Týden ve znamení zdražování cen benzínu a alternativních pohonných hmot

Přehled příspěvků

Jan Pokorný: Jan Pokorný přeje dobrý poslech.

Uplynulý týden byl ve znamení zvyšování cen pohonných hmot. Premiér Jiří Paroubek bude v rozhovoru pro Týden v tahu mluvit o zdražování benzínu, ale také o růstu HDP a o podezřeních na korupci v privatizaci.

Ještě předtím ale uslyšíte diskusi na téma jestli má stát podporovat takzvané alternativní pohonné hmoty.

Duel

Jan Pokorný: Drahý benzín a co s tím. Téma pro výměnu názorů. Jsou k ní připraveni stínový ministr průmyslu a obchodu za ODS Martin Říman, vítejte.

Host (Martin Říman): Dobrý den.

Jan Pokorný: A bývalý ministr životního prostředí, teď člen předsednictva Strany zelených Martin Bursík. Vítejte.

Host (Martin Bursík): Dobrý den.

Jan Pokorný: V polovině května česká vláda schválila program podpory alternativních paliv v dopravě. Vidíte, třeba jako účastníci silničního provozu, nějaké výsledky tohoto programu? Martin Bursík.

Host (Martin Bursík): Tak já mám konflikt zájmů, já jsem, já dělám, já jsem manažerem, vlastně jsem vedl tým, který tenhle program zpracovával. Ty výsledky už tady jsou, protože vláda se zavázala k tomu, že bude stabilizovat spotřební daň ze zemního plynu jako alternativního paliva do roku 2020, dále se zavázala k tomu, že podpůrné programy, kdy teď už přichází injekce z operačního programu Infrastruktura z Evropy, to znamená vlastně dotační programy, které mají vyrovnat investiční náklady, které jsou u těch motorů plynových vyšší, vlastně tady budou fungovat k tomu, aby pomohly uvést tyhle nové typy alternativních paliv na trh, a součástí toho programu je také práce na dobrovolné dohodě mezi státem a plynárenstvím, toho jsem se také účastnil, ta dobrovolná dohoda je těsně před podpisem a bude znamenat to, že plynárenství tam, kde bude poptávka, bude stavět plnící stanice a zároveň se tady vytvoří nějaká základní síť plnících stanic do roku 2013 a bude to pokračovat.

Jan Pokorný: Martin Říman není v konfliktu zájmů, takže se na tomto materiálu nepodílel, ale má na něj asi nějaký názor.

Host (Martin Říman): No samozřejmě mám. Já myslím, že první otázka, na kterou bychom si při posuzování toho měli odpovědět zní, zda je to moudré řešení, tedy nějakými státními zásahy motivovat ekonomické hráče, aby preferovali něco na úkor něčeho jiného, tedy aby preferovali třeba plyn nebo biopaliva a podobně na úkor standardního benzínu a ropy, musíme zvážit důvody ekologické, důvody ekonomické a tak dál a tak dál.

Jan Pokorný: Myslím, na tu otázku asi odpovídáte záporně.

Host (Martin Říman): Já jsem na tuto otázku odpovídal záporně, nevím jestli tady prostor na to vysvětlit, že je to celý komplex problémů, není to vůbec černobílé.

Host (Martin Bursík): Vy v podstatě říkáte, že obnovitelné zdroje se dostávají a uplatňují se na trhu tehdy, jestliže jsou nějak zvýhodněny a že tohle je potřeba férově říci a že je potřeba to kalkulovat a halt jaksi politicky obhájit nebo ne. Ale já vám na to odpovídám tak, že my tady tržní prostředí nemáme, protože v cenách konvenční elektřiny, anebo v cenách ropy a benzínu nejsou zahrnuty takzvané externality, to znamená negativní vlivy a škody používání těchto paliv nebo elektřiny na životní prostředí.

Jan Pokorný: Říká Martin Bursík, reaguje Martin Říman.

Host (Martin Říman): Tak za prvé neexistují pouze negativní externality, ale existují také pozitivní externality a ty kupodivu kalkulovány nejsou. Například automobil vytváří pozitivní extertnality v tom, že když jede tím automobilem rychlá záchranná služba, tak zachrání desítky, stovky v celosvětovém měřítku... .

Host (Martin Bursík): Tak pardon, ale je jedno, jestli ten automobil jede na biopalivo nebo na ropu ...

