Útěky z psychiatrických léčeben, Krejčíř se sluní na Seychelách, archeologický nález pečetidla

Přehled příspěvků

Štěpánka Čechová: Veřejnost děsí časté útěky deviantů z psychiatrických léčeben. Poslední případ odnesla znásilněním mladá žena. Jak dlouho ještě? V Duelu týdne se střetnou ředitel léčebny Bohnice Ivan David a mluvčí ministerstva spravedlnosti Petr Dimun.

Podnikatel Krejčíř se sluní na Seychelách. Novináři už ho našli, policie ještě ne. Dopadne někdy na bohaté uprchlíky ruka zákona? Možnosti vysvětlí první náměstek nejvyšší státní zástupkyně Jaroslav Fenik.

Dost dlouho vydržela české archeology vodit za nos soška s jasně erotickým motivem. Pokládali ji za pečetidlo z doby stěhování národů. Více uslyšíte od specialisty v oboru Petra Charváta.

Na závěr se nad tím, zda budeme politikům fandit na fotbalových stadionech zamyslí ve svém fejetonu Jan Pokorný.

To jsou události, kterým jsme se rozhodli věnovat pozornost v následujících zhruba 45 minutách. Příjemný poslech Radiožurnálu přeje Štěpánka Čechová.

Duel

Štěpánka Čechová: Útěky chovanců z psychiatrických léčeben děsí veřejnost stále častěji. Až tuto středu se policii podařilo dopadnout posledního z nebezpečné trojice deviantů, kteří minulý pátek uprchli z uzavřeného oddělení se zpřísněným režimem, z Psychiatrické léčebny v Kosmonosech na Mladoboleslavsku. Roman Fron je podle lékařů sexuální deviant a ještě před zadržením pravděpodobně znásilnil v Praze mladou ženu. Více reportér David Vandrovec.

David Vandrovec: Aby toho nebylo málo, ženě hrozila i nákaza. Osmadvacetiletý Fron totiž trpí žloutenkou typu C. Jak uvedla policejní mluvčí Daniela Razímová, při dopadení devianta pomohl přesný popis pachatele právě od znásilněné.

Host (Daniela Razímová): Ženu pachatel zavlekl do 12. patra obytného domu v Modřanech. Policejní komisař zadrženého Romana F. obvinil ze spáchání trestného činu znásilnění a maření úředního rozhodnutí. Zároveň podal podnět k návrhu na uvalení vazby.

David Vandrovec: To je tedy případ Fron. Dalšího uprchlíka Romana Gábora policie chytila v neděli. Třetí, teprve šestnáctiletý chlapec se v sobotu sám přihlásil. Gábora, který z léčení utíkal opakovaně, soud v Mladé Boleslavi poslal na 5 měsíců do vězení. Útěky nebezpečných pacientů ale bohužel nejsou něčím výjimečným. Už bývalý ministr zdravotnictví Ivan David založil v roce 98 meziresortní komisi, která měla problém řešit. Teď je sám ředitelem léčebny v Praze Bohnicích.

Host (Ivan David): Zdravotnická zařízení samozřejmě nemohou zajišťovat nějakou těžkotonážní ostrahu. Potřeba speciálních ústavů je dávno známá.

David Vandrovec: O vše by se prý mělo starat především ministerstvo spravedlnosti, protože justice podle Ivana Davida do léčeben často posílá pachatele, kteří patří spíš za mříže. Mluvčí resortu Petr Dimun tvrdí, že na řešení už pracují poslanci.

Host (Petr Dimun): Ministerstvo spravedlnosti už má ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně nový trestní zákon, který počítá s detenčním ústavem, což je jednoduše řečeno kombinace ústavu a vězení dohromady.

David Vandrovec: Zvlášť nebezpeční devianti by měli končit v takovém ústavu od roku 2007.

Štěpánka Čechová: Oba aktéři předchozí reportáže jsou už teď se mnou ve studiu, vítám ředitele Psychiatrické léčebny Bohnice Ivana Davida, dobrý den.

Host (Ivan David): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: A mluvčího Ministerstva spravedlnosti Petra Dimuna, dobrý den.

Host (Petr Dimun): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: Pro úplnost si ještě poslechněme vyjádření ministerstva zdravotnictví, které tlumočil Vítězslav Klíma z tiskového oddělení toho resortu.

Host (Vítězslav Klíma): Psychiatrická zařízení, provádějící detenční léčbu plní svou povinnost provádět tuto léčbu určenou soudem. Tato zařízení nejsou věznicemi se zvýšenou ostrahou, nicméně mají základní vybavení, například mříže v oknech, dveře bez klik, uzamčená oddělení a tak podobně. To je proti útěku těchto pacientů. Dojde-li k útěku pacienta, je okamžitě tato okolnost nahlášena Policii České republiky. Pacient může být pak obviněn z maření soudního rozhodnutí, to bývá následováno vazbou. Zdravotnická zařízení v současné době nemohou udělat víc, proto také přijala vláda usnesení, ve kterém řešením tohoto problému pověřila ministerstvo spravedlnosti.

Štěpánka Čechová: Pane Davide, na útěku je ostatně stále i chovanec vašeho ústavu Patrik Diviš, který svévolně opustil Bohnice v srpnu, ale není nebezpečný, takže jsme ho do té předchozí reportáže logicky nezahrnovali. Předpokládám, že se stále nenašel.

