U libanonské „Punkvy“ najdete nejkrásnější jeskyně Blízkého východu. Ale ani této oblasti se nevyhnula ekonomická krize

Tak takhle šumí Psí řeka v Libanonu. V údolí zaříznutém mezi vysokými horami tvoří pěkné peřeje, kousek odtud už se vlévá do Středozemního moře, a právě u Psí řeky, nedaleko Bejrútu, jsou zřejmě vůbec nejkrásnější jeskyně na celém Blízkém východě.

Propiska musí stačit

Dostávám sice u pokladny lístek s čárovým kódem do automatického turniketu, ale i turnikety jsou teď mimo provoz a nahradila je propiska hlídače, který lístky znehodnocuje prostě křížkem.

Areál jeskyní je trošku takovým Disneylandem, od pokladen vás ke vchodům do jednotlivých jeskyní doveze motorový vláček. Dříve tu jezdila dokonce kabinová lanovka. Libanonská krize se ale poznamenala i na tomto místě a kabinky jsou teď zaparkované v dolní stanici a na rezavějících lanech je vidět, že lanovka už dlouho nebyla v provozu.

Po poněkud hlučném úvodu v podobě dieselového motoru turistického vláčku a zpěvu místních turistů, se dostávám do ticha a klidu betonovým tunelem do horní, tedy suché jeskyně Džaíta.

Tohle se hned tak nevidí

Obrovskými prostory se prochází po kroutícím se betonovém chodníčku se zábradlím, a ten chodníček je desítky metrů nad dnem jeskyně, a přesto jsou nade mnou další desítky metrů. Takhle obrovské přírodní prostory pod zemí jsem v životě neviděl.

Čtěte také

Prohlédněte si pravěké jeskynní malby naživo. V Lascaux otevřeli kopii původní jeskyně

Je tady soustava jezírek, ve kterých se drží voda, a na hladině jednoho z nich plavou všude bankovky. Je to proto, že Libanonci tam dříve házeli mince pro štěstí, teď ale po znehodnocení libanonské měny už vlastně mince v oběhu vůbec nejsou, a tak lidé házejí do vody dnes nominálně nejnižší tisícilirovou bankovku.

Koncert už tu dlouho nebyl

Ty nádherné prostory a úžasná akustika se přímo nabízejí ke konání koncertů. Ptám se jednoho ze strážců, jestli se tu náhodou koncerty nedělají. A říká, že ano, ale zásadně koncerty klidné hudby, to znamená klavír, flétna a podobně. Ale dodává také, že už šest let se tu žádný koncert nekonal.

V některých místech mají krápníky hodně zvláštní tvar, takový zploštělý, takže vypadají trošku jako poskládaná křídla. A někdy má člověk pocit, že se stropu jeskyně visí tisíce netopýrů. Netopýr tu ale ve skutečnosti není ani jeden.

Dolní jeskyně je zase úplně jiný zážitek. Sestupuje se do úplně mokrého podzemí, šumí tady voda. Tohle je vlastně taková libanonská Punkva. Jeskyní se valí obrovský proud pěnící, křišťálově čisté vody.

Po klidné části podzemní řeky projíždějí návštěvníci několik stovek metrů na prámech. Tajemným nasvíceným podzemím tu prostě protéká řeka. Obě části obrovské jeskyně jsou propojené, ale přístupná je každá zvlášť.

Libanon může procházet krizí, jakou chce. Jeskyně Džaíta tady ale bude pořád. A vždycky také bude stát za to ji navštívit.