Host (Martin Říman): ... Desetitisíce životů. Globálně vyjádřeno technická civilizace, která vytváří tyto negativní externality, to nejsou jenom auta, že, to jsou i další vlastně všechno tady, co je v tomhle tom studiu vytváří nějakou negativní exernalitu v tom vašem pojetí, tak ta technická civilizace za posledních 200 let výrazným způsobem zlepšila zdraví svých občanů, to je snad evidentní, ten průměrný život se v průmyslových zemích prodloužil 4x, snížila se dětská úmrtnost a tak dále a tak dále. Životní prostředí v těch nejvyspělejších, tedy bohatých zemí, tedy technických zemí je spíše lepší než horší, co se týče v dlouhodobém horizontu, takže celkový přínos technické civilizace a tedy negativních externalit je nepochybně pozitivní. To věc řekněme globální. Na té jednodušší partikulární úrovni znovu opakuji, že samozřejmě všichni chceme žít v čistém prostředí, dýchat čistý vzduch, koupat se v čistých řekách, ale vždycky musíme mít na paměti to, zda neexistují nástroje, kterými toho lze dosáhnout lépe a zda neexistují priority, které jsou prioritnější. Uvedu příklad vám jistě známého dánského skeptického ekologa Berna Lemberga, který se prostě stal skeptickým ekologem v okamžiku, kdy zjistil, přečetl si jednu knihu, kdy zjistil, že sice globální oteplování možná problémem je, ale ty obrovské peníze, které by se na to musely každoročně vynaložit, by bylo daleko efektivnější použít na řešení jiných problémů tohoto světa a to je ta debata, kterou vy nikdy, vy ekologové, nikdy nechcete slyšet, vy tu svoji pravdu berete jako jedinou možnou, ale těch pravd může být a je samozřejmě více a těch priorit je vždycky více a je otázka, jestli dávat desítky miliard dolarů ročně na snížení teploty ovzduší o 0,3 stupně Celsia nebo ty peníze dát například na odstranění chudoby ve třetím světě.

Jan Pokorný: Martin Bursík může.

Host (Martin Bursík): Jsme se dostali tedy hodně daleko od toho výkladu, jak jsou na tom vlastně obnovitelné zdroje, dejme si příklad, ať jsme konkrétní. Třeba, třeba, já nevím, řepkový olej ve srovnání s benzínem. Pan Říman říkal, že dobře, ale jsou na to potřeba, na ta biopaliva dotace, a to je vlastně zásah do trhu a to se mě až tak nelíbí. Já jsem říkal pozor, ale tady není tržní prostředí, protože jestliže ta sanitka, vezměme si ten příklad, když ta sanitka jede k tomu pacientovi, tak je docela jedno, jestli ta sanitka jede na benzín, anebo na ten řepkový olej. V tom se shodneme. Čili ty pozitivní externality, jak vy jste to nazval, trochu zvláštní, ale já to řekněme akceptuju, teď pro potřebu téhle debaty, jsou shodné, doufejme, že zachrání toho pacienta nezávisle na tom, co má v nádrži. Čili ty nemusíme kalkulovat, čili není třeba jako mě jaksi vyčítat, že je nekalkuluji, protože jsou shodné. Díváme se na to, co je rozdílné a to, co je rozdílné je to, že ta sanitka, která jede na ten řepkový olej, má nulové emise CO 2, má nižší emise noxů, má výrazně nižší emise pevných částic a organických látek, čili jaksi ty externality, ty negativní, jsou nižší, a toto je potřeba zakalkulovat do ceny provozu nebo jízdy té sanitky, které jede na tu naftu, anebo na benzín. To tady zatím nastaveno nemáme, tohle je princip ekologické daňové reformy, kde vlastně postupně jsou zvyšovány spotřební daně na konvenční paliva, základním mottem té reformy je ochrana klimatu, a tím vlastně se stávají obnovitelné zdroje konkurenceschopnějšími. Když uvedu konkrétní příklad, teď si koupíte z elektrárny, distribuční společnost si koupí elektřinu zhruba za korunu dvacet kilowatthodinu, z uhelné elektrárny ty externality kalkulované Univerzitou Karlovou jsou zhruba korunu padesát, jsme na dvou korunách sedmdesáti. Já jsem v tuhle chvíli schopen vám vystavět elektrárnu, ani to nemusí být v Krušných horách, může to být na Vysočině, která bude efektivně fungovat za dvě koruny čtyřicet, čili o 30 halířů za nižší cenu dokáže vyrobit o 30 halířů levnější elektřinu a je konkurenceschopná.

Host (Martin Říman): No, jako problém třeba větrné elektrárny na Vysočině není pouze v emisích, ale také pouze v tom, že tady třeba se jaksi nezastanou, ale musíte mít, ten zdroj musí být spolehlivý, stabilní, což větrná energetika není, mají s tím problémy v Německu, ale já bych se vrátil k tomu vašemu konkrétnímu příkladu té sanitky. Sanitka, řepkový olej, sanitka normálně nafta, jo. Je tam nějaký rozdíl v těch emisích, O.K, ale teď je třeba si položit dále tu otázku, tím to nekončí totiž. Teď je třeba si položit tu otázku, jestli by jste úspory těch emisí daných tím rozdílem, jestli by z toho nedokázal dosáhnout nějakým efektivnějším způsobem.

Host (Martin Bursík): Třeba jak?

Host (Martin Říman): Třeba tím, že vysází několik hektarů lesa, které vážou a stromy, jak známo, vážou CO 2 velmi efektivně, daleko dlouhodoběji, což je pro vás důležité v zájmu globálního oteplování, než neustále Rotující CO 2 v rámci růstu řepky a jejího spalování zase v těch motorech. Ano chceme-li snížit CO 2, budiž, zase o tom teď nedebatujme, vždycky hledejme ty nejefektivnější způsoby. A to my nehledáme.