Host (Ivan David): Já bych k té věci chtěl říci, že musíme rozlišovat několik typů útěků. Máme i otevřená oddělení, kde pacient, když se rozhodne se nevrátit z vycházky, tak to musíme respektovat a pak jsou naši pacienti, kteří třeba jsou i na uzavřeném oddělení, odejdou z vycházky, zase neděláme si s tím velké starosti, oznámíme to policii, rodině a tak dále. Úplně jinou kategorií jsou tyto útěky, o kterých teď mluvíte, nejedná se o naše standardní pacienty, jedná o pacienty dodané soudem, někteří z těchto pacientů vůbec nejsou pro umístění v psychiatrických léčebnách vhodní, pacienti utíkají z léčeben a řeknu vám upřímně, že se mě i kolega z jiné léčebny svěřil, že je rád, když ti pacienti utečou, protože aspoň je neterorizují, personál a ostatní pacienty. Často se jedná o kriminální recidivisty s velmi pestrou minulostí, pro které léčebny nejsou vybaveny a kam tito pacienti rozhodně nepatří, ani by vlastně neměli být pacienty v našem slova smyslu. My se hlásíme k tomu, že jsme ochotni nadále léčit pacienty, kteří jsou schopni se podrobit běžnému režimu v léčebně a kde soud rozhodne o jejich ochranné léčbě, ale nikoliv pacienty, kteří jsou tak agresivní, že bohužel jsou pro nás nezvladatelní. Ti by měli patřit do jiných ústavů.

Štěpánka Čechová: Vy jste mi také trochu utekl, a to z té původní otázky, jestli je tedy na útěku nebo respektive na dobrovolném odchodu z vaší léčebny jeden nebo tedy více pacientů?

Host (Ivan David): Já dostávám hlášení o takzvaných mimořádných událostech, mezi nimi jsou i hlášení o pacientech, kteří jsou na útěku nebo odešli nebo se nevrátili z vycházky. Jestliže se pacient vrátí, tak zatím jsem tedy takovou zprávu nenašel, takže předpokládám, že ten pacient se nevrátil, nebylo by to chápané jako mimořádná událost, to by mě nebylo hlášeno.

Štěpánka Čechová: To znamená, že ten přesný stav těch odchodů a příchodů nemáte ...

Host (Ivan David): Těch pacientů, kteří odešli je více, než jeden a žádný z nich není nebezpečný, takže se podrobněji nezabývám těmito případy.

Štěpánka Čechová: Obrátím se na resort spravedlnosti. Pane Dimune, tady zazněla velmi závažná věc, a to, že ředitelé psychiatrických léčeben často raději nechají pacienta utéct, anebo jsou rádi, když uteče, prosto proto, že terorizuje celou léčebnu. Oni si s ním nevědí rady, nemají na to prostředky, aby si s ním poradili. Dokonce tyto dva případy, o kterých byla řeč v reportáži, byly případy opakované, kolikrát musí ti lidé utéct, kolikrát musí spáchat něco na svobodě, aby si jich někdo všiml, že opravdu nepatří do léčebny?

Host (Petr Dimun): Tak bohužel to není otázka pro ministerstvo spravedlnosti a pro konkrétní soudy. Já jsem, když jsem komentoval ten případ Kosmonosy, tak tam čtyřikrát snad ten pachatel nebo respektive pacient utekl z té léčebny a pro mě, jako pro člověka i pro člověka, který má komentovat rozhodování soudu a trestní zákon bylo nepochopitelné, proč policie popřípadě státní zástupci již po prvním útěku jaksi nenavrhli trestný čin maření úředního rozhodnutí, kde je jasně řečeno, pokud pacient maří účel ochranné léčby, což samozřejmě logicky útěk je, tak nepatří do této léčebny, patří prostě do vězení, protože sám prostě dává najevo, že prostě se té léčbě brání a samozřejmě tito pachatelé by potom měli být následně umísťováni do toho detenčního ústavu, protože přece jenom jsou nejenom nebezpeční pro okolí, ale i právě pro ty pacienty v té psychiatrické léčebně, popřípadě dokonce i potom pro ty vězně.

Štěpánka Čechová: A teď jste sám řekl, i pro vás to bylo nepochopitelné, proč státní zástupce nezasáhl, nebylo by tedy na místě také zpřísnit nějaký dohled nad státními zástupci, jak postupují v těchto případech? Protože jsou to nakonec oni, kteří posílají takové lidi do těch léčeben na základě nějakého rozhodnutí buď proto, že si s nimi nevědí rady nebo nemohou je umístit jinam, ale pak, když ti lidé utečou a utíkají opakovaně a páchají trestné činy, tak se vracejí do léčeben?

Host (Petr Dimun): Tak první je policie, která to musí zhodnotit jako trestný čin, popřípadě druhý jako státní zástupce a pro postup státního zastupitelství, pro jeho sjednocování tady máme tu nejvyšší složku, a to je nejvyšší státní zastupitelství.

Štěpánka Čechová: Zeptám se tedy jinak. Budete iniciovat nějaký zájem ministerstva spravedlnosti nad státním zastupitelstvím, aby se na tyhle ty případy lépe podívalo?

Host (Petr Dimun): Tak a teď budu možná trošičku populistický, ministerstvo spravedlnosti opakovaně vyjádřilo řekněme kritiku na nejvyšší státní zastupitelství, jedna z věcí, která je, takže si myslíme, že právě tu práci ohledně sjednocování postupu složek, nižších složek státního zastupitelství nejvyšší státní zastupitelství nevykonává na úrok jiných kompetencí, takže je to otázka možná pro příštího nejvyššího státního zástupce.

Štěpánka Čechová: Dobře, ale tak spor je pana ministra s nejvyšší státní zástupkyní Benešovou, jsou poměrně známé i mediálně známé, ale nechcete snad říci, že to jde i na vrub toho, že utíkají lidé z ústavů.

Host (Petr Dimun): Nechci vůbec říkat tohle to, nicméně jsme přesvědčeni o tom, že jaksi nejvyšší státní zastupitelství v posledních několika letech odhlédlo od té kompetence vydávat pokyny sjednocující povahy pro ty složky nižšího státního zastupitelství, trestní zákon je v tomto směru jasný a nechápu, proč už po prvním útěku nedošlo ke kvalifikaci tohoto trestného činu, jako trestný čin.

Štěpánka Čechová: Pane Davide, chcete k tomu něco říci?

