V Egyptě se podařilo zachránit solné město. Pro místní je to splněný sen – a jako ve snu také vypadá

Město postavené ze soli zrekonstruovali nedávno Egypťané v oáze Síwa. Odlehlé sídlo leží hluboko v poušti těsně u libyjských hranic. Na záchranu rozpadajícího se opuštěného města uprostřed Sahary přispěli skrze Evropskou unii i Češi. Částkou přes půl milionu eur financovala Unie opravu domů a hradeb původní metodou. Přispěla tak i k tomu, že tradiční zdění z bahna a soli dnes zažívá v Síwě renesanci.

Tohle je Stará mešita. Je tu stejně dlouho, jako celé město Šálí. Takže od roku 1200,“ stoupáme s Chálidem Adolem z egyptské památkové správy po rekonstruovaných schodech, které jsou jedním z úzkých vstupů do starého pouštního města Šálí.

Město ze čtyř prvků

Hrana schodů je znovu vytvořená z tvrdých větví olivovníku, průstupy do dříve opevněného města jsou úzké a nízké.

Celé město je postavené ze čtyř prvků: z karšífu, z hlíny, z palmových trámů a z olivových větví. Zdění z karšífu místní lidé málem zapomněli. Naštěstí si tohle řemeslo uchoval síwský zednický mistr Abd ar-Rahmán Kodokda. Nedávno zemřel, ale stihl to naučil svého syna,“ poučuje mě Chálid.

Celé město je postavené ze čtyř prvků: z karšífu, z hlíny, z palmových trámů a z olivových větví. Zdění z karšífu místní lidé málem zapomněli

Teď se zastavujeme u jedné ze zdí. „Karšíf je směs kamenné soli s hlínou. Zeď z něj je nesmírně tvrdá. Sůl se těží z těch dvou obrovských solných jezer kolem Síwy, která jste viděl.“

Vděk za záchranu

Tady uprostřed žlutých zdí najednou stojí už poněkud vybledlé vlajky Egypta a Evropské unie: „Díky Evropské unii se mi splnil dávný sen. Zhruba před deseti lety jsem tu chodil a každou chvíli se zřítila nějaká zeď. Štvalo mě to. A s jistotou teď můžu tvrdit, že kdyby nebylo rekonstrukce, byla by dnes velká část starého města nenávratně ztracená. Je to skutečná záchrana,“ sděluje mi vděčně Chálid.

Kdyby nebylo rekonstrukce, byla by dnes velká část starého města nenávratně ztracená. Místní jsou za pomoc vděční

Tak a teď jsem vystoupal na úplně nejvyšší místo Šálí. Je vidět že město bylo postavené na poměrně ostrém kopci, a je odtud nádherný výhled na celou oázu Síwa. A také je dobře vidět, jak lidé postupně opustili opevněné pouštní městečko a začali si stavět nicneříkající domky z betonu a z tvárnic všude kolem, které se postupně rozšířily až do palmových hájů v okolí.

Přírodní solná klimatizace 

Chálid Adol z egyptské památkové správy má k místu osobní vztah: do solného města chodil navštěvovat svého dědečka

Když vstoupíte do jakékoli budovy postavené z karšífu, budete mít pocit, že je tam klimatizace. Je tam svěže, vůbec ne vedro. Příprava karšífu a stavba z něj ale chce čas. A je proto drahá. Zatímco u moderní stavby uděláte betonový skelet, vyzdíte tvárnicemi a hotovo. Jenže ve druhém patře mého betonového domku se bez klimatizace nedá vydržet,“ směje se Chálid.

Je sice zaměstnancem egyptské památkové správy, zároveň má ale ke starému městu úzký vztah. Ještě jako malý kluk prý chodíval za dědečkem do jeho starého solného domu tady v Šálí.

Spustit audio

Související