Trest za krádež jablka nebo chleba dostávaly i sedmileté děti. Skotské vězení Inveraray se nikým nemazlilo

Málokdo asi stojí o to, dostat se do vězeňské cely. Ve Skotsku 19. století to byl zážitek dvojnásob nepříjemný. Věznice ve skotském městečku Inveraray sloužila svému účelu sto třicet let. Dnes už tomu tak není a dovnitř může vstoupit každý, kdo si zakoupí vstupenku.

Na první pohled je to idyla. Budova kamenné věznice stojí přímo na mořském břehu, na konci hlubokého fjordu. Stačí však vstoupit dovnitř a hned je jasné, že pobyt tady byl opravdu za trest.

Tvrdá realita

Věznicí mě provází Susan: „Když vězení otevřeli, podmínky pro život tady byly pekelné. Nebylo zde žádné vytápění, osvětlení, toalety, ani umývárny. Prostě nic. V malých celách bylo namačkáno 6 lidí. Spalo se na podlaze, seně nebo sušeném vřesu. Vězni nedostávali oblečení. Byli tu tak, jak přišli. Když se někdo dostal do vězení bez oblečení, dali mu pytel na brambory,“ popisuje.

Areál věznice byl vyprojektován v roce 1807. Měla zde být soudní budova, věznice pro muže, ženy a zvláštní vězení pro dlužníky. Na ambiciózní plán ale nebylo dost peněz a věznice byla postavena jen jedna společná.    

Čtěte také

„Až do 40. let byli muži a ženy vězněni společně. Přes noc se dozorci snažili udržet je odděleně v celách. Přes den ale byli dohromady ve společné místnosti, jak ženy, tak muži a děti," popisuje Susan.

Neřesti kvetly i v místě nápravy

Chod věznice zajišťovali dozorci, kteří ale nebyli vrcholem ctností. Vězňům prodávali tabák a alkohol a tak si asi dovedete představit, jak to muselo vypadat. Pitky a rvačky byly na denním pořádku. Stráže přitom do rvaček nezasahovaly, nebyly za to placené,“ připouští znalkyně poměrů ve věznici.

S poněkud ponurými vězeňskými celami kontrastuje budova soudu. Tam pobyt většiny obyvatel věznice zpravidla začínal. Společnost za mřížemi byla různorodá: od zlodějíčků, kteří ukradli třeba jedno jablko nebo pecen chleba, po vrahy.

Řada vězňů byly děti: trestní odpovědnost začínala už v sedmi letech. Jen pro představu, za krádež jednoho jablka byl den ve vězení, za pecen chleba měsíc.

Zatracená klička

Ve věznici v Inveraray se dodnes zachoval svérázný přístroj, který sloužil k upevňování kázně. Ve zdi je zazděný mechanismus s klikou, a tou museli odsouzení otáčet. Mezi vězni měl stroj přezdívku „šroub“, protože dozorci mohli za pomocí šroubu celý mechanismus přitáhnout, a trest ještě ztížit.

Čtěte také

„U nás se používal mechanismus za kázeňské prohřešky, když byl vězeň hrubý nebo neuctivý. Jinde se ale používal jako součást trestu. Byla to opravdu dřina, klikou se muselo otočit celkem 14tisíc krát. To zabralo zpravidla celý den,“ vysvětluje Susan.

Svému účelu přestala věznice sloužit v roce 1889. Jako připomínka temné minulosti zůstalo ve vězení několik strašidel a duchů. Ostatně jako na každém správném skotském hradě nebo pevnosti.

autoři: Jaromír Marek , aka
Spustit audio

Související