Host (Ivan David): Já bych k tomu chtěl říci, že já bych šel ještě dál, protože samozřejmě otázka je, zda tito pacienti vůbec mají být směřováni do psychiatrických léčeben, když u nich lze předpokládat, já si myslím, že soudy jsou soudné a mohou odhadnout, že ten člověk z léčebny uprchne, případně že tam bude terorizovat další pacienty. My samozřejmě nemůžeme soudům dávat pokyny, ale bychom velmi rádi, kdyby i soudní znalci z oboru psychiatrie a sexuologie nenavrhovali ochrannou léčbu tam, kde nemůže splnit svůj účel. To znamená, že ta osoba se stane sobě nebo okolí méně nebezpečnou tím, že se léčí. Soudy by neměly v těchto případech vůbec ty pacienty posílat do léčeben, k tomu bych ještě dodal, že v minulosti velmi často a nevím, jestli do jaké míry dnes, docházelo k ochranným léčbám i v průběhu výkonu trestu, což v některých případech bylo účelné a druhá věc je, že řada těch pacientů je v podstatě neléčitelných, čili tam ani nemá smysl se o něco takového pokoušet. Tu detenci bych chápal spíš jako ústav pro takové osoby, které vlastně přesto, že si odpykaly trest a přesto, že absolvovaly nějaké léčení, tak jsou i nadále tedy nebezpečné a nelze je tedy pouštět mimo tyto zdi a kdyby soudy měly tedy rozhodnout o více méně trvalém umístění takové osoby.

Štěpánka Čechová: Kdybychom měli nějak uzavřít tuto část debaty, znamená to, protože opět tyto případy byly opakované a tam nebylo ani možnost náznaku, že by pacient by chtěl utéct, oni to přímo říkali, oni při svém zadržení, jak Gábor tak Fron dali na vědomí jasně, my chceme znovu utéct, my to znovu uděláme, takže i vy voláte de facto po zlepšení práce soudů v tomto ohledu.

Host (Ivan David): Samozřejmě a není to nic nového. Jak říkám jenom co já vím z praxe, tak je to takových 27 let.

Štěpánka Čechová: Pojďme tedy k tomu řešení, o kterém hovoří ministerstvo spravedlnosti, to je ten už zmiňovaný detenční ústav. Jak se detenční ústav lišit konkrétně od vězení, pane Dimune?

Host (Petr Dimun): Od vězení tím, že vlastně ve svém nitru, ve svých útrobách bude vlastně psychiatrická léčebna se vším všudy, s tím samozřejmě se počítá. Myslím, že bude přijímat pacienty, kteří jsou nebezpeční i svému nejbližšímu okolí, to myslím jednak personál toho ústavu a samozřejmě i ostatní zde umístění pacienti, takže i v rámci toho ústavu zde bude odlišný přístup vůči těmto pacientům. Počítá se s tím, že zde budou opravdu lidé, kteří jsou například opravdu neléčitelní na základě rozhodnutí soudního znalce, anebo lidé, jak říkal pan David, lidé, kteří prostě opakovaně dokázali nebo prokázali, že tedy maří tu ochrannou léčbu, ale zároveň i takový druh pachatelů, kteří například jsou závislí na drogách a v rámci výkonu trestu jsou i v tomto smyslu nebezpeční vůči tedy zbytku té vězeňské populace, takže i ti zde budou umisťováni do tohoto detenčního ústavu nebo se předpokládá, že na základě rozhodování soudu zde budou umisťováni.

Štěpánka Čechová: Pane Davide, vy to slyšíte, myslíte si, že by to mělo fungovat a mohlo fungovat tak, jak vy potřebujete.

Host (Ivan David): Já bych chtěl říci, že já se snažím a budu snažit v nejbližší době psychiatrické léčebny sjednotit, pokud se jedná o jejich zájmy, tak abychom se společně zabývali těmito problémy, abychom byli připomínkovým místem, abychom se mohli podívat na tento zákon, abychom mohli případně některá ustanovení měnit, protože víme, že připomínkové řízení někdy trvá krátce a na ministerstvu nemusí být zrovna k dispozici nějaký odborník, který včas posoudí všechna rizika a očekávat, že se vše spraví v druhém čtení v Poslanecké sněmovně, to je trošku rizikové, čili já bych byl rád, aby prostě psychiatrické léčebny mohly se také podívat na to, jak ty zákony vypadají.

Štěpánka Čechová: Pane Rumune, bude ta možnost pro psychiatrické léčebny?

Host (Petr Dimun): Já ji absolutně nevylučuji, právě naopak, my trošičku jsme naráželi na problém s tím, že ta spolupráce s ministerstvem zdravotnictví nebyla taková, jakou bychom si představovali, to znamená, že prakticky jsme opravdu museli ten zákon o zabezpečovací detenci, který předpokládá rozbití toho institutu v rámci trestního zákona, vypracovat sami, takže tady pomocnou ruku ze strany psychiatrických léčeben jenom uvítáme. Není problém ten zákon jim poskytnout v rámci nepovinného připomínkového místa v tom problém vůbec nevidím.

Štěpánka Čechová: Pane Davide?

Host (Ivan David): My jsme si právě před chvílí vyměnili navštívenky s panem Dimunem, takže předpokládám, že ta spolupráce bude fungovat.

Štěpánka Čechová: Jiná věc je, vy máte jistě jako ředitel psychiatrické léčebny i jako bývalý ministr zdravotnictví bohaté zkušenosti s tím, že speciálně tito lidé, umisťovaní do takových ústavů jsou velmi citliví na svá práva, na dodržování svých práv. Myslíte si, že je český právní řád připraven na něco takového, jako detenční ústav?

Host (Ivan David): Samozřejmě práva lze vymáhat jenom v rámci právního řádu a pokud se tedy jaksi zastupitelé na nejvyšší úrovni, poslanci, dohodnou na tom, že ten detenční ústav má fungovat tak, jak je navrženo, no tak se tomu budou muset všichni přizpůsobit.

