Tripoliský trh není pastí na turisty, ale místem jako ze středověku

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Tradiční libyjský súk

V centru libyjského Tripolisu mají – jako v každém správném arabském městě – súk. Tedy orientální tržnici, která zpravidla funguje jako důmyslný mechanismus na vytahování peněz z kapes turistů. I súk v Tripolisu má takovou část, většinu starého bazaru však tvoří obchody, kavárny a dílny, které slouží výhradně místním a kde se cizinec trochu bojí.

Před i po návštěvě tripolského súku je vhodné ochladit se a umýt v kašně s tekoucí čistou vodou, přestože je slaná. Mnohé uličky jsou plné bláta a ani krámky zrovna čistotou nezáří. Kašnu najdete hned za mešitou, kam mě zve její strážce pan Alí.

„Tato šest set sedm set let stará mešita je nádhernou ukázkou sakrálního stavitelství. Sice není nejstarší v Tripolisu, ale je asi nejkrásnější,“ říká.

Z mešity vedou dveře přímo na súk. Vstupuji do krámku pana Mubaraka. Má tu nádherné kusy přírodního skla z pouště. Jsou tu i věci z niklu a kamene od kmene Tuaregů nebo náhrdelníky Berberů. Všechno je ruční výroba. Přes uličku má pan Mubarak svou dílnu, vyzdobenou ručně tkanými koberci, starými vázami, zrcadly a stolem, který si vyrobil sám.

Po dešti se uličky starého súku rozbahnily. Chodit tady není příjemné, nicméně jsou stále plné lidí, kteří v blízkých domech i žijí. Právě tím se místní bazar odlišuje od ostatních, které ze Středomoří známe a které jsou určeny hlavně turistům.

Místní súk není pastí na turisty. Ceny jsou tu poměrně příznivé a člověk tu může narazit na velmi kvalitní rukodělné výrobky.

Trh není pouze nástrojem na tahání peněz z kapes turistů

Kovotepectví stále vzkvétá

V jedné z malých uliček nacházím dílny kovotepců. Kovotepectví je jedním z nejstarších libyjských řemesel.

Lis zpracovává kilogram stříbra. Trvá mu to asi hodinu. Během té doby musí mistr nesčetněkrát oběhnout lis na druhou stranu, pás vytáhnout a nasadit ho z druhé strany. Tak se lisují stříbrné pláty, které se používají k výrobě stříbrných předmětů. Mistr řemeslník celý postup opakuje asi s centimetrovým plátem bronzu, který musí vylisovat do milimetrové tloušťky.

Uměleckou výrobou se vzadu v krámku zabývá synovec řemeslníka. Bronzové předměty, jako jsou například nohy k židlím a stolům, se po zpracování a vytepání musí vyčistit. To se děje v sousední dílně. Bronzové kousky se vycídí dřevěnými pilinami. Pak jsou zasazeny do jednotlivých kusů nábytku.

Vzadu ve skladišti leží obrovské hlavice. Určeny jsou zřejmě pro některou z mešit, aby zdobily vrchol jejího minaretu. Soudě podle výrobků, místní řemeslníci dosáhli dokonalosti.

Nejvíce je tu holičů

V uličkách súku se můžete snadno ztratit. Zato se tu příliš nezpotíte. Od moře totiž fouká příjemný chladivý vítr. Inu, staří arabští stavitelé věděli, co dělají. Postavili súk tak, aby byl v uličkách neustále mírný průvan.

Odpoledne je možné trávit pouze pod střechou

Později už očividně stavitelské umění upadlo. V novějších uličkách súku je pěkné dusno. Jak se vzdaluji z centra súku, krámky od turistických – luxusnějších – přecházejí v obyčejné řemeslnické dílny. Jsou tu ševci, krejčí, opraváři nebo instalatéři.

Snad nejvíce je tu holičů. Není divu. Libyjci rádi chodí upravení a dobře oblečení.

Starý súk žije svým normálním životem. Je to v podstatě chudinská čtvrť. Je vidět, že tu lidé peníze nemají. Krámky a dílny jsou obydleny přistěhovalci z Tuniska, kteří tu vyrábějí šaty nebo prodávají zboží.

Jako ve středověku

V této čtvrti neteče teplá voda. Na zemi už také nejsou dlaždice nebo asfalt – pouhá hlína. Je tu trochu nepořádek. Z každého domu vycházejí lidé s nádobami na vodu. Místní život se trochu přibližuje středovým podmínkám.

Právě jsem málem spadl do díry. Fotil jsem a nedával jsem pozor. Příště už raději budu dávat větší pozor, co mám pod nohama.

Za rohem něco syčí. Je to plnírna plynu. Člověk tu z velkých plynových bomb přečerpává plyn do malých dvoukilových. Ty si lidé odnášejí domů. Moc bezpečně to nevypadá, obzvlášť když u toho kouří.

Část původní zástavby bude muset ustoupit novým domům

Opodál prodává další obchodník dřevěné uhlí a vedle je krejčovská dílna. Napravo lidé pokuřují volné dýmky. Na slunci je kolem 40 stupňů, takže odpoledne se dá trávit jedině někde v chládku.

Projdete-li starým bazarem až na konec, překvapí vás velice ošklivá budova pětihvězdičkového hotelu Corinthia Towers, která se tyčí v jeho těsné blízkosti. Tento kontrast opravdu nepůsobí mezi nejhezčí.

Místo zřejmě zčásti ztratí svou výjimečnost

Fasády starých domů doplňují klimatizační krabice, bez nichž se tu v létě nedá přežít. Z této strany súku se začínají stavět nové budovy. Staré budou muset ustoupit.

Je to na jednu stranu škoda, protože toto míst ztratí svůj jedinečný kolorit. Na druhou stranu sanitární a hygienické podmínky jsou tu opravdu středověké.

Každý ze starých tureckých domů je obehnán stovkami metrů různých kabelů, které se vzájemně proplétají a vedou neznámo odkud neznámo kam. Účty za elektřinu se tu asi neplatí.

To, že se situace v Libyi uklidňuje, poznáte nejlépe podle toho, že lidé v kavárnách přepnou televizi z informačních kanálů zpět na sportovní.


Zvětšit mapu: libyjský Tripolis

autor: mdo
Spustit audio