V americkém Kongresu si připomněli slavný Havlův projev. Na prezidenta vzpomínala Albrightová i Baezová

Václav Havel je v mramorem vykládaných chodbách amerického Kongresu doma. Šestým rokem tu má svou bustu, teď ovšem také promluvil. V podzemním auditoriu Kongresu v ukázkách z připravovaného dokumentu Tady Havel, slyšíte mě? a v úryvcích vlastního 30 let starého proslovu.

Lekce od Albrightové

Čtěte také

Havlův projev v Kongresu před 30 lety bych přirovnal k řeči Churchilla za 2. světové války, uvažuje bývalý kongresman s českými kořeny Mrazek

Pozdější americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová v mezičase vzpomíná, jak se tehdy snažila Havla naučit, aby v Kongresu udržoval oční kontakt s publikem i kamerami a neuhýbal pohledem, jak byl navyklý z komunistického vězení a policejních výslechů

Jana Kánská, dcera Milady Horákové a emigrantka ze 60. let, si do Kapitolu přišla prožít to, o co ji v únoru 1990 připravila nemoc. „Ležela jsem s chřipkou a dívala se na CNN, kde dávali přenos jeho řeči. Byla jsem úplně užaslá, že americký senát mu neustále tleskal,“ vzpomíná.

Kytara jako krytí

Dění na plátně se doplňuje s děním na pódiu. Václav Havel nejprve v úryvku z dokumentu popisuje, jak sledovaný tajnou policií přijel v létě 1989 na bratislavský koncert Joan Baezové a jak nesl americké zpěvačce z hotelu na stadion kytaru.

Na pódium v kongresovém sklepení pak čiperně vystoupá 79letá Joan Baezová a baví publikum svojí verzí příběhu, jak s Havlem unikali tajné policii. V zákulisí pak srovnává Václava Havla na Východě – před revolucí, a na Západě – po revoluci.

„Dokázal si po všechny ty roky nějak uchovat svůj humor a sílu. A myslím si, že v některých ohledech pro něj bylo těžší být prezidentem než disidentem. Vymýšlet, jak provést neplechu proti režimu, to byla jeho přirozenost.“

Potřebujeme symbol

A přesně jednu takovou nezbednost publiku si zpěvačka neodpustí ani při vzpomínkovém večeru.

Čtěte také

Američtí senátoři si při impeachementu nemohou vyskakovat. Mají povolené jen mléko, vodu a bonbóny

„Každá revoluce potřebuje slogan a symbol. Jak víte, v Československu se zvonilo klíči. My v Americe teď potřebujeme něco, čím čelit tyranii. Budeme taky potřebovat slogan i symbol. A já bych navrhovala tohle…“ trhá Baezová okázale kus papíru tak, jako to před dvěma týdny udělala demokratická senátorka Nancy Pelosiová po výročním projevu prezidenta Trumpa.

„Joan to neměla to ve scénáři, ale říkali jsme si, co asi vymyslí?“ komentuje neplánovanou vsuvku Petr Jančárek, režisér vznikajícího dokumentu Tady Havel a svým způsobem i tohoto večera připomínajícího Havlovu, podle mnohých stále velmi aktuální řeč z února 1990.