V 90. letech jsme nebyli cool. Dnes se skautům blýská na lepší časy, říká starosta Junáka

Josef Výprachtický
Josef Výprachtický

Etika, čistota, dobrodružství. Tak dnes starosta Junáka Josef Výprachtický popisuje, co pro něj zanmená skauting. „Když jsme začínali, znal jsem skauty z knížek,“ vzpomíná v rozhovoru s Hankou Shánělovou. „A má nejoblíbenější postava z Rychlých šípů? Asi Jarka Metelka,“ směje se.

Čeští skauti byli vládnoucím totalitářským režimům vždy trnem v oku. Není divu, že je během 20. století hned několikrát zakázali: za války, po komunistickém převratu a naposledy po invazi sovětských tanků v roce 1968 (poslední velký zákaz čeští skauti zažili v roce 1970). Ale i když je to k neuvěření, český skauting přežil.

„V roce 1968 to bylo 20 let po posledním zákazu. Tehdy ještě žila řada lidí, kteří skauting aktivně dělali a pamatovali. Koneckonců po válce skautovalo na čtvrt milionu lidí! Vůle a chuť pokračovat byly obrovské,“ upozorňuje Josef Výprachtický. „V lidech měly ideály sílu i po dvaceti letech.“

Čtěte také

Během zákazu to pak pravověrní skauti řešili různě. Někteří se organizovali v turistických oddílech mládeže, jiní v pionýru. „Vést pionýrský oddíl bez ideologií ale nebylo možné. Měli jsme vlastní výchovný systém, postavený na tom skautském. A stejně jsme zažívali opakované kontroly, které na nás chodily dohlížet,“ vzpomíná dnešní starosta Junáka.

Fair-play má smysl

Český skauting vznikl už před vznikem první republiky. A možná i proto dodnes klade takový důraz na lásku k vlasti (na rozdíl třeba od toho anglického). „Skauting vychovává k odpovědnosti za sebe i za své okolí. Právě to je klíčová věc, která dnes mnoha lidem chybí,“ uvažuje Josef Výprachtický. „Kdyby skaut nezažil tolik zákazů, mohlo to tu dnes vypadat jinak.“

I přesto se podle něj blýská na lepší časy. „Ještě v 90. letech jsme nebyli úplně cool. Zdálo se, že každý si může dělat, co chce. Dnes už je společnost poučená, i proto dnes početně rosteme. Rodiče si začali uvědomovat, že vychovávat děti k fair-play má smysl.“