Štěpánka Čechová: Pane Dimune, ty snahy o vznik nějakého takového ústavu jsou staré už téměř tři desítky let a vždycky to ztroskotalo buď na nedostatku peněz, anebo na nedostatku právě v právu, v právním řádu. Je na to připraven náš právní řád?

Host (Petr Dimun): V současné době pokud se nám podaří schválit nový trestní zákon, tak už je připraven. My jsme trošku předešli těm diskusím, respektive vyhodnotili jsme si je, takže bude dobře, pokud k tomu institutu, který je včleněn do toho nového trestního zákona, to znamená, že počítá s detenčním ústavem jako jednou z možností té ochranné léčby, no tak jsme připravili speciální zákon, který přesně vychází vstříc takovým těm připomínkám, že to je institut, který velmi zasahuje do práv těch pacientů a že je potřeba velmi podrobně upravit zvláštním zákonem i režim v rámci tohoto detenčního ústavu, takže tomuto vycházíme vstříc. Ten zákon je připraven, je připraven i v paragrafovém znění, vláda se tím bude zabývat někdy v říjnu, čeká ho připomínkové řízení tedy, takže uvidíme, zdali budeme úspěšní. Já doufám, že ano, protože i ty poslední příklady ukazují, že ty diskuse už by dávno měly skončit a to řešení by mělo být dávno přijato.

Štěpánka Čechová: Všichni ale známe potíže při schvalování jednotlivých zákonů, stihnete to?

Host (Petr Dimun): To je otázka, z toho důvodu, protože nevíme, jakým způsobem se politická reprezentace v rámci Poslanecké sněmovny dohodne na celém trestním zákonu. Ono není problém snad i ten detenční ústav jako problém s dalšími novinkami, které přináší trestní zákon, jako například je rozdílnost trestnosti drog a podobné věci, takže uvidíme. Ten trestní zákon v současné době by měl jít do druhého čtení, zatím ho projednávají výbory v Poslanecké sněmovně, konkrétně ústavně právní.

Štěpánka Čechová: Teď slyšeli jsme, pane Davide, od pana Dimuna, že ten detenční ústav, pokud vše půjde tak, jak má, by měl začít fungovat v roce 2007. To máme ještě dva roky. Nezasloužilo by to do té doby nějaké přechodné opatření, nějaké zabezpečení. To nám tady ještě dva roky budou pobíhat devianti?

Host (Ivan David): No, otázka je, kdo by takové opatření měl vlastně realizovat. Možná, že bychom měli společně se soudy přehodnotit ty závažné případy, protože ochranná léčba končí, jestliže o tom rozhodl soud a my pravidelně soudu předkládáme návrhy na ukončení nebo změnu ochranné léčby, takže jestliže my bychom žádali o ukončení ochranné léčby, protože nemůžeme zabezpečit u toho pacienta, že neuteče a soud by nám vyhověl v tom smyslu, že by ochrannou léčbu zrušil, já nevím, co by s tím člověkem dál dělal, ale to už by nebyla naše věc, tak v tom případě by ten člověk nemohl utéci z psychiatrické léčebny, protože by tam již nadále nebyl. Protože tam vlastně ani nepatří.

Štěpánka Čechová: Čili takovým přechodným řešením do doby, než se podaří přijmout nějakou definitivu, by mohlo být, aby jednotlivé psychiatrické léčebny přehodnotily ty nejnebezpečnější případy, které je nejvíc trápí a revokovali to posouzení, zda tam ti chovanci mají zůstávat.

Host (Ivan David): To my pravidelně děláme, soudy nám někdy vyhoví, někdy nám nevyhoví. To je různé. Tady je kolem toho víc absurdit, ti lidé k ochranné léčbě také nenastupují, často ihned po vykonání trestu nebo ihned poté, co o tom soud rozhodl. My jsme nedávno přijímali pacienta, u kterého byla stanovena ochranná léčba v roce 1988, tak jsme ho přijímali vloni a od té doby spáchal 9 trestných činů dalších, pro které byl odsouzen, čili tam skutečně myslím, že zdravý rozum stačí k posouzení, jestli u takového člověka má smysl, aby se zahajovala ochranná léčba. My jsme ihned po jeho nástupu požádali soud, aby tu ochrannou léčbu zrušil.

Štěpánka Čechová: Pane Rumune, když to posloucháte, alespoň po dobu, než se vám podaří prosadit zákony postavit detenční ústav, napadá vás, jak nějak zařídit účinnost tohoto přechodného opatření, přezkoumání těch nejzávažnějších případů?

Host (Petr Dimun): Snad jedině svolat nějakou poradu předsedů krajských soudů za účasti ministerstva, popřípadě prostě a představitelů těchto léčeben, nic jiného v současné době není možná, protože já si nedokážu představit, že by léčebny přijaly nějakou ochrannou službu, která by vlastně v rozporu se zákonem zasahovala do práv těch pacientů. Ona podstata toho trestu, respektive uložení té ochranné léčby prostě není trest odnětí svobody a já říkám, jedinou cestu, která je v současné době, tak je tato porada s předsedy prostě soudů, aby nějakým způsobem samozřejmě, ale ne přímo protože samozřejmě soudce jako takový nezávislý ve svém rozhodování přehodnotil některé ty případy, ale jiná cesta není v současné době.

Štěpánka Čechová: Po tom, co jste slyšel, budete iniciovat možnost takové porady, svolání takové porady, aby ty soudy věděly, že tento problém je opravdu akutní?

Host (Petr Dimun): Já jsem tady zástupce ministerstva, jsem tady mluvčí, samozřejmě všechno, co se tady řekne, tak si velmi podrobně zapisuji, takže jak tedy ten zákon pro předložení připomínkám představitelům psychiatrických léčeben, tak i možnost svolání této porady přednesu na poradě vedení ministerstva spravedlnosti a bude jenom rád, pokud se tento problém vyřeší. Nicméně, říkám, jako takový to není primární problém ministerstva spravedlnosti, ale je to i problém ministerstva zdravotnictví.

