Trump je jediný, kdo je Putinovi v jeho mysli hoden. K jejich jednání bude muset dojít, věří Kopečný

Zatím není jasné, zda začnou ukrajinská a ruská delegace jednat už dnes, anebo až zítra v pátek. O čem svědčí dosavadní průběh?

Svědčí o tom, že je to samozřejmě překotný vývoj, ale také, že mnoho aktérů z celého světa, kteří mají blízko k Rusku i Ukrajině, se snaží zprostředkovat to, aby příměří skutečně nastalo.

A svědčí to o tom, že obě dvě strany hrají karty, které mají. Hrají určitou taktickou hru, která se týká například toho, jak vysoká bude úroveň, co všechno na jednání přinesou, jaké podmínky.

Když jsme u té úrovně, teprve před pár dny se odehrála velká výměna taktizování, kdy prezident Putin místo toho, aby vyslyšel výzvu Evropy a Ameriky k okamžitému příměří, řekl: „Ne, já to dělat nebudu. Místo toho vyzývám Ukrajinu k přímému jednání.“

Nečekal ovšem, že ukrajinský prezident řekne: „Tak to udělejte vy osobně. Já přijíždím do Istanbulu, budu tam na vás čekat.“ Ruský prezident se neodvážil tam dorazit osobně a poslal relativně nízko postavené zástupce – vrchního kremelského ideologa, svého poradce a potom dva, řekněme, z vyššího managementu resortů ministerstev.

Na tyto kroky samozřejmě jedna i druhá strana musí odpovídat. Když tam přijede nízko postavená delegace, Ukrajina by měla vyslat a vysílá adekvátně složenou delegaci za sebe.

Během toho všeho samozřejmě jednají s Tureckem, ale také s Brazílií a dalšími aktéry, kteří mají k Rusku blízko, ale zároveň jsou zvláště v posledních dnech výrazně ostřejší a nátlakovější vůči Rusku, aby skutečně začalo svoje sliby plnit z hlediska toho, že má vůli o nějaké příměří. Kromě Turecka a Brazílie, které jsem zmínil, samozřejmě klíčovou a důležitou stranou budou i Spojené státy.

Pokud v Turecku není Vladimir Putin, pokud ruskou delegaci vede jeho poradce, ztrácí tím schůzka smysl?

Neztrácí, ale zároveň to poukazuje na to, že se státy, které tlačí na Rusko – samozřejmě i na Ukrajinu, ale Ukrajina to vyslyšela už před víc jak měsícem – na něj tlačí, aby skutečně začalo o příměří jednat nebo ho přímo ustanovilo.

Čtěte také

iROZHLAS

Ukrajina vyšle do Istanbulu svou delegaci, řekl Zelenskyj. Sám se jednání s Rusy nezúčastní

Teď bude de facto míč na straně těchto států, především Spojených států amerických, aby skutečně sankce, které mají vůči Rusku připravené, uvedli v pohyb. Neustálá dlouhodobá strategie Ruska poslední dlouhé měsíce, zvláště od nástupu Donalda Trumpa, byla, že tvrdili, že sice o příměří nebo mír také stojí, ale pořád si hledali nějaké výmluvy, jak to odložit.

Nyní se dostáváme do určitého zlomového bodu, po kterém diplomacie Spojených států bude buď muset ukázat prázdnou ruku, což neočekávám, anebo prostě karty vyložit. Bude muset říct „toto nepovažujeme za dostatečné odhodlání k tomu skutečně mír přinést nebo o míru diskutovat“. Spustí se tedy něco, co jediné může Rusko de facto zabolet, a to je nějaké osekávání příjmů jejich ekonomiky.

Americké sankce

Když jsme o chystaném jednání v Turecku spolu mluvili v pondělních Hlavních zprávách Radiožurnálu a Českého rozhlasu Plus, říkal jste, že nejpozitivnějším výsledkem by bylo, kdyby ruský prezident nenašel odvahu do Turecka jet a kdyby to vedlo k tvrdšímu přístupu Západu a hlavně Spojených států. To první se naplnilo. Z toho, co jste říkal, chápu dobře, že očekáváte, že se teď naplní i to druhé?

