Uzdravuje a vrací lidi do života. Kambodžská oční klinika funguje i díky pomoci z Česka
Odpovídající zdravotnictví je v Kambodži nedostupné až pro osmdesát procent obyvatelstva. A je naprosto běžné, že s pacientem tam k lékaři cestuje celá rodina, často i několik desítek kilometrů. I to je důvod, proč v Kambodži pomáhají humanitární organizace z mnoha zemí světa včetně českých.
Je sedm hodin ráno a teploměr už teď ukazuje 23 stupňů. Čekárna se rychle zaplňuje. Personál zapíná u stropu vrtule, které budou celý den až do tmy dělat horký vzduch alespoň trochu snesitelnějším. Začíná další pracovní den na oční klinice v rozpálené provincii Takeo na jihozápadě Kambodži.
Digitální únava očí postihuje každého druhého člověka, říká Šárka Skorkovská. Kdy máme navštívit očního lékaře?
Máte pocit, že vidíte hůř na čtení? Pravděpodobně se u vás začíná projevovat presbyopie. A to je také ten správný okamžik, kdy bychom měli navštívit očního lékaře. Právě to doporučuje primářka brněnské oční kliniky a oftalmochirurg Šárka Skorkovská, podle které takzvaný syndrom suchého oka už dnes patří k civilizačním onemocněním.
„Od rána už sem přišlo pro pomoc 129 lidí. Všichni bez výjimky musejí za registraci zaplatit jeden dolar. Zbytek nákladů pokrýváme z peněz dárců z celého světa,“ vysvětluje mi šéflékař Nor Lapana.
Česká Charita pomáhá
Mezi dary jsou i peníze Čechů, kteří přispěli přes společnost Charita Česká republika. Ta se díky své pomoci stala dokonce nositelkou rytířského Královského řádu Sahametrei „za vynikající služby králi a kambodžskému lidu“.
Charita Česká republika přispívá nejen penězi, ale vytrvale prosazuje i osvětu a prevenci, což v zemi, kde dodnes sluneční i dioptrické brýle považují lidé za buržoazní přežitek a nemoc zase za spravedlivou odplatu, není pokaždé lehká práce.
„Pacienti zůstávají často nesamostatní a jsou závislí na zbytku rodiny,“ potvrzuje Barbora Vlasová, terénní pracovnice Charity přímo v Kambodži.
Nebezpečná tráva
Pro pomoc si dnes na kliniku přijela i manželka pana Kaka. „Vysekávali jsme spolu na poli vysokou trávu a ostré stéblo jí projelo hluboko do pravého oka,“ vysvětluje mi starostlivě pan Kak. Celý den strávil s manželkou na cestě – osmdesát kilometrů napříč celou provincií Takeo.
„Ostrý hrot trávy jí v oku zůstal, musíme ho vyndat a ránu vyčistit. Bolí to, ale myslím, že paní bude v pořádku,“ věří ošetřovatel. Právě tenhle typ zranění je nejtypičtější pro období sklizně na kambodžském venkově.
Zázraky na počkání
Mezi pacienty v Takeu jsou často i děti. Z pohledu městského dítěte je dětství na kambodžské vesnici opravdovým dobrodružstvím, ale číhá tu na ně i spousta nebezpečí. Ostré větve, zarostlé kůly v džungli, ale i špinavá voda, která způsobuje oční záněty.
Nejčastějšími pacienty jsou ale starší lidé se šedým zákalem. V ostrém slunci nenosí brýle a kapky do očí znají jen z televizní reklamy. „Operace vůbec nebolela. Dnes jsem tu už jen na kontrolu. To se nedá popsat, jak dobře zase vidím,“ líčí dojatě paní Boung.
Své oči ještě můžete zachránit. Oční lékařka radí, jak na to
Pracujete u počítače tak často, že denní světlo nevidíte, jak je den dlouhý, a nevybavujete si, kdy jste naposledy strávili den bez počítače? Pak si dávejte pozor. Dlouhodobé přetěžování očí může vést k mnoha velmi nepříjemným onemocněním.
„Pro svoji práci jsem získal výbornou průpravu – několik měsíců jsem strávil na stáži ve Fakultní nemocnici v Motole. Tam jsem viděl pracovat skutečné odborníky. Nemůžeme se s nimi ve vybavení poměřovat, ale lidské oči jsou všude na světě stejné. A také bolest je všude stejná,“ říká Saj Ranvo, jeden z lékařů v Takeu.
Vzápětí nás při odchodu zdraví paní Boung a já nemám odvahu se zeptat, jestli slzy v jejích zarudlých očích jsou následek intenzívního prokapávání, anebo slzy dojetí.
