Umíte se vhodně obléct? Češi nejsou křupani, jsou jen líní, soudí taneční mistr

16. září 2014

Dámy a pánové, zadejte se! Pamatujete? Do tanečních chodil téměř každý z nás. Jak je to však s tanečními kurzy dnes? Nezanevřeli na ně už mladí?

Taneční kurzy, tak jak je téměř každý známe ze svého mládí, nemají ve světě obdoby. „V podobě, jakou známe, se taneční kurzy objevují na Slovensku, v Rakousku, trochu v Německu – a to je všechno,“ říká viceprezident Svazu učitelů tance České republiky Jiří Plamínek.


Tanec není otázka talentu. Je to otázka vůle a soustředění se – a to může zvládnout každý.

„V českém prostředí byly taneční kurzy odnepaměti vstupem do společnosti pro mládež, patřila k nim tedy i společenská výchova a seriózní oblečení.“

Hromadné „taneční“, kde se mladí učí tančit a zároveň mají možnost poznávat se s dalšími vrstevníky, nejsou rozhodně ničím samozřejmým. Kupříkladu v takové Británii jsou podle Jiřího Plamínka mnohem častější individuální hodiny tance.

Čtěte také

Tanec patří k základnímu vzdělání

„Snažíme se dělat taneční kurzy přitažlivě – nemá jít pouze o výuku, ale o společenskou zábavu,“ přibližuje Jiří Plamínek, jak vypadají taneční kurzy v současnosti. Lákadel, která na smysly dnešních mladých lidí útočí, je však především ve velkých městech stále víc. Proč tedy do tanečních kurzů vůbec chodit?


V tanečních se lidé naučí standardní tance jako waltz a tango, latinskoamerické tance jako sambu a rumbu a tance, které jsou obvyklé v české společnosti: třeba valčík, polka nebo mazurka.

„Naučit se tančit – alespoň na základní rovině – je stejné jako umět spočítat jednoduché matematické příklady nebo napsat do dopisu pár pět bez gramatických chyb. Patří to zkrátka k základnímu vzdělání,“ soudí taneční mistr.

Obléct se Češi zatím příliš neumějí

Taneční kurzy a plesy obecně, to není jen tanec a dobré vychování. Ale – jak podle Jiřího Plamínka stále více Čechů zapomíná – i pěkné oblečení. „Češi příliš nerozlišují, kam jdou a jak by se pro tu kterou příležitost měli obléct. Nejsme křupani, jen se nám nechce,“ soudí.

Čtěte také

Stejně jako se na tělocvik nosily červené trenýrky a modré kalhotky, i pro společenské příležitosti existují určitá pravidla oblékání. „Operovat s tím, že ‚kravatu doma zkrátka nemám a vy si trhněte nohou‘, není v pořádku,“ říká.

Celý rozhovor si kdykoliv poslechněte buď kliknutím na odkaz přímo v tomto článku nebo v našem audioarchivu.

autor: als
Spustit audio