Host (Martin Bursík): Ale tohle jistě není nejefektivnější způsob.

Jan Pokorný: Možná tady se dá namítnout, že ano, ať sanitky jezdí na řepkový olej, bez emisí, ale ještě navíc vysázejme ty lesy. To by bylo asi ideální.

Host (Martin Říman): Pak když máte půl milionu hektarů, tak buď na nich pěstujete ten řepkový olej pro ty sanitky, anebo na nich vysázíte les, zase jako ten prostor konečný.

Jan Pokorný: Martin Bursík.

Host (Martin Bursík): Buďme na zemi. Pardon, nezlobte se, já jsem to nemyslel tak jaksi osobně. Do roku 2010 je ohlášeno 68 megaprojektů těžby ropy na světě. Ty by měly přinést asi 12 a půl milionu barelů dalších, jaksi nových, nové těžby denně. Polovina z toho, co se vyprodukuje, nahradí poklesy těžby, které jsou způsobeny přirozeně, přírodními podmínkami na těch nalezištích. Když se podíváme na nárůst spotřeby v Číně, v Indii, když si vezmeme velmi konzervativní scénář nárůst celosvětové spotřeby o jedno procento, tak v roce 2010 jsme v problému. Já to neberu jako strašení, nejsem v situaci, kdy bych tady prostě měl, vím, že těch studií je celá řada, ale toto jako politik musíte tuhle situaci vzít v úvahu a to vaše řešení, které tady nabízíte, to znamená vysázet lesy vůbec nepomůže té situaci, kdy potřebujeme současně s ochranou klimatu také snižovat naši závislost na těhle fosilních palivech a na jejich dovozech, kde skutečně ta nabídka a poptávka je velmi těsná a jak jsem zdůraznil v úvodu, v důsledku toho může a bude docházet dále k takovýmhle otřesům a k takovýmhle spekulacím.

Host (Martin Říman): Ale teď to, jste spojil, bylo trošku neférové. My jsme předtím, když jsme mluvili o těch lesích a o těch sanitkách, tak jsme hovořili o tom, že o cíli, kterým je ochrana ovzduší, emise, ano. Nemluvili jsme o tom, že hledáme nebo nehledáme nějakou náhradu za docházející ropu, abychom udrželi ekonomiku v chodu. To jsou dvě různé věci.

Host (Martin Bursík): Já jsem reagoval na váš návrh, že řešením je vysázet lesy.

Host (Martin Říman): Pokud chcete snížit ty emise mezi naftou a řepkovým olejem. Tam to je řešení. Bavme se o tom, že sanitka chce jezdit, tak já na to, co jste řekl teď vy, já na to namítám, za prvé ty studie jsou velmi různé, co se týče těžitelných zásob ropy, nalezených zásob ropy, předpokládaných zásob ropy, to jsou velmi rozdílná čísla, existují další zdroje ropy, jako jsou třeba kanadské dehtové písky, kde jsou desítky miliardy barelů skryty, které se zatím těží pouze pokusně, to je jedna věc, další věcí je, že to palivo v podstatě můžete vyrobit ze všeho, já už jsem tady hovořil o hnědém uhlí, ale můžete ho vytvořit z plodin, jako je třeba, jak třeba obhajujete vy, můžete ho vyrobit z toho uhlí, můžete ho syntetizovat z plynu, můžete ho, to palivo prostě můžete vyrobit, pokud máte dostatek energie, tak ho můžete syntetizovat prakticky z čehokoliv, to je další věc a další věcí, kterou já považuju za tu nejdůležitější je, že jako podívejme se na tu historii trochu dlouhodoběji, vždyť spalovací motory, to je velmi primitivní nástroj. Nepochybně v horizontech desítek let tady budou daleko sofistikovanější zařízení, počínaje palivovými články, které už v podstatě jsou dnes funkční a konče něčím, co si neumíme nikdo představit. V žádném případě nepočítejme s tím, že naši pra nebo prapravnukové budou používat tak primitivní věc, jako je dnešní spalovací motor.

Jan Pokorný: Dotaz na Martina Bursíka. Myslíte si, že situace už je pomalu taková, že by se automobilky měly zamýšlet nad svými budoucími výrobními programy a třeba modifikovat ty svoje výrobní linky?

