V 90. letech jsme nebyli cool. Dnes se skautům blýská na lepší časy, říká starosta Junáka

Čeští skauti byli vládnoucím totalitářským režimům vždy trnem v oku. Není divu, že je během 20. století hned několikrát zakázali: za války, po komunistickém převratu a naposledy po invazi sovětských tanků v roce 1968 (poslední velký zákaz čeští skauti zažili v roce 1970). Ale i když je to k neuvěření, český skauting přežil.

„V roce 1968 to bylo 20 let po posledním zákazu. Tehdy ještě žila řada lidí, kteří skauting aktivně dělali a pamatovali. Koneckonců po válce skautovalo na čtvrt milionu lidí! Vůle a chuť pokračovat byly obrovské,“ upozorňuje Josef Výprachtický. „V lidech měly ideály sílu i po dvaceti letech.“

Čtěte také

Během zákazu to pak pravověrní skauti řešili různě. Někteří se organizovali v turistických oddílech mládeže, jiní v pionýru. „Vést pionýrský oddíl bez ideologií ale nebylo možné. Měli jsme vlastní výchovný systém, postavený na tom skautském. A stejně jsme zažívali opakované kontroly, které na nás chodily dohlížet,“ vzpomíná dnešní starosta Junáka.

Fair-play má smysl

Český skauting vznikl už před vznikem první republiky. A možná i proto dodnes klade takový důraz na lásku k vlasti (na rozdíl třeba od toho anglického). „Skauting vychovává k odpovědnosti za sebe i za své okolí. Právě to je klíčová věc, která dnes mnoha lidem chybí,“ uvažuje Josef Výprachtický. „Kdyby skaut nezažil tolik zákazů, mohlo to tu dnes vypadat jinak.“

I přesto se podle něj blýská na lepší časy. „Ještě v 90. letech jsme nebyli úplně cool. Zdálo se, že každý si může dělat, co chce. Dnes už je společnost poučená, i proto dnes početně rosteme. Rodiče si začali uvědomovat, že vychovávat děti k fair-play má smysl.“