Usedlost Mount Vernon: místo, kde potomci otroků vypráví příběh George Washingtona

Na historickou usedlost Mount Vernon jezdí lidé z celých Spojených států i ze světa hlavně za příběhem prvního amerického prezidenta. George Washington na této usedlosti a plantáži zemřel v roce 1799. Předtím ji zdědil a nechal rozšířit. Její prosperita byla ale založená hlavně na práci černošských otroků. Nevládní neziskovou organizací provozovaný historický park Mount Vernon se proto snaží zároveň vyprávět i příběh zdejších Afroameričanů…

Brenda Parkerová stojí na nádvoří před panským sídlem v historickém kostýmu a doplňuje ho naprosto současnou rouškou. Představuje Caroline Brenhamovou, jednu ze zotročených služebných a švadlen George Washingtona – a když si povídá s návštěvníky, vypráví tak trochu i svůj vlastní příběh.

Dát hlas svým předkům

Na své práci mám ráda, že můžu dát hlas lidem, o kterých se předtím nemluvilo. Dělat to na tomto historickém místě je velká zodpovědnost. Pozitiva ale převažují, i když jsou citlivější dny, kdy strávím hodiny truchlením nad některými příběhy a ztrátami,“ přiznává.

„Mám ráda, že můžu dát hlas lidem, o kterých se dlouho nemluvilo,“ říká Brenda Parkerová

Ale nejsilnější, co pociťuji, je hrdost na to, jak nezdolní byli mí předci, když si uvědomím, čím si prošli. Kruté podmínky, týrání, podvýživa, otroctví. Prostě společenská nespravedlnost, která nás i dnes pořád trápí. Kdyby to nepřekonali, já bych tu nebyla a nemohla vyprávět jejich příběhy. Na to jsem hrdá. Mám lepší a horší dny,“ říká pro Český rozhlas představitelka historických postav o své roli Washingtonovy nevolnice.

Otroci měli tady na Mt. Vernon v malebném kraji na kopci nad řekou Potomac svou čtvrť – několik cihlových domů, kde jich spalo na pryčnách i víc než deset v jedné místnosti.

Dvojznačnost George Washingtona dobře vystihuje i celý příběh obdivované a zároveň na otrocké práci vybudované americké demokracie

„Takže tu vidíme přístřešek s palandami pro ženy a o kus dál pro muže. Byli to otroci, co sloužili přímo tady u Washingtonova domu a na zdejší farmě – přadleny, kováři, zahradníci. Tady na Mount Vernon žily celé zotročené rodiny a my se snažíme je ukazovat jako celistvé osobnosti. Nejen jejich status Washingtonových otroků,“ vysvětluje Allison Wickensová, viceprezidentka zdejšího areálu.

Mluvit o nepříjemných věcech

Brenda Parkerová se v rámci zdejšího historického výpravného programu pohybuje v terénu. Teď se usmívá, ale její práce ji dokáže někdy i rozplakat, jak se vžívá do osudu svých postav. A možná, že z podobných důvodů sem za příběhem svého prvního prezidenta jezdí méně černošských Američanů, než kolik by si Brenda přála.

Zde žili otroci, kteří sloužili u Washingtonova domu a na zdejší farmě – přadleny, kováři, zahradníci

Myslím, že je to prostě obecně kvůli naší historii ve Spojených státech. Neradi mluvíme o nepříjemných věcech. A obzvlášť nechceme mluvit o věcech, které nás nutí sesazovat naše ikony a praotce z piedestalu, kam jsme je vynesli. Milujeme a uctíváme je, ale zapomínáme, že to byli jen lidi,“ zamýšlí se.

Tím, že ukazuje, jak se na této usedlosti žilo, se prý snaží polidšťovat nejen otroky, ale i samotného George Washingtona.

„Snad se nám daří ukazovat, jak se během života vyvíjel. Narodil se do pravidel ostatních otrokářů. Až mnohem později získal i perspektivu společnosti bez otrocké práce. Jako jediný z Otců zakladatelů rozhodl o tom, že až on a manželka Martha zemřou, jejich otroci mají být osvobozeni. Bylo to statečné, chtěl jít příkladem. Že se jím ostatní neřídili, je jejich věc,“ říká Brenda shovívavě.

Všichni jsme jen lidi

Byl pro postupné opuštění otroctví, ale mohl o tom mluvit jen v soukromí s blízkými přáteli, jinak by se mnoho lidí cítilo ohroženo, protože všechen jejich majetek spočíval v těchto černých tělech,“ snaží se ho pochopit.

Já Washingtona vidím jako člověka. A všichni děláme chyby. Všichni,“ popisuje Brenda Parkerová svůj přístup k postavě prvního prezidenta a její dvojznačnosti, která dobře vystihuje i celý příběh obdivované a zároveň na otrocké práci vybudované americké demokracie.

Hrdost na to, jak nezdolní byli naši předci: kruté podmínky, týrání, podvýživa, otroctví... prostě společenská nespravedlnost
autoři: Jan Kaliba ,
Spustit audio

Související