Štěpánka Čechová: Pane Davide, slyšel jste, možná iniciování nějaké porady na úrovni soudců, předsedů soudů, pomohlo by to? Je to ta cesta, která by se mohla zdát, že by alespoň po ty zbylé dva roky, do které doby se možná podaří postavit a zabezpečit ústav pro tyto problémové pacienty, je to ta cesta, která by mohla do té doby pomoci?

Host (Ivan David): Jestli pomůže porada, to nevím, to záleží na tom, v jaké závěry vyústí a mě mimochodem jaksi inspirovala toto naše setkání zde k tomu, že požádám primáře příslušného oddělení ochranných léčeb, aby přehodnotil pacienty, ať ty, kteří jsou jaksi velmi nebezpeční a kde hrozí riziko, požádáme neprodleně soud, aby zrušil ochrannou léčbu. Nevím, co s těmi případy budou soudy dělat, ale tak se vyhneme útěkům určitě. Pokud by s tím soudy souhlasily.

Štěpánka Čechová: Pane Rumune, slyšel jste, dokáže si justice, pakliže třeba tato debata, třeba ta porada, třeba nějaká iniciativa pana Davida bude inspirovat léčebny k tomu, aby přehodnotily více takových problémových případů. Dokáže si s tím naše justice poradit?

Host (Petr Dimun): Já doufám, že určitě, nicméně já říkám, to systémové řešení přinese až nový trestní zákon.

Štěpánka Čechová: Po tom všem co tady zaznělo, jak reálné je, že když tedy nějak překlepeme, přetrpíme ty dva roky, kdy nám zřejmě pacienti budou ještě stále utíkat, i ti nebezpeční, bude skutečně v roce 2007 definitivní řešení detenční ústav.

Host (Petr Dimun): Tak, my samozřejmě tomu věříme na 100 procent, nicméně jsme ti, co předložili zákon, my nemůžeme hodnotit nálady politických představitelů a uděláme všechno pro to, aby ten ústav v roce 2007 stál.

Štěpánka Čechová: Pane Davide, jak hluboká je vaše důvěra v to řešení, že se stihne a že opravdu bude?

Host (Ivan David): Já bych se zeptal rád pana Dimuna, jaké překážky v přijetí toho zákona očekává.

Host (Petr Dimun): V případě trestního zákona, to už jsem tady říkal, že je problém v tom, že by nemusel projít tak, jak předpokládáme, to znamená, že jeho platnost v současné době je nastavená na leden 2007, tak vzhledem k diskusím, které probíhají v Poslanecké sněmovně, tak se může ten termín toho přijetí oddálit, možná do toho vstoupí i volby v roce 2006 a tam potom samozřejmě, což jako bývalý ministr víte, že veškeré zákonné předklady nový ministr potom přehodnocuje, tak se může stát, že nakonec se to oddálí o několik let dalších a bez nového trestního zákona nemůže vstoupit v platnost ani zákon o zabezpečování detenci, a tím pádem i ty práce na spuštění toho ústavu bohužel asi se prodlouží.

Štěpánka Čechová: Řekněte, po tom, co jste slyšel, jak hluboká je vaše důvěra v to, že se podaří?

Host (Ivan David): No tak, já mám důvěru v to, že ministerstvo spravedlnosti má jaksi upřímnou snahu věci řešit, má vůli je řešit a ...

Štěpánka Čechová: Řekněme to naprosto jasně, budeme v roce 2007 s největší pravděpodobností mít kam dávat devianty, anebo nebudeme?

Host (Ivan David): No, tak já to řeknu úplně natvrdo jako bývalý poslanec, ono záleží na tom, s čím bude vlastně v tom trestním zákonu, který je předkládán a spojená tato snahu. Jestli v tom návrhu budou kombinovány věci, které jsou pro významnou část poslanců nepřijatelné, tak se může stát, že se to zablokuje an blok celé, včetně tedy detenčního ústavu. Čili je otázka, jaká bude politická dohoda, jestli řeknou, že prioritou je přijetí s tím, že bude něco vypuštěno, tak bude ten návrh přijat i s tím, že nebude plně akceptováno všechno, co v tom původním návrhu bylo. Pak by to samozřejmě bylo možné, ale já opravdu nevím, kdo bude jak tlačit na pilu, protože ty politické dohody a obstrukce politické před volbami mohou samozřejmě věci velmi uškodit.

Štěpánka Čechová: Nebo-li držme si palce, aby nám tady ti problémoví pacienti nepobíhali příliš dlouho, protože vše záleží na politice. Odpovídali ředitel Psychiatrické léčebny v Bohnicích Ivan David, díky na slyšenou.

Host (Ivan David): Na slyšenou.

Štěpánka Čechová: A mluvčí ministerstva spravedlnosti Petr Dimun. Díky, na slyšenou.

Host (Petr Dimun): Na slyšenou.

Štěpánka Čechová: Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál a pořad Týden v tahu. V druhé polovině hodiny se budeme ptát na možnosti českého státu postavit podnikatele Krejčíře před spravedlnost. Od vážných témat si odpočineme u povídání o tom, jak erotická soška pořádně zamotala hlavu našich archeologům a chybět nebude ani oblíbený fejeton Jana Pokorného na téma volby. To vše ale až po aktuálních zprávách a po písničce.

