V Anglii objevili unikátní zákopové cvičiště z dob první světové války
Vypadají jako nevinné mělké příkopy uprostřed divoké vegetace. Ve skutečnosti ovšem jde o cvičné zákopy z první světové války, ve kterých se britští vojáci připravovali na „jatka“, která je čekala na evropském bojišti. Cvičné bojiště objevil v jižní Anglii v hrabství Hampshire úplnou náhodou jeden z tamních nadšenců. Není vyloučeno, že se z celého prostoru stane vyhledávané interaktivní muzeum první světové války.
Brodím se bujnou vegetací ve cvičném britském zákopu z první světové války. Sice na mě, ani Němci ani nikdo jiný nestřílí, ale člověk tak nějak podmíněně shýbá hlavu.
„Když jsem si to tady sám procházel, začal jsem objevovat jednotlivé zákopové systémy. Napřed jeden, pak další, potom záložní a komunikační zákopy. Pak jsem zjistil, že za třísetmetrovým územím nikoho je zrcadlově umístěná linie dalších zákopů,“ vypráví mi Rob Harper, místní fanda historie.
„Jistě, jinde v Anglii se našly další zákopy z doby první světové války, ale žádné cvičné bojiště, což by mohlo být tohle všechno kolem nás,“ dodává. Zvláštní klikatou linii zákopů objevil na letecké fotografii z 50. let.
Lidské osudy zarostly na sto let travou
Vyrazil do terénu nedaleko Gosportu v hrabství Hampshire a našel pravý a naprosto neprobádaný poklad. První nalezené drobnosti teorii potvrzují. Samotné zákopy jsou pak jako vystřižené z dobové příručky britské armády.
„Já sám mám pět příbuzných, kteří jsou pochovaní na bojištích západní fronty. V duchu si říkám, jestli se tu taky cvičili? Jaké regimenty tudy prošly?“ ptá se Rob. „Víme, že se v téhle oblasti na nasazení v Evropě připravovaly kanadské a americké jednotky. Člověk si klade tolik otázek, jaké příběhy se tady za tím vším skrývají?!“
„Přední linie zákopů nevede rovně, nýbrž cik-cak. Plánovači tak chtěli omezit následky dopadu dělostřeleckého granátu přímo do zákopu. Tamhle za tím trním je pak druhá linie,“ ukazuje mi archeolog David Hopkins, podle kterého nejspíš cvičiště vzniklo někdy kolem roku 1917. Před první světovou válkou bylo pojetí bojů v zákopech něčím neznámým.
Příběh jedné vidličky
„Při vykopávkách jinde v Anglii jsme našli vidličku – obyčejnou vojenskou vidličku s vyraženým služebním číslem,“ vypráví mi archeolog Richard Osgood.
„Podařilo se nám dohledat, že patřila protiletadlovému dělostřelci, který za druhé světové války padl v Singapuru do japonského zajetí. Japonci ho odvezli na jeden tichomořský ostrov stavět letiště. Tamní velitel hrozil, že britské a americké zajatce nechá popravit, když Spojenci na ostrov zaútočí. Bohužel přesně to se stalo.“
Richard Osgood je nejen profesionální archeolog, ale také poradce britského ministerstva obrany. I on by se strašně rád něco dozvěděl o jednotlivcích, kteří zákopy u Gosportu prošli.
Svědectví z historie, poučení pro zítřek?
S průzkumem složitého terénu pomáhají archeologům i dobrovolníci z řad současných vojáků, jako je třeba veterán dvou nasazení v Iráku a Afghánistánu, svobodník Robert Walters. Ten se coby pěšák dokáže dost dobře vžít do pocitů mladíků, kteří se tu před sto lety chystali často na smrt.
„Je důležité, aby děti znaly historii svých ozbrojených sil a svého národa. Měly by vědět, čím jsme prošli před mnoha lety a co děláme teď, v Iráku a Afghánistánu,“ říká Robert. Není sám, kdo si myslí, že by se celý prostor mohl změnit v obří interaktivní muzeum pod otevřeným nebem.
„Přečíst si knížku a podívat se na obrázky je fajn. Ale podívat se tady do těch zákopů, projít si to, to vám pomůže věci ještě lépe pochopit.“
