Už ne biatlonista, ale policista. Olympijský medailista Jaroslav Soukup změnil řemeslo

Obletovanou sportovní hvězdou se nikdy nestal, ale potlesku po závodech si užil celkem dost. Kromě olympijského stříbra se smíšenou štafetou získal Jaroslav Soukup na hrách v Soči v roce 2014 ještě bronz ve sprintu a dvě medaile má i ze světových šampionátů.

Necelý rok po konci kariéry mu není líto, že už se s nejlepšími biatlonisty planety nepoměřuje.

„Není mi to líto, protože vím, jak by mě bolely nohy, ruce, záda, všechno a necítil bych se moc veselý. Maximálně jestli kluci zase vymyslí nějaké sranda závody, tak se možná zúčastním, ale že bych vysloveně chtěl a žádal o to, abych si šel střelit, to mě nenapadlo,“ popsal reportérovi Českého rozhlasu.

Ostatně i teď v zimě si Jaroslav Soukup maximálně obul běžky, ale že by si hodil na záda malorážku, pak s ní zalehl na střelnici a aspoň pár terčů zkusil sestřelit, to ne.

„U policie máme jiné zbraně, také sice střílíme, ale s malorážkou jsem si už dlouho nehrál,“ přiznává.

'Biatlon už je za mnou'

Jaroslava Soukupa nyní můžeme potkávat místo biatlonové kombinézy v policejní uniformě.

V Odboru služební přípravy krajského policejního ředitelství v Liberci působí vytáhlý usměvavý chlapík na pozici instruktora, které se slangově říká „bojař“ nebo „výcvikář“, na starosti má například při přijímačích fyzické testy a střelbu. Někteří ho poznávají, jiní zase nikoliv.

„Je tam spousta normálních lidí, kteří mě neznají, ale také se občas objeví někdo, kdo mě pozná,“ říká bývalý biatlonista.

„Na kariéru už ani moc nevzpomínám, už je to za mnou. Bylo dobré, že jsem si to užil, ale teď už zas dělám něco jiného… normální práci, rodina a tak. Konečně poznávám svátky, kdy jsou, a víkendy,“ dodává policista a táta Jaroslav Soukup.

Zpátky by prý neměnil, ani trenéřina ho kvůli časovému vytížení příliš neláká.