U soudu dnes ubývá legrace a přibývá chytrosti, říká zpívající právník Ivo Jahelka

Čeština je podle něj úžasný jazyk, a když múza líbá, tak z této studnice čerpá. Případů, které by se daly zhudebnit, však v poslední době ubývá. „Potřebuji do nich prvky humoru. U soudu ubývá legrace a přibývá chytrosti. Dneska se to přepisuje doslova, chybí zkratkovité vyjadřování,“ myslí si písničkář. Fenoménem dnešní doby jsou podle něj hlavně stalking a úvěrové podvody.

Účastníky soudu podle Jahelky v dnešní době trápí i mezilidské vztahy v rodinách a nešvar dnešní doby – dluhy. „To je velký problém. Když máte dluhy, tak nejste spokojená a to se pak přenáší do stavů v rodině. Rozvody, majetkové záležitosti,“ líčí host Lucie Výborné s vážností.

Písně popisující každého z nás

Ve svých začátcích se setkával s určitým nepochopením. „Když jsem začínal v 70. a 80. letech, tak to bylo něco neobvyklého, že by si někdo dělal legraci z něčeho tak ctihodného, jako je soud. Zastal se mě advokátní stav, časem si zvykli a dnes už to neřeší nikdo,“ vzpomíná. Nyní se na koncertech častokrát sám směje i s publikem.

První zhudebněná soudnička zazněla v pořadu Zelené peří, v klubu Rubín na Malostranském náměstí v Praze. „Byla o tom, jak jeden člověk chtěl vystrašit manželku tím, že se oběsí. Když pak někdo vcházel do bytu, chtěl to udělat, ale místo manželky ho tam našla sousedka a po prvotním šoku začala krást,“ vyobrazuje první zpracovaný příběh.

Příběh musí být pravdivý, říká zpívající právník Ivo Jahelka

• Upravit
• Smazat

Víte, co je to soudka? Vysvětlení tohoto krajového pojmu se vám dostane právě v jedné z písní Iva Jahelky.

Poznatky a situace čerpá buď přímo ze svého profesního života, nebo mu je posílají advokáti a regionální novináři. Takto začal rozdělovat kauzy na polní a městské. „Polní kauzy jsou například spory o hranice pozemku, nebo že někomu smrdí slepice víc než je zdrávo. To jsou kauzy, které řeší lidé na venkově,“ popisuje Jahelka. Jako advokát má povinnost mlčenlivosti. Pokud se mu nějaký příběh hodí, musí sepsat s klientem smlouvu. Nikdy však nekonkretizuje.

Jeho reflektování lidských osudů je humorné, ale soudy nejsou vždycky jen takové. „Je to život, je to práce s lidmi, obvykle jsou příběhy smutné, ve spoustě příběhů ale najdu něco, co stojí za zhudebnění.“ Některé písně Iva Jahelky se staly už natolik legendárními, že si je lidé vypráví sami mezi sebou.