Ty knížky už není kam dávat!

12. prosinec 2008
Zblízka

Plány na výstavbu nové budovy Národní knihovny jsou nejisté. Je hodně pravděpodobné, že Kaplického blob na pražské Letné nikdy stát nebude. Kde ale budou nové přírůstky knihovny, když Klementinum je plné? Zřizovatel Knihovny - ministerstvo kultury - chce všechno řešit dostavbou hostivařských depozitářů a hlavně důkladnou rekonstrukcí Klementina.

Procházím barokním areálem kolem dvou kostelů, ty knihovně nepatří, a míjím skoro 70 metrů vysokou astronomickou věž. Klementinum má rozlohu dvou hektarů a je druhým největším historickým objektem v Praze. Přesto se sem nové knížky nevejdou. "Mám takové obavy, že do poloviny roku 2009 nebudeme mít v Klementinu kam dávat nové přírůstky," říká mi vedoucí oddělení správy univerzálních knižních fondů Miroslav Horský.

To už jsem vstoupila do budovy a spolu s mluvčí Národní knihovny Kateřinou Novákovou výtahem vyjela do třetího patra. "Knihy neustále chodí, ty se nezastaví. Jsou to různé dary, nákupy, povinné výtisky," řekl Miroslav Horský. "Není to žádný výmysl, nelze říct, že tuhle knížku vezmeme, ta je dobrá, tahle se nám nelíbí, tu vyhodíme," doplnila mluvčí Národní knihovny.

A jsme v hlavním skladu knížek. "Je to malé srdce toho skladiště. Tady se to všechno rozděluje, rozdává, odsud se ti lidé rozbíhají po velkém skladišti, které je tady, na galerii a dodavších skladišť po budově," přiblížil Miroslav Horký. Na první pohled je toto srdce Národní knihovny zaprášené, potemnělé a celý jeho prostor vyplňují stovky regálů s knihami. Úzkými uličkami projíždějí ženy s vozíky. Převážejí knihy, které si návštěvníci objednali nebo už prostudovali. "To, co nám přijde z počítače, složíme podle čísel a běžíme po celém obvodu na H, A, všechno možné," nastínila svou činnost jedna z pracovnic knihovny.

Svou práci mají rády, ale prostředí se jim nelíbí. "V celé budově jsou to nejhorší místnosti a nejhůře vybavené," doplnila pracovnice. Ale nejenom pro lidi je tu špatné prostředí, klimatické podmínky a nevhodné osvětlení vadí hlavně knihám, říká můj průvodce Miroslav Horský cestou po schodech. Právě míříme na galerie, která vznikla přestavbou půdy už ve 30. letech minulého století.

"Je tu strašně suchý vzduch a papír podléhá destrukci. Je sucho, začne se drolit, lámat, a to především u novinového papíru, který je v katastrofálním stavu. Staré noviny třeba z období první republiky, právě kvůli tomu, že se to neustále půjčuje, ale i kvůli klimatickým podmínkám, které ve skladišti jsou," postěžoval si Miroslav Horský.

Na chodbách potkávám desítky zaměstnanců a osud nové budovy jim není lhostejný. Jeden z nich se mi představuje jako Zdeněk Matušík, který pracuje v půjčovně knih: "Řeči o tom, jak je možné z Klementina udělat soudobou knihovnu, by bylo možné možná pro menší knihovnu. Narážíme na to, zda je možné do takového starého objektu dělat tak velké zásahy, které by byl nutné. Před lety jsme navrhovali jenom takový detail, jako je vyměnit stávající lampy ve všeobecné studovně, které jsou v naprosto nevyhovujícím stavu za nějaké modernější. Památkáři nám to nedovolili."

Sem se člověk jen tak nedostane. Prohlížím si barokní budovu takzvaně z druhé strany. Vidím dechberoucí historické fresky i drastické zásahy do prostoru. Například, kdy barokní klenbu protíná lakovaná dřevotřísková deska. V každém turistickém průvodci Prahou se dočtete, že hlavní sídlo Národní knihovny je jedním z nejkrásnějších barokních areálů v Evropě. Ten ale chátrá.

autor: ela
Spustit audio