Uhlí mu vdechlo život, teď těžba končí. Polské Jastrzebie hledá novou budoucnost i díky Carbonariu

Co vás při příchodu do Carbonaria hned praští do očí, to je obrovský kus rozžhaveného uhlí. Je to maketa, která visí přímo nad recepcí. Prochází stropem, takže je vidět i z dalšího podlaží této zatím čtyřpatrové výstavy.

Čtěte také

Poslední fajront. Co bude s horníky, doly i regiony bez těžby uhlí?

Z místa, kde je mimo jiné i v češtině popsaný význam uhlíku coby prvku v přírodě a atmosféře, se brzy dostáváme k velmi praktické části. Ve druhém patře se dokonce můžete dotknout hnědého nebo černého uhlí. Je to výstava opravdu nejenom pro oči, ale i pro hmat.

Hornictví jako způsob života

Zásadní je ale ta část Carbonaria, která přibližuje společenský život horníků. Ve třetím patře je například dílčí výstava zdobených keramických půllitrů, ze kterých horníci pili pivo.

„Nejsou to obyčejné hrnky, které by se používaly denně. Jsou různě zdobené hornickými symboly a pilo se z nich jen ve svátek, jako čtvrtého prosince na svatou Barboru, patronku horníků. Tyto půllitry ukazují, že hornictví nebylo jen kopání v zemi, ale i druh komunity, vazby na region, na rodinu, na ostatní horníky. Horníci, kteří sem chodí, obrázky na hrncích poznávají, je to pro ně velmi sentimentální,“ popisuje průvodce Pavel Stepien.

Oděvy horníků|foto:Jan Kaliba, Český rozhlas

Co přijde po uhlí?

Dostáváme se tím k tomu nejpodstatnějšímu. Jastrzebie je město doslova stvořené pro horníky, které najednou ztratilo svůj původní smysl. Jak najít nový, k tomu může jako dílčí inspirace fungovat právě Carbonarium.

Čtěte také

Tma, horko a ptáček v kleci. Slávu bulharského Perniku dnes připomíná hornické muzeum

„Naším posláním je v první řadě zachovat hornické dědictví a ukazovat historii města. Pořádáme taky koncerty, modelářské festivaly a různé další akce. Podobný přerod čeká celé město. Tak jako kdysi lázeňství v této oblasti nahradila těžba, teď něco nahradí ji. Máme továrnu na koření, několik dalších firem a město se snaží přeorientovat na cestovní ruch. Ale lidí rychle ubývá. Skončily třeba zdejší veleúspěšné týmy volejbalistů nebo fotbalistů, protože peníze jim šly z těžby – a ty vyschly. Všechno tu na ní záviselo. Trpí tím i městský rozpočet. Každý se ptá, co bude dál. Myslím, že neexistuje jasný plán,“ krčí rameny ředitel Carbonaria v Jastrzebie Rafal Jablonski.

Příběh, který končí

Když už jsme v muzeu uhlíku, ptám se ještě, jak těžké je pro zdejší lidi uvědomění, že uhlí, které dalo jejich životům smysl a umožnilo rozvoj civilizace, je zároveň velkou hrozbou a jednou z hlavních příčin změny klimatu.

„Lidé už si uvědomují, že co bylo, to bylo, ale není to budoucnost. Ani my nechceme říkat, že uhlí je budoucnost, ale ukazovat, jaké byly začátky. Hornictví je hrdinský příběh, tady v pohraničí se vyprávějí úžasné historky, ale těžba končí,“ říkají na polské straně slezské uhelné pánve.