V Česku jedna z milionů, v Lucembursku jediná. Hospůdka CzechPoint je splněný sen svého majitele

Hospůdka CzechPoint v Lucemburku
Hospůdka CzechPoint v Lucemburku
0:00
/
0:00

Lucembursko s Českem poutá společná středověká historie, ale také jedna nenápadná hospůdka. Její majitel Milan Vostrý říká, že si ji vysnil. Z Československa odešel krátce před sametovou revolucí, ale za výčepem s českým pivem si prý i po třiceti letech připadá jako doma. Jedinou českou hospodu v Lucembursku si oblíbil i zpravodaj Viktor Daněk

Na pískovcové skále stojí malebný kostelík. Vine se od něj úzká dlážděná ulička, která nás po schodech dovede k logu s napůl lucemburskou a napůl českou vlajkou a nápisem CzechPoint.

Hispáncům knedlíky příliš nejedou, stěžuje si majitelka americké knedlíkárny na upadající byznys

Josiina knedlíkárna je poslední stále ještě fungující výrobnou českých knedlíků v Chicagu

Místem, kde víc než sto let nepředstavovalo žádný velký problém sehnat za hranicemi český knedlík, bylo americké Chicago a okolí. Ovšem souvislé české osídlení v tradičně českých čtvrtích už je tam minulostí a právě oblíbená česká příloha je docela výstižnou zprávou o tom, že tento svět definitivně mizí v nenávratnu. Americký zpravodaj Jan Kaliba vypátral poslední stále ještě fungující výrobnu českých knedlíků v Chicagu.

Hospůdka Milana Vostrého na kraji Lucemburku nefunguje ještě ani rok. „Jsem z rodiny hospodských,“ představuje se Milan, který se hrdě hlásí ke své současné profesi. „Žiju tady už třicet let a před důchodem se mi podařilo realizovat tenhle sen.“

Nejlepší pivo na světě

CzechPoint už má své první štamgasty, hlavně Čechy a Slováky. Někteří tady právě sedí za půllitry a sledují hokej. „Lucemburská klientela zatím ještě není taková, což mě docela mrzí, protože bych chtěl, aby ochuntali české pivo, které je myslím jedno z nejlepších na světě,“říká Milan.

Hospůdka CzechPoint v Lucemburku

Já jsem znal Milanova společníka. Řekl mi, že otevřeli hospodu, ať se sem podívam. A od té doby jsem tady pečený vařený. Mám to kousek domů a je tady dobré pivo,“ pochvaluje si Peter původem z Myjavy.

Česká hospoda v srdci lucemburského kostela

Hospůdka je poměrně malá, všeho všudy pět stolečků, a tak mě zajímá, kam vede průchod dozadu. Milan mě vede dál a ukazuje na pískovcovou stěnu. Jsme pod skálou a nad námi je kostel, dochází mi. V srdci lucemburského kostela je česká hospoda!

Restaurace Dášenka v Tokiu vaří českou klasiku. Jen Japonci si na ní pochutnávají trochu netradičně

Česká jídla si mohou japonští zákazníci napřed na menu prohlédnout

Když člověk žije dlouho v zahraničí, možná se mu občas zasteskne po pořádném českém bramboráku nebo svíčkové. Češi žijící v japonském Tokiu si ale takové stýskání mohou snadno vynahradit. Stačí totiž zajít do restaurace Dášenka v centru města. Funguje už jedenáct let a nabízí samé české klasiky, jak si ověřila i reportérka Marie Machytková.

K české hospodě neodmyslitelně patří i „sportovní vybavení“ – šipky, fotbálek, a také sbírka hokejových dresů. Milan je podle výzdoby evidentně fanoušek Litvínova. Svůj dres tu osobně pověsil dokonce brankář Pavel Francouz. „To je manžel dcery mojí manželky,“ vysvětluje hospodský.

Nechal jsem tady hostům prostor. „Když budou chtít, mohou si tu pověsit dres svého mužstva. Už tady máme Slovan Bratislava a tady ukazuje kolega dres Tornada Luxembourg. Hrají třetí francouzskou divizi,“ vysvětluje.

České pivo z Německa

Zatímco si s Milanem Vostrým povídáme, hospoda se začíná plnit. A protože je tady za výčepem i v kuchyni sám, musí se otáčet. A dřina je to i z jiného pohledu: Jaké to je dovážet cizí pivo do země, kde je spousta místního?

Je to hodně těžké. Povolení jsou tady úplně jiná než známe z Česka. Jsou tady tři velké pivovary, které si drží trh, a proniknout sem s cizím pivem, bylo náročné. Navíc mám bohužel špatné zkušenosti s českými pivovary, které nám nechtějí vycházet vstříc. Takže si musím pro pivo jezdit do Německa sám,“ stěžuje si Milan a vysvětluje, že nejbližší pobočka plzeňského pivovaru je v Kolíně nad Rýnem.

Hospůdka CzechPoint v Lucemburku

Zvyknul jsem si a nelituju

Navzdory těžkostem se Milanovi v šestisettisícovém Lucembursku žije dobře. „Je tady hodně cizinců, tak jsme zapadli,“ říká. „Lidi si tu hodně stěžují na počasí, ale to mě nevadí. Taky se tady nekrade. Můžete nechat otevřené auto… Je to něco jiného, než na co jsem byl zvyklý u nás.“

Rohlík, kmín nebo tlačenka – na chuť domova se nezapomíná, potvrzují majitelé českého obchodu v anglickém Gloucesteru

Manželé Chromí s dcerami v Gloucesteru úspěšně podnikají už jedenáct let.

Každému, kdo někdy žil delší dobu v zahraničí, se občas zasteskne po důvěrně známých chutích a vůních – po chuti českého chleba nebo dršťkové polévky. S trochou nadsázky by se dalo říct, že nejen láska, ale i nostalgie prochází žaludkem. Pokud žije člověk třeba ve Spojeném království, má to přece jen snazší než třeba v Mongolsku nebo africkém Čadu. V britských městech lze tu a tam narazit na pravý český obchod.

Když Milan z Česka odcházel, myslel si, že se vrátí za dva tři roky. „Ale pořád jsem to odddaloval až jsem po 15 letech zjistil, že už jsme si zvyknul a nelituju toho,“ shrnuje Milan Vostrý, který si ale s výčepem kus Česka do Lucemburska přivezl. A jak říká, má pořád radost, když mu ho místní pochvalí.

Spustit audio
autoři: Viktor Daněk, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas

Související