Učit se dá i venku. Vláda škrtla středoškoláky, dáváme jim najevo, že nás nezajímají, vadí Mazancové z Učitelské platformy

Mazancová tím naráží především na situaci, kdy se stále nepodařilo obnovit školní docházku a z tiskových konferencích vlády se zdá, že aktuálně není fungování školství prioritou.

Čtěte také

Zavřít školy není levné řešení, tratit budou děti i stát na jejich daních z příjmů, říká analytička

„Myslím si, že víc než otvírat obchody by děti měly být ve školách. Nakonec jsme viděli situaci, kdy děti nebyly ve školách a trávily volný čas v supermarketech. To mně smysl nedává,“ kroutí hlavou ředitelka Základní školy Praha 5 – Řeporyje Lenka Weignerová.

„Nějak rychle jsme se přepli na to, že do prázdnin nemá už moc smysl něco dělat a řešit,“ vadí Mazancové a pokračuje:

„Chtěla bych apelovat na to, abychom se pokoušeli dostat do škol co nejvíce dětí. I když chápu rotaci a chápu její přínosy, tak si myslím, že můžeme učit venku. Vláda škrtla celou jednu věkovou skupinu, což jsou středoškoláci prvního až třetího ročníku. To vnímám jako opravdu velmi špatné – těm dětem tady dáváme najevo, že nás v tuto chvíli nezajímají.“

Vláda škrtla celou jednu věkovou skupinu, což jsou středoškoláci prvního až třetího ročníku. To vnímám jako opravdu velmi špatné.
Petra Mazancová

V okolních zemích přitom patří školní docházka naopak mezi absolutní priority.

„Školy měly být tím poslední sektorem veřejných služeb, který se uzavírá. Až poté, co se opravdu pečlivě a důsledně dělají jiná šetrnější opatření, která nejsou tolik vázána na děti, které v jiných zemích naopak čerpaly zvláštní ochranu. I v době uzavřených škol mohly být pevně stanovené výjimky pro děti, které opravdu během pandemie strádaly, a pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami,“ připomíná Klára Šimáčková Laurenčíková, předsedkyně vládního Výboru pro práva dítěte a spoluzakladatelka České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání.

Čtěte také

Mladí ze sociálně znevýhodněného prostředí nevědí, jak studovat. Distanční výuka jim v tom nepomáhá

Přestože se nakonec podařilo vyjednat individuální konzultace pro všechny děti, například podpora v domácím prostředí stále není legálně možná. „A to, ačkoliv víme, že řadě dětí by to opravdu pomohlo, jak v oblasti učení, tak v oblasti psychosociálních potřeb,“ mrzí odbornici na inkluzivní vzdělávání.

„Je zde více než šedesát tisíc dětí bez dobré podpory. Tyto děti budou mít pravděpodobně po návratu do škol velké obtíže,“ varuje Laurenčíková.

Dobrý ředitel

Situací přitom netrpí jen školní znalosti nebo praktické dovednosti. Negativní vliv má distanční výuka také na duševní zdraví žáků. Aktuálně se na některých podepisuje například strach z návratu do lavic.

Čtěte také

Petr Šabata: Učitelé, rodiče, ředitelé i děti to jistě zase zvládnou, nic jiného jim nezbývá

„Když jsme připomínkovali návrat dětí do škol, vznášela jsem požadavek, jestli by v té metodice nemohlo být natvrdo napsáno, že první tři týdny jsou adaptačním obdobím a opravdu se nebude zkoušet, testovat a nebudeme dětem vracet, co ‚zanedbaly‘ v domácí výuce. Většina dětí druhých stupňů základních škol velmi reflektuje tuhle obavu. Do škol se jim nechce z důvodu toho testování, kterého se bojí,“ říká Mazancová z Učitelské platformy.

