Udýchaná cesta lesem Lukáše Bauera

12. srpen 2009
Zblízka

Někteří běžci na lyžích mají i v létě svůj etapový závod. Pravda, není to Tour de Ski, tedy v zimě, na sněhu a na lyžích. Závodili ve vedru, v lese a v běžeckých botách. A rozhodně ne všichni. Pětidenní soupeření v orientačním běhu si jako zpestření přípravy na olympiádu ve Vancouveru vybral třeba Lukáš Bauer.

"Start je na cestě, pak kámen, kámen, bažina, vývrat, vodoteč, údolíčko, průrva..." četl Lukáš Bauer popisy, tedy symboly upřesňující místa, kde hledat kontroly při předposlední etapě orienťáckých pětidenních kousek od severočeského Cvikova.

Naivně jsem si myslel, že za ním aspoň číst uvisím. To už jsme stáli na startu a vzhledem k tomu, že jsme spolu měli funět v lese, jsme si tykali. Lukáš držel v ruce mapu. "Vidím to dobře. Na startu vždycky vidíš dobře. Uvidíme dál, ale tady je strašně dlouhý postup z první na druhou na kontrolu," popisoval trasu Lukáš Bauer.

Záhy lyžařský vicemistr světa vybíhal na - podle propočtů - 8150 metrů dlouhou trať se slušným převýšením 420 metrů. Hned od začátku nasadil vražedné tempo, tedy pro člověka, který si jde zaběhat jen občas. Cestou na první kontrolu zastavil, kouknul do mapy...

Borůvky, neborůvky, smrček, nesmrček, Bauer mizí v hustníku. Ještěže má triko s hlavní bílou barvou, takže je docela dobře vidět. Ale kde ten kluk asi tak je?

No, kde by byl? Vzal to první kontrolu kolmo na vrstevnice, tedy šusem z kopce, a zmizel v hustém porostu. Ale ani ztráta kontaktu s Lukášem Bauerem po úvodních stovkách metrů nemusí nutně znamenat fiasko. Možná je to neúspěšnější bod reportáže - objevení kontrolního bodu 142, kterou má závodní trať H21B. Tu běží Lukáš Bauer jako patnáctou v pořadí.

Teď bych se měl schovat i já, aby svojí přítomností u kontroly nenapovídal ostatním. Možná byste to netušili, ale i rozhlasový reportér někdy vypadá při práci jako úchylák. Snaží se být nenápadný v červeném tričku, přikrčený pod smrčkem, pár metrů od kontroly a sleduje, kdo ji najde a kdo ne.

Cestu si proklestil i Lukáš Bauer. "Dneska nic moc. Zatím nacházím, ale je to všechno špatně. Už zase běžím," prohlásil na kontrolním stanovišti běžecký šampión.

Dalšího pěti a půlminutového záznamu klopýtání, žbluňkání do bažinek i potůčků a probíhání kapradí vás ušetřím. Na 16. kontrolu z 20 se přeneste a poslyšte plánování další trasy. "17, kudy? Všechno do kopce," prohlásil udýchaný Lukáš Bauer.

Ne, jen do kopce to nebylo. Kdyby jenom potůček... Ale ta skála za ním. Vždyť je to stěna! Nerad něco vzdávám, ale fyzičku, abych mohl v zimě bojovat o lyžařské zlato z olympiády, stejně nikdy mít nebudu. Takže, adios, amigo!

Potkali jsme se až za cílem etapy, ve které Lukáš Bauer doběhl jako 20., což bylo jeho nejhorší umístění ze všech pěti dnů. Ale netruchlil. "Dneska to bylo postavené na to, abys zvolil postupy a udělal si i delší zaběhnutí, které je ale rychlejší než kratší cesta. To jsou zkušenosti, které my lyžaři nemáme," zhodnotil svůj výsledek.

Ale orientační běžci - jinými sportovci někdy mile zvaní zmatenci - si po běhání ještě nenaložili přes hodinu dlouhý trénink na kolečkových lyžích. Na nich bude Lukáš Bauer startovat také při exhibici koncem týdne v Estonsku a pak ho čeká čtrnáctidenní soustředění s reprezentací v rakouském Ramsau - částečně na sněhu. Lukáše Bauera každopádně z dohledu nespustíme.

autor: kyk
Spustit audio