Host (Martin Bursík): To už tak je a ten základ je v tom, že ten pokrok nepadá z nebe, to jaksi nic naplat, je to odpovědností politiků, aby si uvědomili nějakou situaci, dokázali jaksi anticipovat vývoj a to rozhodování nasměrovali tak, aby zajistili udržitelný rozvoj lidstva, společnosti a čili ta motivaci tady je zjevná. Já si myslím, že jsme se dostali do toho bodu zlomu, že už to vlastně jaksi zaznamenala celá společnost a že reagovat na tu situaci tím, že budeme hledat jiné alternativy, nežli je ropa a benzín, je naprosto racionální. Pokud se ptáte konkrétně na ty výrobní programy těch firem, tak podívejte, ty hlavní automobilky, budu jmenovat ve veřejnoprávním rozhlasu, tak to snad nevadí, takže prostě Mercedes, Volvo, Opel, Fiat, Citroen a další vozy, všechny mají ve svém programu takzvané bifilvozy, což jsou vozy, které jsou provozovány jak na stlačený zemní plyn, tak na benzín. Tyhle vozy mohou bez jakékoliv úpravy zároveň čerpat bioplyn, to znamená vyčištěný plyn, skládkový plyn nebo z čistíren odpadních vod. Nejsou tam vlastně žádné ani technická omezení, ty vozy mají stejné parametry, stejnou akceleraci, či není tam ani nějaký diskomfort vlastně pro toho řidiče, jak je zvyklý. V těch výrobních programech se dlouhou dobu mluví a poměrně pomalu jde vývoj vozidel, které jsou na vodíkový článek, ten problém je v tom, že to je drahé a platí jaksi na trhu to, že vlastně teprve se zvýšenou produkcí a zvýšeným umístěním objemu na trhu se sníží ty investiční náklady a problém je taky v tom, že vodík není palivo, vodík není zdroj. Vodík je pouze nosič energie. Vy potřebujete na jednu jednotku vodíku 3 jednotky elektřiny a dokud vlastně ta elektřina nebude čistá z obnovitelných zdrojů, tak vodík by byl jenom zásobárnou fosilní energie.

Jan Pokorný: Ale to už jste někde v hodně vzdálené budoucnosti. Vy jste před chvíli říkal, pojďme zpátky na zem, tak pojďme závěrečnou otázkou zpátky na zem. Není těch problémů tolik, že bude pro našince pořád jednodušší jezdit autem na naftu nebo na benzín, i kdyby za ten litr měl zaplatit třeba 40, neřkuli víc korun? Co si myslíte Martine Římane? Myslím těch problémů kolem alternativních pohonných hmot.

Host (Martin Říman): No tak, proč se platí spotřební daň zrovna z pohonných hmot? Protože je to komodita s velmi nízkou cenovou elasticitou, což znamená, že ať se hýbá s cenou jakkoliv v podstatě nebo téměř jakkoliv, tak ta spotřeba je zhruba stále konstantní. To je jaksi ověřitelný fakt. Vzpomeňme, jak stoupla cena benzínu z 8 na 16 korun, tuším v roce 90 nebo 91 a těch příkladů bychom našli více. Takže já jsem za prvé přesvědčen o tom, že jezdit se bude prakticky pořád stejně a za druhé jsem hluboce přesvědčen, že to, co teď prožíváme, je velmi krátkodobá záležitost, která pomine, cena ropy se uklidní a tou krátkodobostí nemám na mysli dny nebo týdny, ale měsíce, možná nějaký rok. Nicméně z toho jako trošku historického pohledu jaksi na to, že nežijeme jako jepice, je to krátkodobá záležitost.

Jan Pokorný: Co si myslí Martin Bursík?

Host (Martin Bursík): Já si myslím, že tady dochází ke změně a třeba autem roku tuším minulého byla, to ocenění dostala Toyota Prius, je to hybridní vozidlo, čili to něco znamená. Znamená to, že vlastně ten trend modernizace hraje rozhodující úlohu při vlastně výběru toho, co je považováno za vlastně nejmodernější...

Jan Pokorný: Ptal jsem se spíš na to, jestli těch problémů kolem alternativních pohonných hmot není opravdu tolik a z vašeho dialogu jsem měl ten pocit, že si člověk stejně řekne, tak radši budu brát tu naftu za 40, že mu nic jiného nezbyde.

Host (Martin Bursík): Ne, ne, já si myslím, že k tomu, to vždycky tak je a chování řidičů je v tomhle trochu iracionální, protože on je to velký komfort a přesto počítají řidiči jenom provozní náklady, ten benzín nebo naftu a nepočítají k tomu odpisy toho vozidla a tak dále, čili ano, lidé budou jezdit, i když budou dále stoupat ceny, ale jaksi tu poznámku s elasticitou, tu já naprosto sdílím, ale zároveň bude stoupat poptávka lidí po různých alternativách a u těch alternativ to zdaleka není tak složité. Upravit si vozidlo na řepkový olej není žádný velký problém. Když na to může jezdit 1.200 zemědělců v Bavorsku a rozšiřuje se to a dílny ty metody upravují, tak se to bude dít i tady. Však tady lidé jezdí na LPG. Totéž, jestliže tady plynárenství začne investovat do sítě plnících stanic, lidé budou jezdit na zemní plyn, protože ty provozní náklady jsou zhruba 60 procentní. Těch alternativ je tady celá řada a také lidé se budou dívat na to, jaká je průměrná spotřeba toho vozidla na 100 kilometrů a bude to také rozhodující parametr. To období toho blahobytu, kdy to bylo vcelku jedno, jestli mám vůz, který má spotřebu 12 litrů, anebo 8 nebo 4 nebo dva a půl, to je pryč.