Záleží na tom, do jakého prostředí se narodíte. To velmi ovlivňuje vaši šanci studovat, získat dobrou práci a žít úspěšný život.
Klára Laurenčíková

Návrh platformy se ale na ministerstvu nesetkal s kladným ohlasem. „Bylo mi řečeno, že legislativně to nelze ukotvit. Takže nějakým způsobem je na to apelováno, ale je na ředitelích škol, aby si tohle dokázali ve sborech ohlídat,“ popisuje reakci úředníků a doplňuje:

Čtěte také

iROZHLAS

Být vzdělanější než rodiče? V Česku mimořádně těžké, po pandemii ještě víc

„Škola prostě stojí s dobrým ředitelem. My ale potřebujeme nejen mít nasazení dobrých ředitelů a dobrých učitelů. Potřebujeme i tu systémovou podporu. České školství je postavené tak, že ředitel má velké pravomoci. Ta samostatnost znamená, že ji mohou realizovat velmi dobře, ale také velmi špatně.“

Tato praxe pak vede k velkým rozdílům mezi jednotlivými školami. „Záleží na tom, do jakého prostředí se narodíte, jakým rodičům a zdali máte štěstí na školu, nebo ne. To velmi ovlivňuje vaši šanci studovat, získat dobrou práci a žít úspěšný život. A tak by to být nemělo,“ shrnuje problém Laurenčíková.

Doučování jako vyučování?

Už v tuto chvíli je jasné, že srovnání znalostí žáků a doplnění alespoň základního učiva bude stát velké úsilí. Mluví se především o doučování žáků.

Čtěte také

Děti, co to potřebují nejvíc, se do letních resocializačních aktivit nezapojí, bojí se expert EDUinu Hřebecký

„Bezpochyby je to plán na celý příští školní rok. A myslím si, že i na ten další,“ říká Zuzana Ramajzlová, vedoucí vzdělávacích programů organizace Člověk v tísni. A pokračuje:

„Není to ale jenom o škole. Je nutné zapojit i segment sociální práce tak, aby se překlenul vztah rodiny a školy, aby se ty děti opravdu motivovaly. Takový plán by měl zahrnovat i psychosociální podporu, psychology a sociální pracovníky.“

Sama přitom varuje především před frontální výukou zameškaného učiva: „Není cílem, aby děti seděly dopoledne ve škole a pak tam byly přinuceny sedět odpoledne a vlastně se jenom překlopí dopolední vyučování do odpoledního. Takhle to doučování nikdy pořádně fungovat nebude.“

Nelíbí se jí ani plány na letní přípravné kempy nebo výuku o prázdninách. „Nespoléhala bych na léto. Spíš bych léto využila na to, aby si učitelé odpočinuli, aby zregenerovali. A aby si učitelský sbor připravil plán na ten rok a zamyslel se nad tím, jak to zrealizovat,“ říká Ramajzlová.

Není cílem, aby děti seděly dopoledne ve škole a pak tam byly přinuceny sedět odpoledne na doučování.
Zuzana Ramajzlová

Plán doučování a další práce s žáky by pak měl být podpořen nejen metodicky, ale také supervizí a v neposlední řadě finančně.

Čtěte také

Karel Barták: Národní plán obnovy se rodí těžce. Ještě těžší však bude peníze utratit

„Aktuálně se v České republice schvaluje národní plán obnovy. Je to velká finanční příležitost. Má to být injekce, jak zmírnit dopady pandemie. A z té celkové částky 192 miliard je jen poměrně malá část určena školství. Ačkoliv děti opravdu na restrikce doplácely ze všech skupin naší společnosti nejvíce,“ vadí Laurenčíkové.

Celkem má do školství podle posledního návrhu přitéct 19 miliard.

„Jen velmi malá část jde na podporu znevýhodněných dětí. Větší část jde do oprav budov vysokých škol a do nějakých transformačních procesů univerzit. A také do nákupu počítačů. Na psychosociální pomoc tento plán nepamatuje vůbec. Z našeho pohled je potřeba říct nahlas, že s tímto nesouhlasíme,“ dodává závěrem Klára Šimáčková Laurenčíková z vládního Výboru pro práva dítěte.

Poslechněte si celou debatu Souvislostí Plus.

Petr Dudek společně se svými respondentkami probral také problém stárnutí českých učitelů, nebo to, jak je možné, že ministerstvo některá doporučení neziskových organizací zavádí s ročním zpožděním.