Už třicet let neopustil Trnavu. Hodinář Karol IV. totiž musí věžní hodiny nařídit každý den
Na slovenskou Trnavu každý den z výšky skoro třiceti metrů shlíží Karol IV. Nejde o šlechtice, čtyřicetiletý muž je hodinář a správce Městské věže. Jejím stále tlukoucím srdcem je starý hodinový stroj řídící pět venkovních ciferníků. Karol a jeho předci se o něj starají už od konce devatenáctého století. Každodenní službě na věži musí stranou i nárok na dovolenou.
Vcházíme z pěší zóny z Trojičného náměstí v Trnavě do Městské věže. Hodinář Karol Nemček za námi zamyká a už nás obklopují chladné zdi a stoupáme nahoru. „Čeká nás sto čtyřicet tři schodů, abychom vyšli na samotný vrchol. My ale vystoupáme zhruba o dvacet schodů méně, abychom se dostali k hodinovému stroji,“ uvádí mě do věže.
Třísetletá historie, pět generací předků
Zastavujeme u informačního panelu a Karol mi ukazuje mimo jiné historické fotografie: „Máme tu i jednoho z posledních hlásných, je to můj praděda Karol. Tady je můj děda, rovněž Karol, který tu vyrůstal.“
Rodina Karola Nemčeka je spjatá s městskou věží a téměř tři sta let starým hodinovým strojem. „Už po pět generací. A ve čtyřech generacích se objevuje jméno Karol,“ usmívá se.
Současný správce se proto někdy tituluje jako Karol IV. Hlavně když provádí návštěvníky. Vypráví, že ještě pradědeček zastával i funkci hlásného – ve věži bydlel a z ochozu hlásil čas, ale i varování před požáry.
Nevynechat ani den
Karol ale povídání náhle přerušuje. Ukazuje se, že nám čas dochází: „Jak si povídáme, je třeba dávat pozor na čas. Hodinový stroj je mechanický a vydrží čtyřiadvacet hodin. Takže musíme jít nahoru, aby se nezastavil,“ upozorňuje mě Karol.
Čtěte také
Takže spěcháme, jdeme ještě užším prostorem. Stoupáme po dřevěných schodech a o patro výš už slyšíme zvuky hodinového stroje. Před námi je stroj vysoký jako dospělý muž.
V červeném ocelovém rámu jsou desítky černých ozubených kol a vrtulí, asi čtrnáct metrů pod námi jsou zavěšená závaží, která jsme minuli cestou vzhůru – připomínají těžké dělové koule. Společnými silami jsme velkou klikou vytáhli závaží. Právě včas, aby stroj mohl odbít tři čtvrtě na šest.
Dokud nedospěje syn... nebo jeho syn
Zvony visí asi patnáct metrů nad námi, ale tady slyšet nejsou. „Je to hrdost, ale je to samozřejmě velká zodpovědnost,“ popisuje Karol, že každodenní péče o hodinový stroj mu téměř nedovoluje opustit Trnavu. Na dovolené u moře byl prý naposledy s rodinou před třiceti lety.
„Budu spjatý s Trnavou až do doby, dokud syn nebude dospělý,“ přemítá. Synovi Arturovi je teď jeden rok. Pokud by o službu u hodin nejevil zájem, Karol ho prý nutit nebude. „Když to nebude chtít dělat, budu si přát, abych měl pevné zdraví dalších dvacet třicet let. Dokud nebude mít syn syna – a třeba se to jemu bude chtít dělat,“ říká s nadějí v hlase správce Městské věže a hodinář Karol Nemček.
Související
-
Klasické hodinky přežijí, i když nás válcují iPhony, tvrdí světoznámý český hodinář
Že na klasických hodinkách nejde vymyslet nic nového? Omyl. Hodinář Luděk Seryn ohromil i nejlepší hodináře světa, když vyvinul unikátní hodinový strojek.
-
„Paulnewmanky“ za 386 milionů korun. V New Yorku se vydražily hodinky slavného amerického herce
Zlatý grál – tak světoví sběratelé hodinek označují stříbrné Rolexky, které patřily americkému herci Paulu Newmanovi. Nově jde o nejdražší hodinky na světě. Neznámý...
-
Unikátní zvonohra z Lorety na Hradčanech zní nad Prahou už 320 let
Mariánskou píseň Tisíckrát pozdravujeme Tebe slyšeli poprvé obyvatelé Prahy v podání zvonkohry na pražské Loretě přesně před 320 lety. Zvonkohra nebo také jinak zvonohra z Lorety je velmi vzácná, podobných je na světě jen několik.
