U nás ho fyzicky napadali, v Británii oblékl český Rom policejní uniformu
Sklízejí jahody, pracují na stavbách nebo pobírají sociální dávky. Takový osud potkal drtivou většinu českých Romů, kteří odešli do Velké Británie. Ve městě Peterborough ale můžete potkat 31letého Petra Toráka v policejní uniformě. Rodina tohoto českého Roma odešla z Liberce po opakovaných fyzických útocích neonacistů v roce 1999.
Dnes je Petr v bezpečí, má dobrou práci, ale hlavně úctu a respekt. Z pochůzkáře to dotáhl už na člena výjezdové skupiny. Vyučený zedník, otec Petra a dalších tří dětí se prý do Česka už nikdy nevrátí.
„Tady na nás koukají jako na člověka. Nejen že ho pozdraví, tady se člověk cítí člověkem. Tady se i Romové úplně jinak chovají, protože to vycítí a vidí, jak se s nimi zachází.“
"Teď jsme v jedné z nejvíce multikulturních oblastí nejen Peterborough, ale celého Cambridgeshire. Žijí tu pohromadě Češi, Slováci, Litevci, Pákistánci, lidé z celého světa,“ ukazuje Torák.
„Je to velká výhoda pro policii, když tady byl nějaký problém, já jsem tu znal spoustu lidí, jejich kulturu, mentalitu. Byla to výhra pro policii mít tady člověka, který mluví jejich jazykem tady v této oblasti,“ míní Petr Torák.
„Vidím v Petrovi člověka, dobrého člověka, který mi pomáhá. Národnost nebo něco takového nehraje roli. Nikdy neodmítne pomoc ani mým známým, kteří třeba neumějí anglicky a potřebují něco přeložit," říká Kasia, která prodává v polském lahůdkářství.
Petra Toráka ale velmi dobře znají a s úctou zdraví i afghánští zelináři nebo portugalské provozovatelky kavárny.
„Jako v každé jiné kultuře a jiné zemi, všude jsou lidé, kteří mají předsudky proti jiným rasám, proti sexualitě. I tady jsem se s tím setkal, ovšem rozdíl je v tom, že tady se to řeší hodně rázně a hodně rychle, takže kolegyně, která měla předsudky, ztratila práci do tří měsíců,“ vysvětluje Torák.
Policistu Petra je hodně vidět a je o něm i dost slyšet. Angažuje se ve dvou komunitních projektech zaměřených i na Romy a je vůbec takovým chodícím vzorem podařené integrace.
„Jmenuji se Marko Štěrbák, je mi 18 roků a přišel jsem před 13 lety. Pocházím z Ostravy. Už od malička jsem chtěl být policajt. Péťu už dlouho znám a chtěl jsem být jako on policistou.“
Manželkou Petra Toráka je Češka, je bílá. To samé platí i o nejlepším kamarádovi Josefu Kopečném. Barva pleti ale tady v Británii prostě nehraje roli.
„Člověk, který sem přijede a žije tady, se to musí naučit, protože to město je multikulturní. V každé národnosti jsou dobří a špatní lidé,“ tvrdí Kopečný.
Petr Torák, který studuje při zaměstnání dálkově kriminologii a vážně uvažuje o tom, že obětuje svou slibnou kariéru ve Velké Británii a vrátí se do Česka. Chce využít svých britských zkušeností a zlepšit postavení Romů v české společnosti, třeba prý i vstupem do politiky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