Host (Martin Říman): No, jestli já můžu jednu poznámku, v tomhle souhlasím, samozřejmě že lidé vždycky hledají ta pro ně výhodnější řešení, ale znovu opakuji, to, že dneska v Německu zkoušejí jezdit na fritovací olej, místo na naftu, to přece není výsledkem úvahy žádného politika, to je čistě výsledkem úvahy těch ekonomických hráčů a vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude a my, jako politikové, mohu-li to tak říci, v tom pramálo změníme.

Host (Martin Bursík): No a tak to, že v Německu za rok budou mít tisíc čerpacích stanic na zemní plyn, to nebylo výsledkem rozhodnutí těch občanů, ale rozhodli politici, kteří vypracovali takovýhle program, dopískali pro to plynárenství, výrobce těch vozidel i veřejnost a ta alternativa bude lidem nabízena. Kdyby ti politici nebyli v tomhle progresivní a nebyla by tam vláda, kde významnou roli hrají Zelení a tohle by neprosadili, tak by tam neměli nic. Čili tedy nelze jaksi si umýt ruce a říct, že se to v podstatě politiků netýká.

Host (Martin Říman): Teď je otázka, jestli politici v této souvislosti také uvažovali o tom, že je zvýšená poptávka po zemním plynu, takto uměle vybudována, požene cenu zemního plynu nahoru, což se projeví samozřejmě v cenách toho plynu pro domácnosti.

Jan Pokorný: A tak bychom mohli pokračovat. Hosty dnešního Duelu Týdne v tahu byli Martin Říman, stínový ministr průmyslu za ODS, děkuju za návštěvu, na shledanou.

Host (Martin Říman): Na shledanou.

Jan Pokorný: A Martin Bursík, člen předsednictva Strany zelených. Hezký den.

Host (Martin Bursík): Taky děkuji, na shledanou.

Rozhovor s předsedou vlády

Jan Pokorný: Pokračuje Týden v tahu. Po písničce přineseme rozhovor s premiérem Jiřím Paroubkem.

Hostem pořadu Týden v tahu je předseda vlády České republiky Jiří Paroubek. Dobrý den.

Host (Jiří Paroubek): Dobrý den.

Jan Pokorný: Na konci týdne, pane premiére, přišla pro vás určitě dobrá zpráva, česká ekonomika zrychlila ve druhém čtvrtletí tempo růstu na 5,1 procenta. Jak se dá s touhle skutečností výhodně naložit?

Host (Jiří Paroubek): No tak určitě se dá naložit výhodně s tuhletou skutečností mezinárodně, když budeme operovat řekněme na zahraničních trzích ve vztahu k získávání nových investorů do země, to, že 5,1 procenta, to je impozantní číslo. Za první čtvrtletí po upřesnění z těch původních 4,4 procenta to je 4,7 procenta, takže za pololetí je to 4,9 procenta hospodářského růstu, pro obyvatele je to signál o tom, že se ekonomika dobře vyvíjí, že je možné mít k hospodářství důvěru a z toho vyplývá i třeba, mohou vyplývat i některá rozhodnutí investičního charakteru jednotlivých občanů, spotřebitelů.

Jan Pokorný: Oponenti vám ale vyčítají, že nevyužíváte hospodářského růstu k prosazování potřebných reforem. Soudíte, že už je to téma spíš pro příští vládu?

Host (Jiří Paroubek): Tak, já si především myslím, že reformy provádíme, ale moc o nic nemluvíme, tak myslím, že jsme provedli nebo že jsme na cestě provést reformu v oblasti bydlení, přijali jsme další zákon, který se týká umožnění výstavby, družstevní výstavby na neziskovém principu, tenhle zákon už prošel legislativním procesem kompletně, takže já si myslím, že některé ty reformy provádíme, no a některé mají svůj čas, tak třeba důchodová reforma...

Jan Pokorný: Já se ptám spíš na to, kdy by se dalo dostat pod kontrolu veřejné rozpočty?

Host (Jiří Paroubek): Já myslím, že jsou plně pod kontrolou. My, pokud jde o rozpočet na tento rok, na minulý rok, na příští rok, máme věci plně pod kontrolou a dokonce, i když to třeba uniká, zejména představitelům opozice, tak některá ta klíčová kritéria jsme dokázali splnit, Maastrichtská kritéria rozpočtu jsme dokázali splnit za minulý rok, například podíl na schodku veřejných rozpočtů k hrubému domácímu produktu, tak ten jsme měli přímo na třech procentech, a to je ta mezní hodnota, ta nejvyšší možná hodnota podle Maastrichtského kritéria, takže myslím si, že ta ekonomika se vyvíjí pozoruhodně dobře.

Jan Pokorný: Dovolte mi trochu skepse vnést do vašeho oslavného vyprávění. Ekonomika roste, nezaměstnanost neklesá, jak je to možné?

