Tuleni se v Norsku stále loví kvůli kožešině

Kdysi žili v hojných počtech i na pobřeží Středozemního moře. Dnes už jsou na jihu Evropy opravdovou zvláštností. Tuleni – tvorové s psí hlavou a lidskýma očima, jak se o nich dříve psalo – stále žijí na severu Evropy a stále se, byť v omezeném množství, loví. V polárních oblastech Evropy byl lov tuleňů dokonce impulsem k rozkvětu celých měst. Jedním z nich je severomořské Tromso, nazývané brána Arktidy.

Z bazénu vykukují vousaté tulení hlavy. Chovatelé drží v ruce vědra s krmením a vodní obři poslušně plní jejich pokyny. Zdá se, že některé to docela baví. „Tuleni jsou hodně inteligentní. Řekl bych, že jsou dokonce chytřejší než psi. Učí se opravdu rychle,“ vysvětluje mi Geir.

„Jsou to divoká zvířata, mají své instinkty, ale rychle zvládají nové věci. Když nejde o nic složitého, trvá nacvičení nového povelu jen pár dní. Musíme je ovšem pořádně motivovat,“ směje se chovatel a ukazuje na plechové vědro plné ryb.

Jsme v Polarii, moderní budově na břehu moře, která je kombinací muzea, zábavního parku a výzkumného centra. Ve zdejším akváriu chovají také početnou skupinu tuleňů. Stejných, jaké bychom ve volné přírodě našli hned za městem.

V Norsku nejsou tuleni jen ozdobou mořských akvárií, ale stále také lovnou zvěří

„Cvičíme je třikrát denně, vždycky při krmení. Každý tuleň má svůj osobní symbol – trojúhelník, kolečko… Stejný symbol je na vědru s krmením. Zvířata značku rychle poznají a reagují na ni. Jsou opravdu chytří. Když skončíme trénink, zaboucháme na prázdné vědro. Je to jako zvonění ve škole. Tuleni vědí, že teď si zase mohou dělat, co chtějí,“ pěje Geir ódu na své svěřence.

V Norsku však nejsou tuleni jen ozdobou mořských akvárií, ale stále také lovnou zvěří. A bylo tomu tak odedávna. Alespoň tady v severonorském Tromso, které se právě díky lovu velryb a tuleňů stalo důležitým městem norského severu. Odtud vyplouvaly všechny lovecké expedice, tady měly poslední možnost doplnit své zásoby.

„Historie Tromsa je historií lovu. Pro zdejší lidi to byla jedna z mála příležitostí k výdělku. Byla to sezónní práce – nebezpečná, ale také dobře placená,“ vysvětluje ředitelka Polárního muzea Lema Orkol. Vydělané peníze utratili lovci v pivovarské hospodě Mack. Jediné široko daleko.

Bente tady pracuje přes čtyřicet let. Pamatuje i nejslavnějšího polárního lovce Henry Rudiho. Za devětadvacet sezón strávených na Špicberkách ulovil tento norský Buffalo Bill 731 ledních medvědů. A tuleňů? Nepočítaně.

Polární muzeum v severonorském Tromso přibližuje mimo jiné i historii lovu tuleňů

„Tady byl jeho druhý domov, když byl přes léto ve městě. Poznal jsem ho, když už nelovil. Seděl v naší hospodě celé dny a každému, kdo byl ochotný jej poslouchat, vyprávěl historky z lovu medvědů i tuleňů,“ vzpomíná Bente na slavného lovce.

A vyprávět bylo zcela jistě o čem. Lov tuleňů, nebyl nikdy pro slabé nátury. Zvířata se zabíjela hlavně kvůli kožešině a tomu odpovídal způsob lovu i používané nástroje. O tom, jak takový lov vypadal, si může v muzejní expozici udělat představu každý.

„Lovecký nástroj má z jedné strany ostrý hrot a z druhé tupý. První sloužil k tomu, aby s ním lovec klepl tulení matku po hlavě a ona pak nebyla schopna bránit svoje děti. Bezbranná tulení mláďata byla klepnuta jen tupou stranou, aby se co nejméně poškodila lebka a kůže,“popisuje Katarína Gregorová z Univerzitního muzea v Tromso.

Lov tuleňů rozhodně nebyl pro slabé povahy, stejně jako život v drsných podmínkách norského severu

Onen zabijácký nástroj se jmenuje hakapik a dnes už je jeho používání – alespoň v Norsku – zakázané. Tuleni se tady však loví dál, i když počty ulovených zvířat se v posledních letech přece jen výrazně snížily. Zatímco ještě před šedesáti lety zabili Norové skoro 300 tisíc tuleňů, v roce 2008 to bylo „jen“ 12 set zvířat. Důvod pro lov je už po staletí stejný – kožešina.

Před dvěma lety dostal lov a celý zpracovatelský průmysl smrtelnou ránu. Evropská unie vydala přísný zákaz lovu a prodeje jakýchkoliv tuleních produktů. A i když Norsko není členem unie, výsledek se i tam dostavil vzápětí. Přímo v Tromso fungovala jedna z největších továren vyrábějící boty z tulení kožešiny. Když přišla o odbytiště v zemích Evropské unie, zkrachovala a dnes už neexistuje.

<p><iframe width="610" height="350" frameborder="0" scrolling="no" marginheight="0" marginwidth="0" src="https://maps.google.cz/maps?f=q&amp;source=s_q&amp;hl=cs&amp;geocode=&amp;q=polarium,+Tromso&amp;aq=&amp;sll=52.501698,13.351822&amp;sspn=0.044307,0.169086&amp;brcurrent=5,0,0&amp;ie=UTF8&amp;hq=&amp;hnear=Polaria,+Hjalmar+Johansens+gate+12,+9007+Troms%C3%B8,+Troms,+Norsko&amp;t=h&amp;ll=69.645476,18.951674&amp;spn=0.005225,0.026178&amp;z=15&amp;iwloc=A&amp;output=embed">mapa</iframe><br /><small><a href="http://maps.google.cz/maps?f=q&amp;source=embed&amp;hl=cs&amp;geocode=&amp;q=polarium,+Tromso&amp;aq=&amp;sll=52.501698,13.351822&amp;sspn=0.044307,0.169086&amp;brcurrent=5,0,0&amp;ie=UTF8&amp;hq=&amp;hnear=Polaria,+Hjalmar+Johansens+gate+12,+9007+Troms%C3%B8,+Troms,+Norsko&amp;t=h&amp;ll=69.645476,18.951674&amp;spn=0.005225,0.026178&amp;z=15&amp;iwloc=A" style="color:#0000FF;text-align:left">Zvětšit mapu: Polaria, Tromso, Norsko</a></small></p>
autor: jma
Spustit audio