Uprchlý Krejčíř na Seychelách a možnosti jeho vydání zpět

Štěpánka Čechová: Uprchlý český miliardář Radovan Krejčíř se má na Seychelských ostrovech skvěle, alespoň tak to řekl reportérovi Mladé fronty Dnes, když ho včera našel v hotelu Harf, kde byl ubytován i s rodinou. Podnikatel je obviněn z daňových podvodů a podílu na přípravě vraždy celníka a před policií utíká už 3 měsíce. I ve svém novém exilu se podle tisku začal skrývat poté, co se o něj začala zajímat tamní média i seychelští policisté, kteří prověřují, zda mají důvody proti Krejčířovi zakročit. Na ostrovech působí i dva čeští policisté a snaží se vyjednávat. Jak reálné je ale vůbec dostat Krejčíře do vlasti nebo zajistit spravedlivý proces v zemi jeho pobytu, o tom více s prvním náměstkem nejvyšší státní zástupkyně docentem Jaroslavem Fenikem. Dobrý den.

Host (Jaroslav Fenik): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: Krejčíř je stále na Seychelách, přijal seychelské občanství, šéf republikové kriminální policie Petr Želásko pro Právo uvedl, že jednání českých policistů na ostrovech jsou zatím úspěšná, postoj seychelské strany je naviklán a dokonce dává naději na vydání Krejčíře. O to hodlá ministerstvo spravedlnosti požádat příští týden. Žádnou smlouvu o vydávání stíhaných osob ale s ostrovy Česká republika nemá, i když o jejím přijetí resort spravedlnosti jedná a existuje prý už i určitá konkrétní osnova. Jaké postupy teď tedy připadají v úvahu?

Host (Jaroslav Fenik): No tak především by přicházelo v úvahu použít zde smluvního vydání, ovšem to je možnost jenom teoretická, protože to je smluvní vydání je jenom výjimečně opatřením a v České republice není pravidlem, že bychom na základě tohoto postupovali. Museli by se zřejmě učinit zvláštní ujednání se Seychely o tom, že tedy v tomto konkrétním případě může být provedeno vydání na základě tohoto zvláštního ujednání, které by ovšem muselo ovat podobné podmínky, jako například smlouva o vydávání, to znamená oboustranně bychom se museli zavázat k vstřícnému jednání v podobných případech.

Štěpánka Čechová: Podle mluvčího Ministerstva spravedlnosti Petra Dimuna zkoumal resort i možnost, zda by nešlo použít smlouvu o vydávání s Britským královstvím z roku 1925. Nebude ten samý dokument, který se pokoušeli uplatnit u Viktora Koženého, ostatně vy jste tím člověkem, který ten dokument vyhledal a upozornil na něj, ale u Koženého se úspěch nedostavil. Můžeme říci proč?

Host (Jaroslav Fenik): Ne, to nevím, protože ve věci Viktora Koženého působí v současné době ministerstvo spravedlnosti, tam mělo probíhat vydávací řízení, jak probíhá, o tom nejsem informován.

Štěpánka Čechová: A můžeme říci alespoň, zda by tento dokument mohl případně fungovat u Krejčíře?

Host (Jaroslav Fenik): Ta podmínka je stejná, jako v případě Viktora Koženého, to znamená, že musíme zkoumat, zda ta smlouva z roku 1925 zavazuje i Českou republiku, a teď i Seychelské ostrovy, protože ty Seychely, to je prostě území, které pokud je samostatné, tak musí samozřejmě prohlásit, že přistupuje k této smlouvě a toto prohlášení musí být jaksi dokumentováno předepsaným způsobem. U nás by mělo být zapsáno v Pretice mezinárodních smluv.

Štěpánka Čechová: Krejčíř by také mohl být teoreticky stíhán na území ostrovů, tato varianta ale budí ty samé pochybnosti, jako případ katarského prince Sáního. Ostatně Slovenka, žijící už 10 let na Seychelách situaci Mladé frontě Dnes popsala slovy, viděla jsem Krejčíře na plážích v severní části ostrova Mahé, nepůsobil jako pronásledovaný psanec a míní také, že Krejčíře nikdy nedokáží chytit, protože Seychely jsou země, kde rozhodují úplatky a kdo má peníze, dokáže si zařídit cokoli. Takže stíhání Krejčíře na území ostrovů by asi nebyla šťastná varianta.

Host (Jaroslav Fenik): Tak podívejte, podmíněnost stíhání nebo předání k trestnímu řízení do cizího státu vyplývá z určitých podmínek, z účelu trestního řízení. Pokud by bylo pravděpodobné, že bude dosaženo účelu trestního řízení v konkrétní zemi, na rozdíl od toho, že by bylo dosaženo tady, je samozřejmě možné tu věc předat do toho konkrétního státu. Ale je tu i otázka dosavadního průběhu trestního řízení na území České republiky. My tu máme provedený důkazy, my tu máme zajištěný majetek, běží to trestní řízení a představa, že všechny ty kauzy, které se týkají obviněného, budou tedy předány do této vzdálené země, může vést k závěrům, že by to bylo velmi obtížné, téměř nemožné. Takže to je třeba samozřejmě zvážit, pokud to nebude možné, provést vydání, ty všechny okolnosti vyhodnotit a podle toho se potom rozhodnout.

Štěpánka Čechová: Tak jako tak to zní na dlouhé měsíce vyjednávání.

Host (Jaroslav Fenik): Jistě, tyto postupy jsou vždy provázeny určitými prodleními, neboť se jedná o vztahy mezi státy nikoliv uvnitř jednoho státu, kde ty postupy jsou jednoduché a celkem účinné.

Štěpánka Čechová: Když se podíváme na kauzu Krejčíř, na kauzu Kožený, co by musel náš stát udělat, aby se mu přestali ti nejbohatší a nejhledanější zločinci smát z luxusních dovolených?

Host (Jaroslav Fenik): Víte, to není otázka našeho státu. Řada států nemá uzavřeny potřebné mezinárodní dokumenty, tedy mezinárodní smlouvy se všemi jinými státy. Vždyť těch států je tolik, že bychom museli skutečně brát jeden po druhém a s každým takovouto smlouvu uzavřít. Já si myslím, že to je spíš otázka větších společenství, jako je Rada Evropy, jako já nevím jsou dokumenty OSN. Sama Česká republika může dělat pouze to, že tedy uzavře s konkrétním státem novou smlouvu a tak to můžeme postupovat postupně až prostě bychom jednoho dne snad měli uzavřené smlouvy se všemi.

