Trpělivost přináší zlato a bolavá záda. Zpravodaj Pavel Novák si vyzkoušel rýžování zlata na Aljašce

10 fotografií

Rýžoviště nedaleko města Fairbanks uprostřed Aljašky patří Ilauře Longleyové a její sestře. Jejich tatínek byl zlatokop. Cvičné rýžovací nádrže nazvané Golddaughters, tedy Zlaté dcery, jsou na pozemcích, které vlastní jejich rodina.

Rýžoviště Golddaughters nedaleko města Fairbanks uprostřed Aljašky patří Ilauře Longleyové a její sestře|foto:Pavel Novák, Český rozhlas

Na Aljašce mají i další claimy – parcely, na kterých se těží zlato. Odtamtud pocházejí písky, které tu v sáčcích prodávají. Zákazník si z nich může pod dohledem instruktorů vyrýžovat pár zlatinek, nebo i celý zlatý nuget. Není to ale sázka do loterie – sáčky jsou cenově odstupňované podle toho, kolik zlata obsahují.

Kromě sáčku každý turista-zlatokop vyfasuje plastovou rýžovací pánev. Vypadá trošku jako vietnamský klobouk, ale má drážky. Pak je potřeba do ní ze sáčku vysypat štěrk a nabrat vodu, aby ho celý pokryla.

Protřepat, nemíchat

Instruktorka zdůrazňuje, že teď je důležité nekombinovat dva základní pohyby, tedy třesení a kroužení.

Zpravodaj v Americe Pavel Novák u cvičné rýžovací nádrže|foto:Pavel Novák, Český rozhlas

Nejdřív se pánví třese a voda se postupně slívá a opět nabírá. Až úplně nakonec, když se zbavíme velkých kamínků, je čas na klasický krouživý pohyb. Pánev se noří do vody pod úhlem 45 stupňů a postupně se vyplavuje i drobný píseček, který zbyl na dně pánve.

„Tíhová mocnost zlata je 19 – to znamená, že zlato je 19krát těžší nebo hustší než voda. Takže, když je ve vodě, odplaví se všechno, co je lehčí, a zlato zůstane na dně. No, přesvědčte se!“ vybízí instruktorka.

V poslední fázi přichází řada na typické kroužení, které odhalí, jestli byl zlatokop úspěšný. V mé pánvi se nakonec k mé velké radosti objevuje celkem 8 zlatých zrnek.