V tuto chvíli záleží na tom, s jakým výsledkem odejdou vyjednavači z jednání, které se ještě neuskutečnilo. Pokud to bude to typické ruské maximalistické pojetí požadavků, o kterých ví, že nejsou splnitelné…

Pokud to bude něco, co bude představovat trochu výsměch nebo minimálně odmítnutí amerických požadavků, které do toho investovaly velký zahraničněpolitický kapitál, myslím, že pak bude americká diplomacie stát před tím, že bude buď celému světu pro smích, že neudělá nic, nebo že to opravdu spustí.

Donald Trump ve čtvrtek řekl, že k posunu mezi Ukrajinou a Ruskem nedojde, dokud se on nesejde s Vladimirem Putinem. Je to správné hodnocení situace?

Pokud dnes (ve čtvrtek) nebo v následujících dnech dojde ze strany Putinových vyslanců k nějakému vyhodnocení, že Spojené státy mohou spustit zdrcující sankce pro ruskou ekonomiku, skutečně bude potřeba, aby došlo k jednání mezi Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem. Sankce můžou být zaměřené na příjmy z ropy skrz sekundární sankce na státy, které ji odebírají a podseknutí ceny ropy na světových trzích.

Čtěte také

iROZHLAS

Nic se nestane, dokud se Putin a já nesejdeme, prohlásil Trump o možném míru na Ukrajině

Trump je ze světových lídrů – kromě čínského prezidenta, který ale Vladimira Putina obdivuje a podporuje – jediný, který je mu v očích ruského prezidenta roven nebo hoden.

K tomu jednání samozřejmě bude muset dojít. Rozhodně to nebude, že se dohodnou dvě nízko postavené delegace a něco se začne realizovat nebo se o něčem začne diskutovat.

Oni odjedou s něčím a pak se prostě buď nic nestane a nastanou buď sankce nebo výsměch americké diplomacii, anebo plánování setkání mezi Donaldem Trumpem Vladimirem Putinem. To bych očekával první, případně potom i s Volodymyrem Zelenským.

Šéf americké diplomacie Marco Rubio na čtvrtečním neformálním zasedání ministrů zahraničí zemí Severoatlantické aliance, které se také odehrává v Turecku ve městě Antalya, informoval o sankčním návrhu proti Rusku, za kterým v Senátu Spojených států stojí vlivný republikánský senátor Lindsey Graham. Podle médií má návrh podporu sedmdesáti ze stovky senátorů. Předpokládá až 500procentní dovozní sankce na země, které nakupují ruské ropné a energetické produkty. Toto by mělo dostatečný efekt?

Uvidíme, jestli by to mělo dostatečný efekt na ruské vyjednávání, na ruský přístup ke konfliktu. Zatím jim vyhovuje to zdržovat a pokračovat v invazi, protože pro ně lidské ztráty nejsou důležité, ty ekonomické tam prostě zatím nejsou.

Čtěte také

Analytik: K jednáním Ruska a Ukrajiny jsem skeptický. Cíle obou jsou strašně odlišné

Znovu tam dokážou nasunout dostatečné množství techniky i lidí na to, aby měli pořád víc a víc. To znamená, že ztráty jsou výrazně kompenzovány. Ale to, co by je zabolelo, by byly přesně tyto sankce.

Každý stát by si samozřejmě rozmyslel 500procentní cla na cokoliv, natož takto širokospektrální. Jsem přesvědčen, že pokud se to stane, rozhodně to bude mít výrazný efekt na státy, které odebírají ruskou ropu.

Myslím si, že i pod dojmem toho to může mít efekt na ruskou diplomacii, jakkoliv si myslím, že je to spíš začátek nějaké delší diskuse. Je taky dobře možné, že teprve, když to Rusové skutečně začnou cítit, tedy po spuštění sankcí, se až za několik dalších měsíců odhodlají k dalšímu jednání.

Jaká jsou očekávání od schůzky Rusů a Ukrajinců v Istanbulu? Jakými nástroji mohou Spojené státy Rusko postihnout? A jak se české firmy zapojí do poválečné obnovy Ukrajiny? Poslechněte si celý díl pořadu Dvacet minut Radiožurnálu ze záznamu v úvodu článku.