Trdelník dnes láká na různé náplně. Staročeši by se asi divili, říká Pavel Maurer
Trdelník se v posledních letech stal v Česku hitem. Láká nejen turisty, ale i místní na nejrůznější náplně a příchutě. Čím vším se dá trdelník naplnit?
Naši zemi před několika lety zachvátila kulinární bomba zvaná trdelník! Narazíte na něj prakticky všude. Turisté na hlavních historických trasách jsou zcela omámeni vůní pomalu pečeného vánočkového těsta, které voní skutečně krásně a do daleka!
Takže, i když jste od trdelníkového stánku vzdáleni třeba dvacet metrů, vaše čichové receptory začínají pomalu šílet. Vůně – jak jednoduchý a laciný marketing! A pak, když napůl zmámeni tím vtíravým atraktivním aromatem dorazíte ke stánku, další věc, co vás zcela ohromí, jsou ceny.
Zážitková gastronomie nemusí být luxus. Smyslovým zážitkem je i domácí, s láskou chystané jídlo
Pavel Maurer ve své glose upozorňuje na to, že tzv. zážitková gastronomie se nemusí nutně odehrávat v drahé restauraci. Jde o komplexní smyslový zážitek – který stejně tak zažijete třeba na chalupě nebo ve vlastní kuchyni.
Z pohledu eurového či dolarového turisty je trdelník prakticky zadarmo – 60 až 120 korun podle toho čím je naplněn! Takže sliny se sbíhají, nos je konsternován směsicí skořice, vanilky, pečeného těsta a oči zírají na tu neuvěřitelně kreativní nabídku trdelníků, kterému se po anglicku říká „chimney cake“ neboli komínový zákusek. Je to vlastně roura těsta naplněná něčím.
No, a teď přichází to nejlepší: čím tu skvělou rouru naplníme? Původně to bylo vždy na sladko, konečně, co byste do vánočkového těsta také dávali. Takže zmrzlina, čokoláda, pistácie, mandle, dokonce gumoví medvídci, kokosové lupínky…
Mozarrella, vepřové, štrůdl...
Jenže trdelníků není nikdy dost, tak třeba pod Karlovým mostem jej dostanete nejen s borůvkami, ale také se sekanou a zelím, se slaninou (128 Kč), párkem a smaženou cibulkou (118 Kč), pak ryze staročesko-italsky laděná varianta: Trdelník s mozzarellou a rajčaty, také ovšem s vepřovým masem, jablečným štrůdlem a vaječným likérem.
Když jsem to vše viděl poprvé, šly na mne nad tou typicky staročeskou delikatesou mrákoty. Ovšem trh si to evidentně žádá. A navíc o původ trdelníku, neboli trdla, se dodnes pře Slovensko, Česko, Maďarsko i Rumunsko.
U stánků s trdelníkem naraženým na trdlo ovšem stojí fronta zájemců, kteří chtějí tuto delikatesu ochutnat a je jim úplně jedno, kde vznikla. Já na to jen říkám, že staročeši by možná dost zírali, jak dnes chápeme výraz trdelník a co všechno jsme schopni do něj nacpat. Ale co? Hlavně že všem ta typická staročeská delikatesa pořád chutná, ať už do ní nacpete vanilkový krém nebo zelí!