Štěpánka Čechová: Takže nějaký ten státeček, kam se bude moct ukrýt bohatý zločinec tady prostě v nejbližších minimálně 10, 20 letech pořád bude zbývat.

Host (Jaroslav Fenik): Domnívám se, že určitě tomu tak bude.

Štěpánka Čechová: Může Nejvyšší státní zastupitelství v případu Krejčíř, anebo třeba v případu Kožený ještě nějak pomoci?

Host (Jaroslav Fenik): Já se domnívám, že teď spíš čekáme na to, jakým způsobem bude probíhat řízení o vydání v obou dvou případech a ty závěry pro nás samozřejmě budou zavazující, zejména tedy v tom posledním případě, neboť tady probíhá přípravné řízení trestní, v případě Viktora Koženého také a tam pak nastupují další možnosti, anebo také je otázka odsouzení obou jako uprchlých, a to v České republice.

Štěpánka Čechová: A k čemu by to bylo dobré, když budou sice odsouzeni v České republice jako uprchlí, nicméně budu se opalovat dál na plážích nějakých ostrovů?

Host (Jaroslav Fenik): Tak v každém případě je to odsouzení. Tam se vysloví určitá vina a trest a to tedy pro toho člověka znamená, že někdy odsouzen byl. To je jedna věc. Druhá věc je, že tedy se to týká i určitých majetkových hodnot, které jsou zde zajištěny a můžeme je tedy do značné míry v rámci výkonu rozhodnutí potom realizovat. Že nejde jenom o ty osoby, ale jde i věci, které jsou na území České republiky a jsou zajištěny v rámci trestního řízení a mohou sloužit například z hlediska náhrady škody.

Štěpánka Čechová: Odpovídal docent Jaroslav Fenik, první náměstek nejvyšší státní zástupkyně. Díky za rozhovor, na slyšenou.

Host (Jaroslav Fenik): Na shledanou.

Archeologický nález pečetidla

Štěpánka Čechová: Veliké nadšení, které vzbudil mezi archeology nález údajného pečetidla z doby stěhování národů asi rychle opadne. Soška údajně perské bohyně plodnosti Anáhitá, která ležela v zemi nedaleko Prahy zřejmě nebude tak unikátní, jak se původně myslelo. Vypadá to, že figurka má několik sestřiček. Jsou zhruba stejné velikosti a tvaru a majitelé je mají asi 25 let. Stejnou sošku, ale z bronzu, kdosi prý vyrobil už v době secese. Pravost sošky perské bohyně plodnosti teď tedy zkoumá laboratoř. Naděje, které do nálezu archeologové vkládali, připomíná redaktorka Hanka Jurášková.

Hana Jurášková: Pokud by šlo skutečně o sošku z doby 4. nebo 5. století, byl by to významný nález. Doplnil by totiž historii v období stěhování národů. Tento objev je například srovnatelný s nálezem sošky bronzového býčka v Býčí skále v 19. století nebo s nálezem Věstonické Venuše v roce 1925. Také letos v dubnu odkryli znovu archeologové hrobku Karla IV. na Pražském hradě.

Host (Jana Maříková Kupková): Tam jsou pohřbeni kanovníci a pravděpodobně tři arcibiskupové z 19. století, ale necháme si ještě rok na kompletní vyhodnocení písemných pramenů a dalších věcí.

Hana Jurášková: Říká archeoložka Jana Maříková Kupková. Nedaleko Prahy v Úněticích bylo také v roce 1879 nalezeno významné pohřebiště ze starší doby bronzové. A také opevněná sídliště. Podle odborníků není vyloučeno, že se v okolí nového nálezu podaří odkrýt ještě hrob výše společensky postavené osoby.

Štěpánka Čechová: O celý případ se zajímá archeolog a orientalista Petr Charvát, kterého teď vítám ve studiu, dobrý den.

Host (Petr Charvát): Dobrý den, paní redaktorko, dobrý den, dámy a pánové.

Štěpánka Čechová: Jak jsme slyšeli v tom úvodním příspěvku, to počáteční nadšení archeologů mohlo být podporováno právě podobnými významnými objevy na našem území, ale ruku na srdce, jaká je momentální šance, že ta soška, pečetidlo, je opravdu stará 1.500 let?

Host (Petr Charvát): Tak teď, v této chvíli už myslím, že musím konstatovat, že ten předmět nemá staroorientální původ, můj odhad byl mylný a je mou povinností hluboce se omluvit jak všem kolegům, tak všem členům zainteresovaného publika, kteří se setkali s médii, která nepředstavila můj odhad jako odhad. Nicméně to už je minulost samozřejmě, to všechno už je za námi a teď je třeba pohlížeti do budoucna a seriózně se tím nálezem zabývat. Já bych rád zopakoval to, co už tady zaznělo mnohokrát, že skutečně fundovaný soud budeme moci pronést až bude ten výzkum dokončen, až proběhnou laboratorní testy.

Štěpánka Čechová: Řekněme ale nedůvěru by už v laikovi mohl vzbudit fakt, že na spodní straně sošky, v místě, kde pečeť většinou nese iniciály majitele nebo znak roku, je místo toho poměrně zdařilý odlitek ženských genitálií, je to tak?

Host (Petr Charvát): Tak jest, je to přesně tak. Ona ta soška od počátku byla označována poněkud nepřesně jako pečetidlo, jde spíše tedy o sošku. V této chvíli už má ta soška skutečně několik sestřiček. Těch sestřiček je docela hodně, je jich přes 10, a tím se právě celá otázka dostává do zcela jiných a velice zajímavých souvislostí.

Štěpánka Čechová: To znamená, že vy teď hledáte původní verzi toho, podle čeho byly vyrobeny ty sestřičky?

