Třešně, švestky, cedr i trochu drzosti. Ve Skalici na Slovensku vybírali nejlepší červené víno – Královský Skalický rubín

U drahých rubínů se počítají karáty, u toho skalického body. Ve hře je titul Královský Skalický rubín. Než ho ale víno získá, porotci zkoumají barvu, vůni i chuť.

„Skalický rubín tvoří hlavně Frankovka modrá, doplnit ji může Modrý Portugal nebo Svatovavřinecké. Tyto dvě odrůdy mají víno harmonizovat. Hledáme skutečné umění spojit jednotlivé odrůdy tak, aby výsledkem bylo harmonické, elegantní a noblesní víno, které odráží zdejší terroir,“ popisuje, co přesně se ve sklence hledá, předseda komise a prezident slovenského svazu vinohradníků a vinařů Vladimír Mrva.

Třešně, višně, švestky a trochu drzosti

Každá ze tří odrůd přináší do výsledného vína něco trochu jiného. Dohromady pak vytvářejí chuť, která je pro Skalický rubín typická.

Čtěte také

Že Morava neumí červené víno? Musí se redukovat, nevypěstujete ho tu tolik, říká oceňovaný vinař

„V první řadě se hledá ovocnost vína. To znamená třešeň, višeň a švestka. A také jemná pikantnost. Skalica leží trochu na severu Malokarpatské vinohradnické oblasti, takže možná i taková drzost a pevnost v kyselinkách.“

Skalica je s vínem propojená už od středověku. První písemné zmínky o zdejších vinicích pocházejí z 15. století. Zvláštní postavení si postupně získalo především červené víno. Skalický rubín z této tradice vyrostl až mnohem později. A ke svému dnešnímu názvu přišel vlastně z nouze – když původní označení neprošlo.

Místo lampártu rubín

„V roce 1895 byla v Praze výstava vín a doktor Pavel Blaho, významný slovenský politik té doby, přivezl skalické červené víno a řekl, že je to skalický lampárt. Tak se tady nazýval klon Frankovky modré do doby, než se začala vysazovat na amerických podnožích. Té původní, pravokořenné se říkalo Lampart. V Praze mu řekli, že ani jedno se ze Skalice deklarovat nemůže. A tak tehdy řekl, že to bude Skalický rubín,“ vypráví vinař Ľudovít Bránecký.

Čtěte také

Víno potřebuje společnost a čas, správný vinař se neustále učí, vysvětluje šlechtitel Michlovský

Jen u nového jména nezůstalo. Od roku 1924 se rubín začal prodávat i daleko za Skalicí – dostal se do obchodů od Brna až po Prahu. K jeho popularitě znovu přispěl právě doktor Blaho.

„Doktor Pavel Blaho tehdy poukazoval na zdravotní účinky červeného vína při chudokrevnosti. Protože působil jako lékař v Luhačovicích, doporučoval ho pacientům. Tyto účinky se pak nějak spojily s obchodem a skaličtí producenti, zdejší sedláci, byli vlastně nuceni víno scelovat tak, aby mělo po celý rok podobný charakter. A tak se Skalický rubín dostal trochu do světa.“

Nedostatek hroznů byl výhoda

Za socialismu patřil Skalický rubín k nejznámějším červeným značkovým vínům na Slovensku. Zároveň byl ale nedostatkovým zbožím. Vyrábět se mohl jen z hroznů ze Skalice a jejího okolí, takže ho bylo málo. Právě omezená výroba ho podle Ľudovíta Bráneckého uchránila před osudem řady jiných vín, která za socialismu ztratila na kvalitě.

Čtěte také

Archivní klenot, nebo ocet? Předvídat, jak se bude víno vyvíjet, je hrozně těžké, říká someliér

„Musel se vyrábět kvalitně, protože od roku 1967 měl ochrannou známku. Bratislavské vinařské závody v Rači ho nemohly vyrábět tak jako třeba Kahan, Nitrianske knieža nebo sladká vína, která se dělala z hroznů s cukernatostí třináct nebo čtrnáct. Přidal se cukr, pak se ještě přislazovala a vznikaly z toho, dá se říct, takové bolehlavy.“

Po pádu režimu ale mezinárodní ochranná známka zanikla a místní vinaři museli začít znovu. Chtěli mít jistotu, že Skalický rubín zůstane skutečně skalický – tedy že se bude vyrábět pouze z hroznů vypěstovaných na zhruba padesáti kilometrech čtverečních kolem města. Nakonec pro něj získali chráněné označení původu Evropské unie.

Certifikát původu chrání i odrazuje

Mít evropskou ochranu je ale jedna věc, přesvědčit vinaře, aby si své víno nechávali certifikovat, druhá.

Čtěte také

Strekovské víno si svou netradiční chutí získalo obdiv světových sommeliérů. Doma na Slovensku o něj zájem nemají

„Mnozí zůstali nespokojení a ptali se, proč by si měli víno nechávat certifikovat. Protože když máme chráněné označení původu EU, musíme splňovat evropskou legislativu. Dnes je to trochu rozdělené. Když uděláme neoficiální soutěž, sejde se tam třeba třicet Skalických rubínů. Když uděláme oficiální a od každého požadujeme certifikát, sejde se jich deset nebo jedenáct.“

Pro Ľudovíta Bráneckého má ale ochrana Skalického rubínu i osobní význam. „Je to splnění určité generační povinnosti, protože otec byl vinohradník a prarodiče byli vinaři.“

Letošní vítěz

Porotci už mají o letošním vítězi jasno. „Je to víno vyvážené, harmonické, má krásnou ovocnou vůni. Je tam tabák, cedr, trochu čokolády, višeň, švestka, je pikantní…,“ popisuje držitele královského titulu předseda komise Vladimír Mrva.