„U toho dopisu se chce plakat.“ Seznamte se s nově objeveným poselstvím matky Jana Palacha

„Děkuji vám za slova soucitu, která jste mně projevili ve svém dopise, děkuji za vaše pochopení.“ Tak začíná dopis, který v roce 1969 přišel na gymnázium v Českém Krumlově. Napsala ho matka studenta Jana Palacha, který se v lednu toho roku upálil na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Libuše Palachová reagovala na kondolenci tamního profesora Vladimíra Kaifra. Dopis v jeho pozůstalosti objevil jeho kamarád, technik Českého rozhlasu Václav Lipka.

„U toho dopisu se chce plakat. Je to strašně silný! Z té paní tryská, že se jí upálil syn, což je strašný. Ale zároveň tam píše: ‚Můj syn Jan, byl mi velkou oporou. Měl mě velmi rád, ale vlast miloval nade vše. Obětoval se proto, aby se naše národy vzchopily a dále bojovaly pro svou svobodu. Kéž jeho oběť nebyla marná.‘ Tohle když napíše máma, to je obrovský!“ komentuje obsah dopisu Václav Lipka.

Poprvé ho viděl zhruba před 18 lety během večeře u Vladimíra Kaifra. „Najednou odešel a vytáhl ten dopis – že je to odpověď na jeho dopis, který napsal Palachově mamince, ale že o tom vlastně nikdo neví, protože se bál, že by se ten dopis zničil,“ popisuje.

„Bohémský typ“

Vladimír Kaifer v 60. a 70. letech učil na gymnáziu v Českém Krumlově. Jedním z jeho studentů byl v roce 1969 také Zdeněk Přívratský. „Přišli jsme na gympl a na zemák jsme dostali pana profesora Kaifra. Pro nás, patnáctileté puberťáky, to byl takový – v té blbé době 1969 – bohémský typ,“ vzpomíná.

Čtěte také

Pan profesor se k nim prý ale choval přátelsky a nechával je vyjádřit vlastní názor. „Možná proto to ostatní tak štvalo. Cítili jsme, že je to kámoš, ale nikdy jsme to nezneužili. To jsme si nikdy nedovolili,“ zdůrazňuje Zdeněk Přívratský.

„Lze pominout pomýlení v srpnu 1968, ale tato pomýlenost a angažovanost trvá dlouho. Jeho negativní postoje ovlivňovaly především skupinu mladých lidí, což mělo dopad při úsilí v konsolidaci strany a společnosti,“ stojí v posudku, který na Vladimíra Kaifra v roce 1970 vypracovali komunisté. Krátce nato ho ze školy vyhodili.

Nezaměnitelný rukopis

Dopis na téměř 40 let schoval doma do skříně. Jeho pravost teď potvrdil historik Petr Blažek z Muzea Paměti 20. století, který podrobně zkoumal třeba korespondenci Libuše Palachové s rodinou Jana Zajíce.

„Jsem přesvědčený, že to je dopis od paní Palachové. Měla takový nezaměnitelný rukopis. Sedí přesně i ten kontext, způsob jak odpovídala, jakým způsobem oslovovala adresáta… Takže určitě to je pravý dopis,“ konstatuje.

Paní Libuše Palachová, matka Jana Palacha, na pohřbu syna 25. ledna 1969 na Olšanských hřbitovech.

Libuše Palachová se celý život snažila připomínat odkaz svého syna a dopisovala si s lidmi po celém světe. Z tisíce dopisů se dochovaly jen desítky.

Za pravdu a svobodu

„Ten čin měl obrovský ohlas. Potom si dopisovala s řadou lidí, které nějakým způsobem oslovil. Snažili se maminku Jana Palacha potěšit nějakým laskavým slovem. Myslím, že si toho velmi cenila. Byl to pro ni doklad toho, že smrt jejího syna nebyla zbytečná,“ dodává Petr Blažek.

„Věřím, že budete bojovat za věc, pro kterou můj syn obětoval svůj život – za pravdu a svobodu,“ končí svůj dopis Vladimíru Kaifrovi Libuše Palachová. Její list se teď vrátí tam, kde celý příběh začal – na gymnázium v Českém Krumlově.

Dopis Libuše Palachové
autoři: Lucie Korcová , and
Spustit audio

Související