Host (Jiří Paroubek): Tak, já si myslím, že ta nezaměstnanost, je nutné říci, že je na úrovni k průměru Evropské unie, takže není to asi v té Evropě nic neobvyklého, ale samozřejmě že s tou nezaměstnaností chceme něco dělat, chceme ji postupně dále snižovat, ideální by bylo dostat se na nějaká čísla, jako jsou v Rakousku, nějakých pět a půl procenta.

Jan Pokorný: Myslíte, že byste to zvládli ještě v tomto volebním období?

Host (Jiří Paroubek): To je vyloučeno, já si myslím, že to je práce na nějakých 5, 7 let a to v tom Rakousku na tom pracovali desítky let, takže pokud bude pokračovat hospodářský růst nebo dokonce ho ještě posílíme, já věřím, že máme správné představy, jak na to jít, se zapojením třeba evropských peněz, se zapojením některých nových zákonů. Ty, které jsem naznačil, ale i třeba zákonného partnerství veřejného soukromého sektoru nebo nového stavebního vyvlastňovacího zákona, zákona o veřejné zakázce, tak můžeme pomocí těchto zákonů, pomocí evropských peněz zesílit hospodářský růst až někam mezi sedm až osm procent hospodářského růstu v běžném roce.

Jan Pokorný: Ale pro to praktické používání peněz už v budoucnu nebudou moci české vlády tolik počítat s příjmy z privatizace, je to tak.

Host (Jiří Paroubek): To určitě, ale budou mít k dispozici evropské peníze a budou vytvářet větší objemy rozpočtových příjmů, daňových příjmů, takže já jsem přesvědčen, že tady prostředků bude přiměřeně na ty potřeby, které jsou.

Jan Pokorný: Třeba na opravy silnic?

Host (Jiří Paroubek): Opravy silnic, výstavbu nových silnic, výstavbu dálnic. My máme v současné době rozpracováno 6 dálnic, ale tam je možné použít třeba zrovna ten zákon o partnerství veřejného soukromého sektoru, který, na základě kterého je možné napumpovat do takovéhoto projektu výstavby dálnice soukromé peníze, použít know how soukromé firmy vlastně ve veřejném projektu.

Jan Pokorný: Když už jsme tedy u těch silnic, z toho dlouhodobějšího hlediska uvažuje vláda o nějaké konkrétní podpoře alternativních pohonných hmot?

Host (Jiří Paroubek): Tak těmito věcmi se zabýváme dlouhodobě ve vládě, v průběhu tohoto měsíce půjde do vlády materiál, na základě kterého bude vlastně vytvořena nebo kterým bude vytvořena koncepce pro použití vlastně hustě setého obilí na výrobu biopaliv, biobenzínu a tyto biobenzíny budou přimíchávány v průběhu několika příštích let ve větším a větším objemu do paliv do pohonných hmot pro motorová vozidla.

Jan Pokorný: Také další otázka svým způsobem souvisí s pohonnými hmotami. Mladá fronta Dnes s odvoláním na polského prokurátora Jerzyho Balického napsala, že v případu privatizace petrochemického gigantu Unipetrol polské úřady vyšetřují podezření, že si čeští a polští politici rozdělili rovným dílem úplatek ve výši 42 miliony euro. Vy můžete úkolovat Bezpečnostní informační službu, už jste to v tomto případě udělal?

Host (Jiří Paroubek): No tak já nevím, co je státní tajemství nebo není státní tajemství, ale myslím si ...

Jan Pokorný: Počkejte, jste předseda vlády.

Host (Jiří Paroubek): No tak, jestli mohu o tom hovořit, jestli jsem úkoloval nebo neúkoloval Bezpečnostní informační službu nebo zpravodajské služby. Já doufám, že tady neporuším žádné tajemství, když řeknu, že jsem se dotázal a že vím, že pánové určité věci sledují ve zpravodajských službách, protože jinak zpravodajské služby může úkolovat vláda, takže pokud jde ještě o tu vaši otázku, tak já bych chtěl říci, že sice jsem před rokem a půl nebyl ministerským předsedou, ba ani jsem nebyl u té privatizace, ale jsem přesvědčen, že tady neproběhly nejen takhle fantaskní částky, nějaké miliarda a čtvrt, ale ony neproběhly žádné, protože myslím, že je potřeba také říct české veřejnosti, že ta polská prokuratura, já jsem velice pozorně četl to vyjádření pro polského prokurátora, které podle mého názoru, ne že by bylo nepravdivé, on jenom tak úplně nemluvil úplně otevřeně o věcech tak, jak jsou. Když se ho zeptali zda se polská prokuratura může opřít o něco jiného, než o svědectví Jacka Spyry, tak řekl, že má ještě nějaké další písemné dokumenty v češtině a v angličtině a že je ještě musí tedy si nechat přeložit, to znamená, jinak řečeno, že se neopírá o nic jiného, než o svědectví Jacka Spyry, to je naprosto, jestli jsem tomu dobře rozuměl, tak je to něco neuvěřitelného, pro co nemám komentáře, protože vlastně pan Kluzek, který se vyjádřil před parlamentní komisí Polského sejmu v tomto směru, že je přesvědčen o korupci vysokých českých a polských politiků, tak se odvolával na nahrávku, ne na svědectví, na nahrávku zcela nevěrohodné osoby, a sice pana Jacka Spyry, jaká náhoda, že tento Jacek Spyra vystupuje jako korunní svědek jak v Čechách, tak v Polsku. Je to prostě úplně absurdní a nevěrohodné, neuvěřitelná konstrukce. Kdo se tím zabývá vážně, tak podle mého názoru ztrácí jenom čas.

