Tvorba parfémů je jako komponování, myslí si v Paříži. V tamním muzeu se vám bude z vůní točit hlava
Koncem loňského roku v Paříži otevřeli Velké muzeum parfémů. V budově nedaleko slavné Champs Elysées se ve čtyřech patrech můžete seznámit s historií parfémů od starověku až do současnosti a dozvědět se, jak se parfémy připravují.
Hlava se mi trochu začala točit už asi po čtvrtém vzorku, ale hlavně jsem se nedokázal v těch vůních orientovat. Sympatické dívky mi nabízejí podivné koule a vysvětlují, v čem se jedna koule liší od druhé.
Pořád jsem musel něco čichat a hlavně jsem měl pocit, že jsou některé vůně trochu překombinované.
Nejvnímavější vůči vůním jsou děti
Můj první dojem z muzea, alespoň z jeho prvních dvou pater, je ten, že jsem spíše v nějaké experimentální chemické továrně a že muzeum je určeno pro odborníky. Návštěvník, který o vůních tolik nepřemýšlí, se v něm nemůže vyznat.
Ředitel muzea Guillaume de Maussion mě však ubezpečuje, že není třeba žádné vzdělání v oblasti vůní ani nemusíte parfémům nijak zvlášť rozumět, abyste si návštěvu muzea užili. Důležité je prý být jen dostatečně otevření a vnímaví.
Výhodu mají podle Guillauma děti, které jsou o dost vnímavější než my, dospělí. V muzeu navíc získají představu o tom, jak parfumér vlastně pracuje.
Na generaci záleží
Brzy se dostávám do rukou Melindě, která se přípravou parfémů profesně zabývá. Nabízí mi, že si mohu na tvůrce parfému zahrát a namíchat si svůj vlastní. S díky odmítám, na takovýto experiment není můj nos připraven.
Zajímá mě, jestli se po letech mění tendence v parfémech a zdali je běžné, že lidé zůstávají u jedné značky delší čas. Melinda mi tvrdí, že ona tedy věrná rozhodně je – tedy, co se parfémů týče.
Svůj parfém nemění, ale dodává, že nejmladší generace hodně experimentuje. „Mám dokonce přátele, kteří používají jiný parfém ráno, v poledne a večer,“ svěřuje se. A zatímco ona prý dává přednost parfémům rafinovanějším, mladí tíhnou spíš k vůním květinovým či ovocným.
Skladatel vůní
A pak se mě ujímá parfumér Michel, který pracoval osm let u známého Pierra Bourdona, génia parfumerie, který stojí třeba za značkou Dolce Vita. Bourdon studoval politické vědy a literaturu a Michel se na parfémy dívá tak trochu i z tohoto pohledu.
Předtím pracoval ve společnosti, která s parfémy obchodovala, ale pak potkal Bourdona a chtěl dělat to, co on.
„Každý, kdo v tomto oboru pracuje, musí mít dobrou paměť a také představivost a tvořivost, protože skládání parfémů je podobné jako malování obrazů,“ tvrdí Michel. Mé přirovnání k someliérovi, který také musí ochutnat stovky či tisíce vzorků, podle něj ovšem trochu kulhá.
Míchání různých složek je pro Michela trochu jako komponování, a proto by svou práci srovnal spíš s prací hudebního skladatele. Možná s výhodou, že nemůže složit nic, co by tahalo za nos.
