V devadesátkách jsem zažil fakt hodně mejdanů, teď do Prahy jezdím na balet, říká David Koller
Album David Koller & Friends vyšlo loni na podzim. Přineslo předělávky vybraných písní, které David Koller nahrál na svých pět sólových desek. Letos v létě vystoupí známý frontman kapel Lucie a Kollerband na Metronome Festivalu s živou podobou projektu. Na pódiu se s ním objeví například slovenská zpěvačka Katarzia či rapper Kato. „Každý z oslovených lidí pojal mou píseň úplně jinak, byl jsem hodně překvapený z každé té věci. Ale asi nejvíc mě dostala Katarzia a Záchranár," říká David Koller. Reportér Radiožurnálu Vojtěch Koval se za zpěvákem a bubeníkem vydal do jeho nového bydliště v Mikulově.
Jak vznikl nápad na projekt Koller & Friends?
Asi bych si na to nikdy netroufl, protože se stydím oslovovat lidi a hlavně ty slavné. Přišel s tím můj manažer Pavel Eichler. Nadhodil mi, že by se mu líbil ten koncept, jestli bych o tom nechtěl přemýšlet třeba i s tím, že by to mohl být trošku delší projekt než na jednu sezónu. A mně přišlo, že by to mohlo být zajímavé. Vybral jsem si lidi, mladé umělce, jejichž tvorby si vážím, líbí se mi, poslouchám je. A začal jsem na ně shánět čísla, telefonovat jim. A tak vznikl Koller & Friends.
Kolik lidí vás odmítlo?
Pár profíků do toho nešlo, ale s tím jsem trochu počítal. Protože vím, že člověk má málo času na vlastní projekty, natož aby přijímal od někoho nápady typu: Pojď mi dát týden svého času a udělej moji písničku, bude to príma. Takže jsem věděl, že někteří budou mít problém vtěsnat do svého kalendáře týden pro Kollera.
Třeba Vladimir 518 kývnul, i když je hodně vytížený…
Spolupráce s Vladimírem byla úplně nejdelší. Oslovil jsem ho v zimě 2016 a udělal to jako poslední. Bohužel se nedostal už na vinyl, který jsme vydali, ale odehráli jsme spolu pár koncertů. Pojal píseň hodně po svém, ale myslím, že správně.
Hodně interpretů si vybralo poměrně nové skladby, Vladimir 518 byl jeden z mála, který sáhl po klasice, Chci zas v tobě spát. Kato naopak sáhl po Aha z nejnovější desky. Bylo to překvapení, že si vybírali tu novější tvorbu, nebo jste se tak domluvili?
Každý měl stejné podmínky v tom, že pět mých desek – čtyřicet nebo padesát skladeb – jsem všem dal na flashce, s tím, že si můžou vybrat cokoliv. Většinu těch věcí mám zaznamenanou po stopách, ještě na páscích, a když chtěli, tak jsem to z toho vygraboval a dal jsem jim to, se stopami si pak mohli dělat, co chtěli.
Ve spojitosti s Katem a Vladimirem se psalo, že Koller rapuje...
…já jsem starý rapper (smích).
Jak vás bavilo to spojení rapu a vašich písniček?
Nedávno jsem si uvědomil, že můj první osobní vstup do téhle roviny byla písnička Troubit na trumpety by se nám líbilo, kde jsou takové scatové věci. Takže jsem to zkoušel také, když začínala móda téhle muziky v osmdesátých letech. Zajímalo mě, co s tím kluci udělají. Třeba Kato je podle mě nejlepší zpívající básník.
Konkrétně Katova verze skladby Aha je hodně odlišná od té vaší. Celá nálada je dost jiná.
To je úplně jiná písnička. On si z toho vzal nějaké samply a na nich udělal novou věc.
Troufl byste si vybrat skladbu, která se vás z alba baví nejvíc nebo která vás nejvíc překvapila?
Každý to pojal úplně jinak. Hentai Corporation udělali takový brutální pohled na rockovou písničku. Byl jsem hodně překvapený z každé té věci. Ale asi nejvíc mě dostali Katarzia a Záchranár. Pomohl jsem jí tu písničku i nabubnovat u Ecsona Waldese a potom přišla s tím, že má i nápad na klip. A to jsme vlastně natočili na tři pokusy na telefon, zahrál jsem si tam jejího šoféra. Myslím, že to je hodně zajímavá umělkyně.
Jak to vypadá, když je na pódiu Kato, Katarzia a vy? Je to hodně jiné, než když hrajete klasicky s Koller bandem?
Katarzia zpívá hodně jemně a my jsme spíš taková uřvaná kapela. Na koncertech jsme to řešili i různými akustickými paravány, aby jí bylo rozumět. Několikrát jsem s ní hrál i na bubny. Člověk se musí vždycky přizpůsobit tomu, kdo tu kapelu vede, respektive zpěvákovi.
Zahrál jste si na bicí i s dalšími účastníky Koller & Friends?
S některými. Zrovna s Katarzií, ale jinak to byly svébytné bloky těch kapel. Jen ještě Kata jsme párkrát doprovázeli.
Dřív jste bydlel a měl studio v Jinočanech u Prahy, teď jste se přestěhoval do Mikulova. Co vás tam přivedlo?
Od třiceti jsem chtěl vypadnout z Prahy a podařilo se mi to až v padesáti. Ale to neznamená, že jsem na Prahu zanevřel. Spíš jsem zjistil, že té nabídky, kterou Praha dává, už dávno nevyužívám. Spíš se tam schovávám. V devadesátých letech bylo fakt hodně mejdanů. Tenkrát jsme si potřebovali od toho bolševismu vyčistit hlavu. A pak po nějakých třech, čtyřech letech už toho bylo moc a chtěl jsem od toho vypadnout. Když tam teď přijedu jako host, jsem ochotný se do té slušné nabídky, kterou Praha dává, kouknout a něco si vybrat. Teď se chystám třeba na balet, na to jsem dřív nedbal, že tam jsou výborní sólisti a orchestry. Teď si to dokážu víc užít – a tady v Mikulově si odpočinu.