Jan Pokorný: Firmy, které hrají roli v případě této privatizace, se zřejmě rozhodly zveřejnit smlouvy, které mezi sebou uzavřely. Bude pro vás po zveřejnění a prostudování těch smluv kauza uzavřena?

Host (Jiří Paroubek): Tak, já si myslím, že to bude jenom dobře, pokud se bude hrát s otevřenými kartami, možná, že se takhle mělo hrát už delší čas, kdyby oba dva ty soukromé subjekty, které se handlí teď o to, co mají, co jeden druhému sobě dluží, do čehož stát teda zasahovat nemůže, se byly schopny dohodnout, tak myslím si, že bychom tento problém tady neměli.

Jan Pokorný: Předseda ČSSD Stanislav Gross v rozhovoru pro Frekvenci 1 naznačil jisté podezření, které mohlo souviset právě s touto kauzou a svým způsobem naznačil, která firma by měla zájem na tom, aby měl Stanislav Gross, když to řeknu mírně, problémy. Bylo to v pořádku?

Host (Jiří Paroubek): Tak podívejte, já si myslím, že Stanislav Gross může mít pravdu v tomhle tom, já bych zrovna nešel jeho cestou, abych takhle na veřejnosti otevřeně spekuloval, možná to stačilo říct v náznacích a že jsou investigativní žurnalisté, kteří se této věci dokážou ujmout.

Jan Pokorný: Mimochodem, investigativní žurnalisté, vy jste, pane premiére, skoro každý víkend v médiích. Tento víkend rozhovor v Právu, rozhovor pro Týden v tahu, jindy zase televize. Znamená to, že jste vzal mediální obraz strany pevně do svých rukou?

Host (Jiří Paroubek): Tak, já bych to tak nenazval, ale jsem teď asi tím čelním funkcionářem strany, který vyjadřuje vlastně stanoviska strany, takže je logické, že jsem velmi často v médiích.

Jan Pokorný: V projevu na posledním sjezdu ČSSD jste řekl, že je možné přistoupit k vybudování nezávislého levicového časopisu, zdůraznil jste, týdeníku seriózního a přitom útočného. Zůstala tahle myšlenka jenom na papíře?

Host (Jiří Paroubek): Kdybych nebyl předsedou vlády, tak na konci tohoto roku už by ten týdeník mohl fungovat. Takhle to vidím tak trošku časově v nějakém posunu, ale určitě se česká veřejnost dočká.

Jan Pokorný: Může to být pro ČSSD jeden z možných předvolebních nástrojů?

Host (Jiří Paroubek): Já myslím, že ne. Tohle by bylo spíš zaměřeno jednak do ČSSD a jednak i řekněme intelektuálním souputníkům pro nějakých 10 až 15 tisíc lidí, že třeba takový časopis podobného zaměření, levého zaměření, řekněme politický magazín, týdeník ve Francii Nouvel Observater má nějakých 50 tisíc výtisků, tak si vemte ten francouzský trh, to je zhruba pětkrát větší, tak tady v Čechách by to nebylo víc, než těch deset, patnáct tisíc.

Jan Pokorný: Chystáte teď nějaký aktuální článek třeba do Finance Times?

Host (Jiří Paroubek): Ten článek už je napsán, odeslán a předpokládám, že vyjde v nejbližších dnech, pokud ho ovšem shledají za zřetele hodný, aby vyšel a chtěl bych říci, že budu velmi aktivně vystupovat i pokud jde o své názory.

Jan Pokorný: Takže nekonečná polemika s Václavem Klausem.

Host (Jiří Paroubek): Já bych neřekl, že nekonečná, já jsem ještě v zahraniční nezačal. Je dobré, aby si česká veřejnost všimla, že své názory začal před časem řekněme říkat v zahraničí prezident republiky, ale já si myslím, že většinový názor lidí v této zemi je proevropský a myslím, že je povinností šéfa vlády, která odpovídá jako jediná za formulaci zahraniční politiky v této zemi, nikoliv prezident republiky, to také nahlas říkat nejen doma, ale také v zahraničí.

Jan Pokorný: V téhle souvislosti dovolte jednu zajímavost. Prezident Václav Klaus má na svých webových stránkách novou rubriku. Co prezident neřekl, se jmenuje ta rubrika. Má ovat pouze holá dementi zpráv, která o sobě při ranním prohlížení novin Václav Klaus čte. Inspiruje vás tahle myšlenka?

