Turkolog Laně: Represe, vnucený islamismus, klacky pod nohy. Co vyváží Erdoğanovu všemocnost?

Špatná ekonomická situace, zemětřesení a zásahy Recepa Tayyipa Erdoğana do ekonomiky dávaly opozici dlouhou dobu naději, že by tentokrát mohla uspět. I v kontextu toho, že opozice drží všechna významná města na západě Turecka, co se týče municipalit.

Čtěte také

Analytik Tureček: Volby v Turecku? Erdoğanovi nenahrává ekonomická krize, zemětřesení ani syrští uprchlíci

„Starostové Istanbulu a Ankary byli skutečně velmi výraznými tvářemi opozice. Opozičním kandidátem se ale nakonec stal nevýrazný předseda opoziční strany Kemal Kiliçdaroğlu, který nakonec v souboji s Erdoğanem neuspěl,“ popisuje v pořadu Jak to vidí... turkolog Tomáš Laně.

Opozice tak na tom podle něj bude stejně špatně, ne-li hůře, jak na tom byla. „Erdoğan už po volbách na opozici dále útočil, ačkoli to vůbec neměl zapotřebí. Co se týče vnitřní politiky, bude dál utužovat represe vůči sekulární opozici, protože on se netají tím, že chce zlikvidovat Atatürkovo sekulární dědictví.“

Všemocný Erdoğan

Podle Laněho se tak Erdoğan bude dál snažit převrátit Turecko do islamismu. „Je to paradox. Turecko v posledních deseti letech zaznamenalo velký ekonomický boom. Vzdělanost obyvatelstva se zvýšila a vztah k náboženství do jisté míry ochladl. Přesto Erdoğan dál lidem vnucuje islamistickou agendu a staví po celé zemi mešity.“

Čtěte také

Michal Smetana: Škoda každé krize, která se nevyužije. Tak přemýšlí Erdoğan. A teď se mu to vyplatilo

Erdoğanovu všemocnost by tak mohly do jisté míry vyvážit snad jen blížící se komunální volby. „Jak ale ukázaly minulé volby a jak nakonec ukazuje i rozvrstvení voličstva, zejména ve dvou nejdůležitějších městech v Istanbulu a Ankaře, dá se předpokládat, že Erdoğan bude opozici házet klacky pod nohy, jako to dělal dosud, zejména v Istanbulu.“

Autoritářské rysy však Erdoğan neprojevoval vždy. S jeho nástupem k moci měl Západ dokonce dojem, že v Turecku nastává jakási muslimská forma demokracie. „V Turecku se původně ve veřejné sféře nesměly ženy zahalovat. To Erdoğan změnil a emancipoval poloviční konzervativní islámsky zaměřenou část obyvatelstva. Postupoval při tom velmi konciliantně, a když zatočil s armádou, která byla v sekulárním tureckém státě vládnoucí složkou, Evropa to kvitovala s povděkem. Erdoğan to ale dělal proto, aby moc armády nahradil mocí vlastní.“

Mocenská politika všude, kde to půjde

Zvrat nastal kolem roku 2013, kdy došlo k velkým původně ekologickým demonstracím na centrálním náměstí v Istanbulu. „Tyto demonstrace byly původně zaměřené proti kácení parku a vybudování nákupního střediska. Později se však překlopily v demonstrace politické. Zachvátily všechna velká města v Turecku. Erdoğan je brutálně potlačil a od té doby začal režim utužovat.“

I v otázce zahraniční politiky bude Erdoğan zřejmě razit stejnou cestu, jakou šel doposud. „Stále se bude snažit prosazovat svoji mocenskou politiku tam, kde to půjde. To bylo vidět na tom, jak se přikláněl k Rusku, aby vyvažoval Západ a aby Západ vydíral. Na druhé straně se ale bude muset snažit zlepšit vztahy především s Evropskou unií, s Německem a také se Spojenými státy, protože z hospodářského hlediska, z hlediska přílivu investic, které jedině mohou tureckému hospodářství pomáhat, bude potřebovat především Evropu a Spojené státy,“ uzavírá Tomáš Laně.