V Británii dostali prostor čeští karikaturisté

Podle analogie velká ryba žere malou americký prezident Franklin Delano Roosevelt znázorněný jako velryba se chystá spolknout německou rybičku na karikatuře Štěpána Rotha z roku 1943 nazvané Boj pod Atlantikem. Vedle Roosevelta plave poněkud menší britský premiér Winston Churchill pokuřující svůj neodmyslitelný doutník.

To je jen jedna z názorných ukázek, jimiž Mark Bryant doložil svůj skvělý článek o práci českých karikaturistů v Británii za druhé světové války v měsíčníku History Today. Bryant se zajímá o českou karikaturu, zná osobně například Miroslava Bartáka a byl už dvakrát členem poroty na bienále karikatury v Písku.

Karikatura se anglicky řekne cartoon a Bryant vyložil původ tohoto termínu: "Slovo cartoon nabylo v Anglii moderní smysl v roce 1843, kdy vyhořel parlament a bylo zapotřebí vyzdobit interiéry nové budovy nástěnnými malbami. Vláda proto vypsala soutěž. Výstava se konala ve westminsterské síni, což byla jediná část původního parlamentu, kterou požár nezničil. Humoristický časopis Punch založený v roce 1841 věnoval celou stránku karikatuře Johna Leeche, což byl útok na tu výstavu. Londýn tehdy byl velmi chudý, zvláště v oblasti kolem parlamentu. Obrázek Johna Leeche byl nazván karikatura číslo jedna - byl to pohled na interiér výstavy s obrazy na stěnách a v popředí byli chudí lidé, invalidé s berlami, osoby bez nohou a podobně. V redakčním komentáři vedle obrázku bylo v podstatě řečeno jménem těch chudáků: 'My chceme chleba a co nám dává vláda? Tuhle stupidní výstavu'."

Mark Bryant mě také pozval na výstavu karikaturistů v galerii Chrise Beetla v luxusní čtvrti St. James's v centru Londýna. Mezi hosty byl karikaturista Jon Jensen, původem Australan, který kreslí oběma rukama už padesát let. Na výstavě je několik jeho obrázků.

Jon Jensen zhodnotil současný stav britské karikatury: "Dnes se karikatury omezují na noviny a několik málo časopisů. Už nevidíme velké obrázky, dvojité stránky s karikaturami, kterých bylo hodně před válkou i po válce. Je to pryč."

"Válka karikatury nezabila, jen se zmenšily pro nedostatek papíru. Po válce byla výborná doba, ale pak přišla televize, která přebrala hodně čtenářů. Poté nastoupila komerční televize, ta zase přebrala hodně inzerce. Časopisy začaly mizet, a mizí dodnes," dodal Jensen.

Tento názor Jona Jensena nutně nesdílí mladý karikaturista Christian Adams, jehož obrázky znají čtenáři novin Daily Telegraph. Christian Adams nemá sebemenší pochybnosti o tom, čím je inspirován:

"Momentálně je vynikající období v politice, protože premiér Gordon Brown jde nahoru a dolů, do úřadu nebyl zvolen. Nejprve byl oblíbený, pak byl velice neoblíbený. Potom dost podivným způsobem znovu nabyl na popularitě s tím, jak se zhoršovala finanční krize. A teď je znovu neoblíbený," řekl Christian Adams.

"Je vždycky lepší kreslit neoblíbené politiky, protože to je větší legrace. Je snadnější je zpodobnit, když mají potíže, než když si vedou dobře. Inspiraci čerpám z interpelací v parlamentě, je důležité vidět politiky živé. To není jako fotografie, jsou úplně jiní. Zvláště Gordon Brown, ten má vynikající obličej. Někdy vypadá ospale, vážně, jindy zase vyhlíží velmi energicky, oči mu svítí, je sebevědomý, musíte je vidět živé. A pak použiji fotografii kvůli detailu, abych zjistil, kolik má váčků pod očima a kolik zubů ukazuje," dodal Christian Adams

Byl to příjemný večer. Britská karikatura je očividně ve spolehlivých rukou. Na zpáteční cestě ve stanici metra Green Park nám zpíval kytarista.