Host (Jiří Paroubek): Možná, že to není špatná myšlenka, ale já touhle cestou nepůjdu. Já se snažím, pokud je to něco závažnějšího, tak na to reagovat buďto sám, anebo někdo z mých přátel politických reaguje na takovéto články. Pokud je to nějaká hloupost, tak to nestojí za to vůbec si toho všímat.

Jan Pokorný: Vám pro volební kampaň mají svým způsobem sloužit i výzkumy veřejného mínění. Kdybych vám ocitoval z jednoho, který provedlo Centrum pro výzkum veřejného mínění, tak lidé se domnívají, že největší mají úplatky a korupce, za nimi následují zájmové skupiny a loby. Může být tohle předvolebním tématem pro politickou stranu?

Host (Jiří Paroubek): Tak, bude to určitě jedno z témat, ale my jsme si nechali udělat průzkum veřejného mínění, kde toto téma samozřejmě vychází také velice silně, ale jsou tam před tímto tématem asi tři, čtyři další zcela logicky, takže abych jmenoval to pořadí, tak to první téma je nezaměstnanost, to druhé téma je celá ta sociální oblast, třetí téma jsou rodiny s dětmi, podpora rodin s dětmi a toto je myslím čtvrté téma, ještě před tím čtvrtým tématem je tam vlastně kriminalita, takže těchto pět témat, to jsou věci, kterým se chci skutečně velice věnovat.

Jan Pokorný: Řekněme, že také část lidí zajímá situace v českém soudnictví, které je možná malinko rozkolísáno tou, zatím to vypadá, že nekonečně se vlekoucí kauzou, sporem ministra spravedlnosti s nejvyšší státní zástupkyní. Není už čas s tím opravdu něco udělat?

Host (Jiří Paroubek): Já myslím, že není české soudnictví zatíženo touto kauzou nebo tímto sporem. Samozřejmě je to nepříjemný spor a já se mu chci věnovat poté, co se vrátím ze Spojených států. Příští týden jsem na valném shromáždění Spojených národů v New Yorku a poté, až se vrátím, tak se budu celé věci věnovat.

Jan Pokorný: Pane premiére, děkuju za rozhovor. Na shledanou.

Host (Jiří Paroubek): Také děkuju, na shledanou.

Fejeton Milana Slezáka

Jan Pokorný: Situace u benzínových pump přivedla autora fejetonu Milana Slezáka až hluboko do historie.

Milan Slezák: "Když ceny benzínu šplhají vzhůru a začíná se mluvit o alternativních pohonech, tu se zraky Čechů, Moravanů a Slezanů toužebně stáčejí do ciziny a horečně pátrají, kdy se už na blízkém obzoru objeví nějaký ten vodíkový motor, či něco podobně zázračného. Něco, co se spokojí s málem a přitom podá velký výkon. Pod českým sluncem by však takový zázrak nebyl ničím novým.

Potřeboval motor, ať už čtyřtaktní, či dvoutaktní doktor Faust, když opouštěl pokoj stropem? Doktor podstatně méně známý, Johannes Kittel létal v 18.století ze severních hor do Prahy a zpět a stačil mu k tomu jen jeho plášť. Pravda, tenhle doktorský pohon měl v obou případech své mouchy. S Faustem hýbal rohatý a při letu na Kittelově plášti se nesmělo mluvit, jinak se spadlo z nebe na zem. Přihodilo se to jistému chasníkovi, když vydechl, pro pána krále, to je krása. Přistál u Benátek nad Jizerou, ve zdraví.

Kouzelník Žito, novátor z dob krále Václava IV. užíval pohon méně kontroverzní a velmi nenáročný. Kohouti, jaké zapřáhl do své dvojkolky jsou skromní braši. Spokojí se zrním, či starým chlebem, a tak by si černé kohoutí trojspřeží, jaké volil Žito, mohl dovolit i prostý smrtelník a nikoliv jen mág.

Pozoruhodný je též raketový úprk křižáckých vojsk u Domažlic léta páně 1431. A stačil pouhý zpěv písně Ktož sú boží bojovníci. Mimochodem, slyšeli jste tu rozkošnou pomluvu, že křižáci od Domažlic prchli, poněvadž cvičené ucho italského pěšáka nesneslo, jak falešně husité pějí? Ale to všechno je dávná historie, vlastně ještě hůře, povětšinou jsou to jen báje a báchorky. Nebylo by k mání něco, co si pamatujeme všichni? Něco, čeho jsme se mohli dotknout?

Arciť, donedávna se po českých silnicích v hojném počtu prohánělo vozítko, které bylo v přiložené knížce označováno za temperamentní a elegantní vůz, jenž ve své třídě dosáhl úspěchu na mnoha mezinárodních rallye. Jmenovalo se to Trabant. A když jste otvírali kapotu nad motorem, museli jste být ve střehu, skrývalo se pod ním 100 rozzuřených veverek."

Jan Pokorný: Tak máme za sebou další vydání pořadu Týden v tahu. Tentokrát jsme mluvili zejména o benzínu. Za chvíli se podíváme na hokej a v 18 hodin, což bude za 7 minut, nás čekají Ozvěny dne. Dobrý poslech.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.