V bruselských parcích nastává vláda papoušků

Papoušci v Bruselu

Velmi dobře se přizpůsobili evropskému prostředí. Do zdejší společnosti se téměř začlenili a dokonce v něčem i předčí místní obyvatele. Jsou ze severní Afriky. Bydlí v městských parcích a jsou vegetariáni. Nejde o příslušníky žádného malého afrického národa, ale o papoušky alexandry malé, kteří už několik desítek let patří ke koloritu Bruselu.

V parcích už kvetou sněženky a čemeřice. Za chvíli rozkvetou i narcisy. Do Bruselu přichází jaro. Papoušci začínají být po zimě aktivní a dávají o sobě hlasitě vědět. Stáli jsme v zahradě Tenbosch pod velkým platanem a ornitolog Mario Ninanne mi ukazoval, jak se za 35 let papoušci v Bruselu zabydleli.

"Tady je jejich hnízdo ve větvoví. Je to velká koule s několika vchody. Za každým je malá komůrka pro ptačí rodinu. V té samička klade vejce a vyvádí mladé. V každé takové kolonii společně hnízdí 10 až 15 párů," popisuje ornitolog.

Hnízda šedozelených papoušků Alexandrů malých jsou i na stromech v parku vedle evropské čtvrti. Splétají si z větviček domovy na drátech elektrického vedení a hnízdí i v otvorech výškových budov. Kde se vlastně tito přistěhovalci z Egypta v Bruselu vzali?

Papoušci zdomácněli v Bruselu

Verzí jejich příběhu je podle Maria Ninnane z Ligy pro ochranu ptactva několik, ale prý se to stalo takto: "V roce 1974 uniklo na svobodu několik párů papoušků. Některé někdo úmyslně vypustil a další utekli z voliéry v parku Laeken při jedné bouřce. Bylo to několik desítek párů, které se dostaly do volné přírody."

Papoušci se velmi dobře aklimatizovali a na svobodě zabydleli. Hlavně proto, že ve zdejším prostředí nemají přirozeného nepřítele. Nastala tedy doslova jejich populační exploze. Podle posledního sčítání žije v Bruselu a okolí devět tisíc Alexandrů malých.

V zimě zobou s holuby a kosy, co jim lidé nasypou. V létě ožírají ovoce z okrasných stromů a na jaře okusují rašící pupeny. Když je velká zima, hledají úkryt u komínů nebo v otvorech vzduchotechniky na zdech budov. Hnízdili dokonce v jedné z koulí Atomia. Město proti barevným opeřencům nic nepodniká. Alespoň zatím. Někteří lidé je obdivují, jiní je nemají moc rádi.

"Je jich prostě moc. Tak to je. Našlo by se asi víc lidí, kteří si o nich myslí, že jsou strašně hluční a že vyhánějí menší ptáky, kteří tu už skoro nejsou," řekla mi v parku při pohledu na papouščí hnízda paní Caroline. Pana Oliviera papoušci nijak neobtěžují. Jsou to exotická zvířata. V parku to vypadá velice pěkně. Někdy si je i fotí. Na druhou stranu však uznává, že jejich velký počet asi vnáší do parkového ptačího společenství nový pořádek.

Papoušci u svých hnízd

Jeho domněnku potvrzuje ornitolog Mario Ninanne. Papoušci totiž často hnízdí i v dutinách stromů, které by jinak poskytly útočiště pro menší domácí ptáky. Papoušci je však z jejich teritoria spolehlivě vytlačují. "Z vědeckého hlediska to není dobré. Když se na to ovšem díváme z lidského a sociologického pohledu, tak je to pro lidi samozřejmě příjemné dívat se na barevné ptáčky. Je to však špatné pro udržení druhové rozmanitosti v přírodě," upozornil ornitolog.

Svět se mění, lidská společnost je kosmopolitní. Nejsem si však tak jistý, jestli by totéž mělo platit ve zvířecí říši. Kdoví. Možná za dalších několik desítek let budou tady Bruselané v parcích krmit papoušky a na sýkorky a pěnkavy se budou chodit dívat do zoo.

mapa
Zvětšit mapu: zahrada Tenbosch v Bruselu