Tvorba parfémů je jako komponování, myslí si v Paříži. V tamním muzeu se vám bude z vůní točit hlava

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Z vůní se v muzeu parfémů někdy až točí hlava

Koncem loňského roku v Paříži otevřeli Velké muzeum parfémů. V budově nedaleko slavné Champs Elysées se ve čtyřech patrech můžete seznámit s historií parfémů od starověku až do současnosti a dozvědět se, jak se parfémy připravují.

Hlava se mi trochu začala točit už asi po čtvrtém vzorku, ale hlavně jsem se nedokázal v těch vůních orientovat. Sympatické dívky mi nabízejí podivné koule a vysvětlují, v čem se jedna koule liší od druhé.

Pořád jsem musel něco čichat a hlavně jsem měl pocit, že jsou některé vůně trochu překombinované.

Čtěte také

Nejvnímavější vůči vůním jsou děti

Můj první dojem z muzea, alespoň z jeho prvních dvou pater, je ten, že jsem spíše v nějaké experimentální chemické továrně a že muzeum je určeno pro odborníky. Návštěvník, který o vůních tolik nepřemýšlí, se v něm nemůže vyznat.

Jednotlivé vůně jsou prezentovány prostřednictvím designových koulí

Ředitel muzea Guillaume de Maussion mě však ubezpečuje, že není třeba žádné vzdělání v oblasti vůní ani nemusíte parfémům nijak zvlášť rozumět, abyste si návštěvu muzea užili. Důležité je prý být jen dostatečně otevření a vnímaví.

Výhodu mají podle Guillauma děti, které jsou o dost vnímavější než my, dospělí. V muzeu navíc získají představu o tom, jak parfumér vlastně pracuje.

Na generaci záleží

Brzy se dostávám do rukou Melindě, která se přípravou parfémů profesně zabývá. Nabízí mi, že si mohu na tvůrce parfému zahrát a namíchat si svůj vlastní. S díky odmítám, na takovýto experiment není můj nos připraven.

Zajímá mě, jestli se po letech mění tendence v parfémech a zdali je běžné, že lidé zůstávají u jedné značky delší čas. Melinda mi tvrdí, že ona tedy věrná rozhodně je – tedy, co se parfémů týče.

Čtěte také

Svůj parfém nemění, ale dodává, že nejmladší generace hodně experimentuje. „Mám dokonce přátele, kteří používají jiný parfém ráno, v poledne a večer,“ svěřuje se. A zatímco ona prý dává přednost parfémům rafinovanějším, mladí tíhnou spíš k vůním květinovým či ovocným.

Skladatel vůní

A pak se mě ujímá parfumér Michel, který pracoval osm let u známého Pierra Bourdona, génia parfumerie, který stojí třeba za značkou Dolce Vita. Bourdon studoval politické vědy a literaturu a Michel se na parfémy dívá tak trochu i z tohoto pohledu.

Expozice Velkého muzea parfémů v Paříži

Předtím pracoval ve společnosti, která s parfémy obchodovala, ale pak potkal Bourdona a chtěl dělat to, co on.

„Každý, kdo v tomto oboru pracuje, musí mít dobrou paměť a také představivost a tvořivost, protože skládání parfémů je podobné jako malování obrazů,“ tvrdí Michel. Mé přirovnání k someliérovi, který také musí ochutnat stovky či tisíce vzorků, podle něj ovšem trochu kulhá.

Čtěte také

Míchání různých složek je pro Michela trochu jako komponování, a proto by svou práci srovnal spíš s prací hudebního skladatele. Možná s výhodou, že nemůže složit nic, co by tahalo za nos.

autor: jšm
Spustit audio