V Calais stojí „maják z ráje“. Nepostavili ho na moři, ale uprostřed města

Víte, co v řeči strážců majáků znamenají pojmy „peklo“, „očistec“ a „ráj“? Zjišťoval to náš reportér Martin Balucha, který se vypravil prozkoumat maják v Calais.

Tenhle maják je skutečným unikátem. Nepostavili ho totiž u moře, ale rovnou ve městě.

„Maják postavili ve městě, protože tady bývalo vojenské opevnění, které umožnilo ho vyvýšit. Až do roku 1885 bylo Calais poměrně malým městem. Potom se ale rozšířilo a spojilo se s městem Saint Pierre,“ vysvětluje Sébastien, průvodce v majáku.

Statečný korzár

Díky své strategické pozici v Lamanšském průlivu bylo Calais vždycky v centru zájmu okolních zemí. Zálusk si na něj dělali jak Španělé, tak i Britové.

„Calais bylo vždycky velmi blízko Velké Británii. V určité době bylo dokonce britským vlastnictvím. Bylo to po dobu dvou století ve středověku, od roku 1347 až do roku 1558. Calais bylo svého času taky španělským městem, a to v letech 1596 až do roku 1598.“ 

Maják v Calais

V Calais se také narodili a žili mnozí známí francouzští korzáři. Jedním z nich byl Tom Souville. Díky svým výpadům na moři získal městu tučnou kořist. „Korzár Tom Souville byl synem lékaře. Už v 11 letech nastoupil jako plavčík do námořnictva. V 16 letech pak pokračoval v armádě a o tři roky později už velel lodím. Angličané ho zajali, on jim ale dvakrát utekl,“ popisuje Sébastien.

Angličané Souvillovi přezdívali „Captain Tom“. Dnes má v Calais sochu a vypráví se o něm legendy. Jednou ho prý na moři zajali a zavřeli do kajuty. Z jídel, které mu jeho věznitelé dávali, si nechával tuk. Ještě předtím, než uprchl a skočil do ledové vody, jím namazal a doplaval až na břeh.

Maják z ráje

Na vrchol majáku vede rovných 272 schodů, jeho světlo je vidět na vzdálenost 43 kilometrů. První strážce nastoupil do majáku v Calais v roce 1848. A byla to fuška.

„Strážce majáku měl za úkol vynášet nádoby s řepkovým olejem a petrolejem, které napájely svítilnu. V noci bděl a kontroloval, jestli všechno dobře funguje: jestli je dost oleje a jestli nezhaslo světlo. Práce strážce se výrazně zjednodušila v roce 1883, kdy do majáku byla zavedená elektřina.“ 

Původní strážci majáků byli, jak říká Sébastien, námořníci. Právě oni majáky roztřídili podle toho, kde byly umístěné a jak bylo obtížné se k nim dostat.

„Strážci majáků říkávali, že tohle je maják z ráje. Mohli tady totiž žít se svou rodinou a všechno, co potřebovali k údržbě majáku, bylo blízko. Tím se lišil od ostatních typů majáků postavených na moři. Těm se přezdívalo očistec a peklo. Strážci tam odjížděli na delší čas a bylo poměrně složité se k nim dostat. Pekelné majáky byste našli třeba kolem pobřeží Velké Británie.“ 

Maják v Calais už žádného strážce, který by v něm bydlel, nemá. Tím posledním byla do roku 1989 žena, manželka strážce, který tady dřív pracoval a potom vážně onemocněl.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související