V chilském národním parku návštěvníkům ve vstupu nebrání. I za cenu rizika ničení
Národní park Torres del Paine v chilské části Patagonie nabízí dech beroucí scenerie. Krásný je i tím, že tam není tolik návštěvníků jako třeba v evropských velehorách. I jednotlivec tam ale může způsobit velkou katastrofu. Požár zapálený převrženým vařičem českého turisty tam v roce 2005 spálil 12 tisíc hektarů. Česká republika pak do oblasti poslala lesníky a darovala i konkrétní vybavení pro zalesňování.
Každé místo v parku Torres del Paine nabízí zcela unikátní výhled, jako byste projížděli nejrůznější typy krajiny. Brána u Hořké laguny třeba široký rozhled. V dáli hory včetně věží Paine, tedy Torres, které daly parku jméno. Kocháme se výhledem se strážcem parku Miguelem Ángelem Velásquezem. Skoro se bojím zeptat na 17. února 2005. Na onoho turistu ale dnes s nějakou záští nevzpomínají.
Vítr převrhl vařič
„Právě jsem pracoval tady, na bráně do parku… Byly tak dvě odpoledne. Najednou jsme spatřili dým, jak stoupá támhle ze severní strany. Byl to obří hustý dým. Bylo nám jasné, že tam hoří…,“ vzpomíná.
Co strážci parku proběhne hlavou, je vlastně jedno. Hlavní je to, co udělá. Okamžitě zburcovali vedení parku, aby poslali hasiče. A sami na místo odsud od brány vyrazili. „Vyrazili jsme tam čtyři, pokusit se něco udělat. Měli jsme tu základní hasicí vybavení i s čerpadlem. Ale vítr byl hrozně silný. Dostali jsme se 10 kilometrů od požáru. Vítr proti nám hnal kouř.“
Rychle postupující oheň spálil vegetaci a ublížil i zvířatům. Strážce parku ukazuje na pasoucí se lamy. I jejich příbuzné tehdy zahynuly. Oheň tady kolem budov brány do parku uhasili, ale postupoval dál. Právě sem pak tehdy dorazil i český nešťastník, který vše způsobil. Dovedu si představit, že se na něj strážce parku mohl hodně zlobit. K mému překvapení mi říká něco úplně jiného.
„Záleží to na lidech. A on skutečně nechtěl. Bylo mu to velmi líto. A mohla za to i příroda, protože vítr byl hrozně silný. To vítr převrhl vařič… No a pak začalo hořet.“
Přílivu turistů čelí s rozvahou
Patricio Salinas Dillems mi ukazuje, jak se předpěstovávají semenáčky pro obnovu lesa. Nejen toho, co shořel v roce 2005. O šest let později zapálil část lesa izraelský turista, tehdy padla za oběť plamenům větší plocha původního lesa. Návštěvníci ale trápí park i menšími prohřešky.
„Nejde jen o požáry. Jde třeba o odpadky. Nebo se nedrží vyznačených stezek. Lidi taky krmí zvířata – myslí, že můžou dát zobání třeba těmhle ptáčkům, ale přitom jim mohou přitížit. Nebo pronásledují zvířata – lišky nebo i pumy. Pumy jsou plachá zvířata, ale oni jsou schopni je pořádně vystrašit – kvůli jediné fotce nebo záběru.“
Tohle všechno musí řešit strážce parku Miguel Ángel a bude čím dál častěji – turistů hodně přibývá. To, jak se Torres del Paine mění, dobře ví i Guillermo Santana Macías. Před 40 lety nastoupil jako strážce a už byl i ředitelem parku.
„Ústup ledovců, první velké požáry, které zničily lesy, a zjednodušení přístupu turistům. Proti něčemu nemůžeme dělat nic. Proti ústupu ledovců. Požárům se můžeme vyhnout – nebo aspoň minimalizovat riziko. A přílivu turistů musíme čelit s rozvahou.“
Ale zabránit jim ve vstupu, to ředitel naprosto odmítá: „To by byl příšerný egoismus. Tuhle krásu musí lidi vidět.“ O to víc by si ale měli zapamatovat – nešlap, kam nemáš, nelámej a tak dále. Ať ta krása potěší i ostatní. Opravdu stojí za to ji vidět.