Host (Petr Charvát): Přesně tak. Za předpokladu, že ten předmět je patrně novověký, samozřejmě, tak musíme vycházet z toho, že ten předmět obíhá-li mezi lidmi, tak pravděpodobně bude starý maximálně 200, ale daleko pravděpodobnější je ten odhad tak asi 100 let a já děkuji touto cestou všem zájemcům, kteří nám poslali své údaje. Nejzajímavější byl samozřejmě rozhovor s panem Šimůnkem, který oznámil, že takové sošky vyráběl, že je zhotovoval z forem, které sňal z exempláře, který má po svém bratrovi. Dokonce pan Šimůnek vyslovil dohad, že ta naše soška by mohla být některým z jeho nepovedených odlitků. Při vší úctě k panu Šimůnkovi není tomu tak, protože srovnáním fotografií lze velmi snadno zjistit, že jde sice o verzi téhož motivu, ale určitě verzi ne totožnou. Ostatně ani kdyby to byla totožná verze, stále zde ještě je ve hře ten původ sošky, který je neznámý, protože ani pan Šimůnek není autorem té sošky, on tu sošku zdědil vlastně a vyrobil podle ní formy.

Štěpánka Čechová: Já jen dodám, že jde o dvaasedmdesátiletého pana Jiřího Šimůnka z Dolních Měcholup, který se zabývá keramikou a domníval se, že tento nezdařilý původně sádrový odlitek vyhodil zřejmě na skládku, protože se mu prostě soška nepovedla. Co si od toho slibujete, že by mohl vlastně být ten originál?

Host (Petr Charvát): To je otázka, která je teď velice zajímavá, jednak je třeba vycházet z počtu těch sošek, je jich poměrně dost a pak druhá věc, která je velice zajímavá je ta variabilita. Ty sošky nejsou v žádném případě totožné, ale je to zřejmě verze něčeho, co se nedalo přímo reprodukovat. Tady by člověka napadlo opět nějaké drolerie v nějakém rukopise nebo grafického listu, který mohl kolovat, případně tedy plastiky, která byla dobře ztajena v některém šedém koutě.

Štěpánka Čechová: Že by nám nějaký šlechtit svou šlechtičnu zvěčnil tímto zajímavým způsobem?

Host (Petr Charvát): Asi těžko, spíš se jedná o katedrálu některou, že na kterých, na těch katedrálách středověkých se nejdéle sosty, kdybychom si vzali opravdu čistě spekulativně možnosti, které se nám nabízejí teď, no tak ty budou sahat od řekněme předmětu komerčně vyráběného a asi musíme říci pornografického přes nějakou dekoraci jistého řekněme společenského postoje, jaksi tímto velmi neotřelým způsobem, až po nějaký řekněme roztomilý, i když poněkud bujarý suvenýr, který si kdosi přivezl odkudsi z nějaké cesty, možná i z dost vzdálených zemí. Ale opravdu jaksi to jsou všechno zatím jenom takové nápady čtenáře z detektivek, jak říká pan Škvorecký.

Štěpánka Čechová: Dokdy bude jasno zhruba tak?

Host (Petr Charvát): No, je velice obtížné předpovídati, neboť samozřejmě jak ví většina archeologů, do země se nevidí, takže je otázka, kdy bude dokončen ten výzkum. Je to opravdu v rámci souřadnicí týdnů, měsíců.

Štěpánka Čechová: Takže hodně štěstí ve vašem bádání. V našem studiu byl archeolog a orientalista Petr Charvát. Díky za návštěvu, na slyšenou.

Host (Petr Charvát): Děkuji, paní redaktorko, na slyšenou.

Fejeton Jana Pokorného

Štěpánka Čechová: A na závěr je pro vás připraven oblíbený fejeton Jana Pokorného, tentokrát o tom, že doba začíná být těhotná volbami.

Jan Pokorný: Je to tak. Za 9 měsíců se bude rodit nová vládní koalice. Je na čase začít lákat voliče k urnám. Shánějí se známé tváře, na které by volič zabral. Lidovci by to rádi zkusili s někdejším sparťanským trenérem Františkem Strakou. Ten má svoji přitažlivost, fanoušci Sparty, zejména při slabších výkonů na hřišti Strakovo jméno skandují o sto šest. Ti by ho volili hned. Pokud trenér na vábení lidovců příští týden kývne, můžeme se nadít dokonce i nové formy předvolební kampaně. Tribuny na Letné v místech, kde postává tvrdé jádro sparťanských fandů budou zdobit transparenty, Ultras volí KDU-ČSL a po odpálení prvních bengálských rachejtlí ze sparťanského kotle zaburácí Míra Kalousek. A to si dosud všichni mysleli, že typický volič křesťanských demokratů vypadá trochu jinak. Představa je to roztomilá, ale věc má jeden háček. František Straka by měl prý kandidovat na Karlovarsku a tam je asi sparťanských fanoušků méně, než v Praze. Možná mu tím lidovci vycházejí vstříc, protože Straka momentálně trénuje v německém Alenu a při vedení kampaně by mohl snadněji dojíždět. Škoda, že na Straku nepřišli lidovci dřív, vzhledem k tomu, že má i německé občanství, mohl si udělat generálku v nynějších německých volbách, aby viděl, jak se to hraje v politice. Třeba se za necelý rok objeví v té české. Říká se o něm, že je srdcař. To by se vidělo, jak by obstál mezi loktaři. A když by to Straku ve Sněmovně nebavilo, mohl by jít na fotbal, na Letnou je to kousek. Otázku je, kde by mu to jeho srdce krvácelo víc.

Štěpánka Čechová: Slova Jana Pokorného uzavřela scénář Týdne v tahu. Další ohlédnutí za událostmi následujících sedmi dní pro vás bude připraveno opět příští sobotu po 17. hodině. Od mikrofonu Radiožurnálu se loučí Štěpánka Čechová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.