Turecko je země, která není na cestě do Evropy, ale z Evropy, hodnotí výsledky nedělních voleb komentátor Fingerland

25. červen 2018

Ulice Istanbulu zaplavili lidé s červenými stáními vlajkami v rukou. Mohutně a hlasitě slavili vítězství Recepa Tayyipa Erdogana v prezidentských volbách. Zvítězil s jasným náskokem a nic mu nestojí v cestě k dalšímu posílení moci. K čemu ji využije?

Erdogan svou pozici obhájil už v 1. kole předčasných prezidentských voleb, které probíhaly současně s těmi parlamentními. To vše podle nové ústavy, kterou Turci schválili v těsném referendu vloni. Konečné výsledky hlasování zatím volební komise neoznámila, zveřejní je oficiálně v pátek, ale už teď známe výsledky z 99 % volebních okrsků.

Ve svém povolebním projevu řekl Erdogan, že vítězem je všech 81 milionů tureckých občanů. Dá se očekávat, že bude opravdu prezidentem všech?

„Vyjádření o demokracii a o vítězství tureckého lidu patří k jeho způsobu vyjadřování, ale doposud se vyjadřoval velmi konfrontačně, i když v kampani ten svůj konfrontační tón zmírnil. V jeho prohlášení mě zaujalo, že nebudou vylučováni žádní občané pro svou víru, způsob oblečení, politický názor a vzhled, čímž se vyjádřil dost smířlivě, protože praxe v Turecku je třeba vůči křesťanům stále velmi nepříznivá,“ odpovídá turkolog a bývalý velvyslanec ČR v Turecku a Jordánsku Tomáš Laně.

Dodává ale, že stejným hlasem prohlásil, že bude nesmiřitelně postupovat proti terorismu a separatismu, takže jaký bude jeho skutečný postoj, můžeme jen odhadovat. Komentátor Českého rozhlasu Jan Fingerland je také skeptický.

Kladivo na problémy

„I proto, že Erdogan má velké pravomoci navíc, má otevřenou cestu k dalšímu mandátu poté, co skončí toto volební období, což dříve neměl, takže teoreticky může vládnout až do roku 2028, a k tomu má velké pravomoci. Z historie víme, že kdo má nějaké pravomoci, tak je bude používat, a navíc z vlastní zkušenosti víme, že, jak se říká, když máme v ruce kladivo, tak všechny problémy vypadají jako hřebíky. A on má teď v ruce velké kladivo,“ hodnotí.

Měl opoziční kandidát Muharrem İnce, který získal 31 % hlasů, vůbec šanci ohrozit Erdoganovu dominanci? Podle Tomáše Laněho je výborný řečník, ale bylo vidět, že původním kandidátem opozice nebyl – jeho pozdní nástup do kampaně mohl být příčinou toho, že nezapůsobil víc. Podle turkologa ale v každém případě mohl být člověkem, který by svým charismatem mohl s Erdoganem soupeřit.

Hosté speciálu:
Tomáš Laně, turkolog a bývalý velvyslanec ČR v Turecku a Jordánsku
Štěpán Macháček, blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu
Jan Fingerland, komentátor Českého rozhlasu
Lucie Tugul z Katedry politologie a společenských věd Právnické fakulty Univerzity Palackého, žije v Turecku
Zdeněk Novák ze zahraniční redakce Českého rozhlasu

Lucie Tungul z Katedry politologie a společenských věd Právnické fakulty Univerzity Palackého, která v Turecku žije, konstatuje, že nedělní volby nebyly svobodné. „Vládní strana kontroluje kromě jedněch novin a televizního kanálu média, naprostá většina novinářů, kteří napíší cokoliv proti vládní straně, sedí ve vězení, nebo přišli o práci. Nelze mluvit o funkční demokracii, o svobodných volbách také ne.“

„Erdogan, stejně jako většina lidí s autoritářskými tendencemi, má potřebu si potvrzovat svou moc ve volbách. Nemyslím si, že by se Turci báli, že další volby už nebudou, a také si nemyslím, že by se jich chtěl vzdát, protože pro něho to je strašně důležité, stále mluví o demokracii a hlasu lidu,“ dodává Lucie Tungul.

O cenzuře a vlastnictví médií Erdoganovými lidmi mluvil i komentátor Jan Fingerland. „Je to země, která není na cestě do Evropy, ale z Evropy. Zároveň je to země, kde se vedou minimálně 2 války, možná 3 – záleží na tom, jak to počítáme. A vždy, když se vede válka, jde spousta věcí do pozadí.“

autoři: Jan Bumba , jpr
Spustit audio

Související