Tudy cesta ke zdravému stylu nevede. Gastronomické „úlety“ bychom si měli dopřávat jen výjimečně
Pavel Maurer si dopřál hned tři volská oka, k nim zakousl chleba a přidal ještě kus sýru. Jenže po jídle byl na sebe pořádně naštvaný.
Včera jsem si udělal k obědu tři volská oka a k tomu zakousl chleba a sýr. Mám vejce rád a kupuji si je od sousedky v Podhoří, která má velký slepičí výběh na břehu Vltavy. Vejce jsou kvalitní, chutná, žluťoučká a svým způsobem dokonce i trochu bio.
Jenže jsem na sebe naštvaný, protože jsem jich zbytečně snědl víc. Měl jsem si dát jen dvě vejce a za tři hodiny třeba něco jiného. Úplně jsem cítil, jak mi tiše a nenápadně tloustne břicho, které se muselo roztáhnout, aby pojalo všechnu tu hmotu. A to jen díky velké chuti, proto, že jsem měl velké oči a především nekontrolovatelný apetit. Hlad to už rozhodně nebyl.
Prostě jsem šel „do plnejch“. Tenhle výraz jsme na vojně používali úplně v jiné situaci, když jsme dostali „opušťák“ a hnali se hned do první hospody, abychom spláchli pachuť někdejšího armádního života. Zalévali jsme pivem vzpomínky na buzeraci od majora Pohroužka a svědomitě vyplachovali zelenou barvu ze svých mozků.
To ale také znamenalo, že jsme měli druhý den pěknou kocovinu, bolela nás i krev a v peněžence jsme neměli ani na rohlík s máslem. Bylo to hrozné a zároveň krásné. Bylo to ale také pěkně nezdravé pro naše těla, což nám v té chvíli bylo samozřejmě úplně fuk.
Dnes jsem po letech opět porušil pravidla a při obědě jsem šel „do plnejch“, ovšem pro změnu s jídlem a nacpal si břicho k prsknutí.
Oba příklady jsou úplně stejná hloupost, tť už se přejíme nebo přepijeme. Jenže ne vždy máme takovou vnitřní morálku, abychom racionálně zvládli všechny své slabosti.
Čas od času se v nás objeví zvíře, které sní a vypije vše, na co kápne. Tudy cesta ke zdravému životnímu stylu určitě nevede. Tyto úlety bychom si měli dopřávat pouze ve zcela výjimečných případech. A pak učinit velké gastronomické pokání.
