Učitele španělštiny zlákala vůně dřeva. Sešity vyměnil za soustruh a živí se jako truhlář

Čtěte také

Jak vyřezat z jedle alpský roh? To umí truhlář z údolí Valais

„Teď vyrábím malý přívěšek z rohu galicijské krávy. Dal mi ho můj kamarád loutnař,“ uvádí mě do kontextu César, veselý brýlatý chlapík. Má na sobě kšiltovku, šálu a šedivou kombinézu. Pracovní úbor nahradil košili, kalhoty a polobotky, ve kterých dříve chodíval do školy. Propisku a sešity zase vyměnil za soustruh, dláto a kus dřeva.

Svůdná poezie hmoty

„Já ke svému životu potřebuji práci s hmotou. Nebyl jsem zklamaný z těch lidí, ale spíš z té administrativní struktury a z množství práce s malými výsledky,“ vysvětluje své důvody pro změnu životního stylu.

Fousatý podsaditý muž rád vzpomíná, jak s dětmi ve škole zpíval a jak se učili básně. Své rozhodnutí změnit povolání musel dlouho vysvětlovat nejen svým kamarádům a příbuzným, ale také svým nejbližším: „Jsem syn španělských přistěhovalců. Hodně pracovali, aby mně, sestře a bratrovi nic nechybělo. Rodiče velmi těžko nesli, když jsem jim oznamoval, že chci odejít z této pozice.“

César si za svým rozhodnutím stál a ničeho nelituje. Pochvaluje si, že vyráží do práce s prázdnou hlavou, aniž by předem věděl, na čem bude pracovat. Hlavní surovinou je pro Césara dřevo. Ve své dílně v centru Boulogne má různé druhy – od známějších až po ty méně známé a vzácné.

Čtěte také

Martin Patřičný zasvěcuje to tajů dřeva: Jabloň? To je mystika

„Pracuji hlavně s evropským typem dřeva, například s jasanem, dubem, bukem, javorem nebo hlohem. Dělám ale taky s exotickými druhy. Tady mám třeba dřevo jméno sipo. Připomíná mahagon a truhláři mu říkají červené dřevo. Tamhle vidíte zase dřevo z teaku, palmy, zimostrázu nebo amarantu,“ jmenuje hlavní druhy.

Pera, náušnice, káči

V Césarově dílně krásně voní i tvrdé cypřišové dřevo. Z toho všeho pak vyrábí například krásná plnicí pera se vzorky elips, čtverečků a pruhů. César má v dřevěném stánku spoustu materiálu a také nářadí: dláta, nože, svěrák. Do něj teď vložil větší kus dřeva a bude z něj vyrábět dřevné káči.

„Na mé vizitce se píše, že vás dřevo provází celým životem. Vyrábím předměty pro každodenní život: malé dekorace, stromečky, houbičky, misky na klíče nebo káči. Tady vidíte ty jednoduché, dělám ale taky propracovanější s bičem. A vyrábím taky vázičky na jednu květinu,“ uzavírá bývalý španělštinář a současný truhlář César Labrador.

Lingvistu v sobě ale ani teď nezapře. Vzpomíná, jak před lety poznal jednoho Čecha a žasl nad tím, že v češtině existují slova takřka bez samohlásek.