V animaci se lépe mluví o sexu, násilí i dalších tabu, myslí si režisérka filmu nominovaného na Césara Moje slunce Mad

27. leden 2023

Animovaný celovečerní film Michaely Pavlátové Moje slunce Mad z roku 2021 získal nominaci na prestižní cenu francouzské akademie César. „Francouzská distribuce filmu proběhla loni, proto je to v Césarech až letos, ale sama jsem tím byla překvapená,“ říká s úsměvem oceňovaná výtvarnice a režisérka. Příběh se odehrává v Afghánistánu, hlavní jsou však podle autorky vztahy. „Není to film o Afghánistánu, ale o tom, co prožívá holka, když se rozhodne jít za chlapem svého života.“

Už osmým rokem vedete Katedru animovaného filmu na FAMU. Čím to, že v některých případech, jako je například váš film Moje slunce Mad, působí kreslený příběh možná autentičtěji, než kdyby to byl film hraný?

Nejsem si úplně jistá. Animace způsobuje to, že víme, že to není realita, a zároveň realitu vytváříme, takže ji možná můžeme vytvořit sugestivněji. V animaci se dá mluvit o tématech, které by v hraném filmu byly nepříjemné nebo příliš na tělo. Lépe se tam mluví o sexu nebo o násilí, o různých věcech, které jsou tabu. Protože víme, že je to jenom kreslené nebo loutkové, ale můžeme to podat s vlastní interpretací.

Obálka knihy Frišta autorky Petry Procházkové

Taky o tom možná svědčí to, že předloha filmu, kniha Frišta, zaujala jako první dva režiséry hraného filmu, kteří se pokoušeli film uskutečnit jako hraný, ale nepodařilo se na ně najít peníze. Možná i z důvodu, že pro případné koproducenty by tento film byl až moc konfrontační. Animace tomu dá určitý odstup, a zároveň větší blízkost.

Čím vás novela Petry Procházkové Frišta zaujala natolik, že jste se jejímu filmovému ztvárnění rozhodně věnovat osm let?

Hledala jsem v té době předlohu, protože jsem zjistila, že je pro mě velice obtížné, až nemožné napsat si scénář celovečerního filmu sama. To je ohromná práce. Tato knížka měla hrdinku přesně takovou, jakou jsem chtěla. Zajímavou ženskou, jejímuž kouzlu jsem hned propadla. To mluvím o fiktivní postavě Herry, která je v té knížce. Já jsem ostatně propadla i postavě Petry Procházkové, což je úžasná žena.

U té postavy v knize jsem najednou měla pocit, že je to moje kamarádka, že je to holka, která se do někoho zabouchla, která za nějakým chlapem odjela až na konec světa, protože měla pocit, že nikoho takového v Čechách nepotká...

Čtěte také

Připomíná vám to v něčem váš osobní příběh, kdy jste za romantickou láskou kdysi odjela do San Francisca? Není to taková kulturní propast, ale životní styl ve Spojených státech a v Evropě je odlišný...

Přesně tak. Tuto paralelu jsem tam cítila. I když já bych nikdy nebyla tak statečná a neodešla bych do takové nesnáze, jako odešla tato hrdinka... Ale vím, že takové Češky jsou. Občas jsme my ženy i muži schopni takových zvláštních kroků.

Pak se mi ta kniha taky zdála úžasná svým humorem. Každý ji čte jinak. Původní režiséři, kteří to přede mnou chtěli, četli ve stejné knize příběh o potlačovaných právech žen a dětí v Afghánistánu. Já jsem v tom zase četla soukromý, intimní příběh Herry, jejího manžela a její rodiny.

A bylo to pro mě taky ohromně srandovní. Což zní úplně nepravděpodobně u knihy tohoto typu, ale to bylo tím, že spisovatelka Petra Procházková je velice vtipná.

Ve filmu ilustrujete fakt, že v roce 1973 byl Kábul ještě moderním městem, ženy tam nosily minisukně, společnost žila v západním stylu... Jak je možné, že se po převratu tak rychle propadla do středověku?

Propadla se tam kvůli tomu, kdo byl u moci. Když tam začne vládnout Tálibán, který nedovoluje ženám a dívkám se učit, chodit do školy, musí chodit zahalené v hábitech a v burkách...

Je to teď znovu aktuální. Jak to, že to jde tak rychle? Jestli jste o tom přemýšlela...

Zrovna teď o tom přemýšlím, jak se občas lidi ptali: Jak to, že se Židi za 2. světové války nebránili? Jak to, že se s tím nic nedělalo? Jde hrozně rychle. I když víme, že se historie opakuje, říkáme si: Jsme jinde, to se už nikdy vracet nebude...

Miluju knížku Stefana Zweiga Svět včerejška, kde píše, jak oslavovali příchod roku 1900 a byli přesvědčeni, že ve 20. století už nebudou války, protože to přece patří ke středověku. Vždycky to skončí špatně. Ale pak zase dobře, nechci působit negativisticky. Jsou vlny dolů, ale naštěstí i nahoru.

Jak vypadal casting na film Moje slunce Mad a jak se pracovalo s afghánskými herci? Nakolik se film liší od předlohy? A je v animovaném filmu víc tvůrčí svobody než v hraném? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Vladimír Kroc , vma

Související