Ucho Západu mířilo z Berlína za železnou oponu
Odposlouchávací stanice na Teufelsbergu, tedy Ďábelské hoře v Berlíně, byla součástí americké celosvětové špionážní sítě Echelon. O tom, že se chystá přepadení Československa armádami Varšavské smlouvy v roce 1968, tu věděli jako první. Dlouhé roky zde totiž britští a američtí vojáci získávali tajné informace o dění za železnou oponou.
Právě jsem vystoupila na jeden z nejvyšších kopců Berlína, takzvanou Ďábelskou horu. „Od 50. let 20. století sem byla navezena přibližně třetina veškerých trosek z Berlína, což představovalo asi 15 tisíc budov. Každý den sem proudilo 500 až 800 náklaďáků,“ říká mladá průvodkyně Simona, se kterou se vydáváme na vůbec první českou prohlídku Teufelsbergu.
Suť sem byla svážena 22 let. Na placce, na které Berlín leží, se 115 metrů vysoký vrch stal záhy vyhledávaným místem zimních radovánek. „Vzniklo tady několik sjezdovek, sáňkařské dráhy, a dokonce můstek pro skoky na lyžích,“ upřesňuje slečna Simona. U příležitosti oslav 750. výročí založení Berlína se tu jel dokonce světový pohár. To vše ovšem muselo později ustoupit vojenským zájmům.
„Odposlouchávací stanice tady postupně vznikala od roku 1957. Nejdřív zde stála jen přenosná anténa, ale od roku 1972 se začal budovat celý areál pro přibližně tisíc vojáků,“ vysvětluje průvodkyně. Pak stoupáme na hlavní radarovou věž a zkoušíme ozvěnu, která se v její kupoli rozléhá.
„Látkový obal měl zabránit mechanickému poškození antén, ale sloužil také k tomu, aby nepřátelé neviděli, jak je anténa natočená,“ dozvídám se. Radary dokázaly údajně zaměřit s přesností až na metr čtvereční. Vojáci monitorovali hovory z nepřátelského tábora devět hodin denně v místnostech bez denního světla. O přepadení Československa v roce 1968 věděli jako první.
Dnes tu po špičkové nejmodernější technice zůstaly vytrhané díry, všude je rozbité sklo a na zemi se povalující gumové obaly, ze kterých zloději vytahali měděné dráty. „V roce 1998 koupila celý areál kolínská společnost asi za 5 miliónů německých marek, což opravdu nebylo nijak moc,“ vypráví průvodkyně. „Rozhodli se vybudovat tu hotel, kongresové centrum, loftové byty a na okolních pozemcích chtěli postavit vily.“
Areál se zkrátka měl proměnit v luxusní komplex včetně malého špionážního muzea. Stavět se sice začalo, ale velkolepé plány se nikdy neuskutečnily. V současnosti tu v létě působí avantgardní umělecké skupiny a pozemek střeží bezpečnostní služba. Jak mi ovšem potvrzuje její šéf Gerd Emge, ilegálové na pozemek stále pronikají a devastace kdysi tak pečlivě hlídaného objektu pokračuje.
Pan Emge přesto doufá, že jednou tu vznikne špionážní muzeum a výletní restaurace. Snad se tedy jednou návštěvníci, kteří uvítali, že od letošního roku je možné prostory odposlouchávací stanice navštívit, nebudou muset procházet po střepech a s baterkami v ruce bloudit mezi rozmláceným haraburdím
