Tradiční karneval připomíná slavnou maďarskou prohru
Češi mají Bílou horu, Maďaři Moháč. Takříkajíc „domácí“ v obou bitvách prohráli, což na dlouho poznamenalo jejich historii. Moháč je součástí také českých dějin. Otevřel totiž cestu na český trůn Habsburkům.
Teď je Moháč poklidný malý přístav na Dunaji, blízko hranic s Chorvatskem a Srbskem. Bitvu s Turky v roce 1526 a následnou okupaci tady připomínají mnohé památky i suvenýry v obchodech. A také tradiční karneval busojáras, který je na seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Bitva u Moháče totiž výrazně poznamenala dějiny Maďarska. „Je to velmi důležité datum v maďarské historii,“ potvrzuje Tamás Kántor. „Uhersko prohrálo s tureckou armádou a země byla rozdělena na tři části. V bitvě zahynul uherský a zároveň český král Ludvík Jagellonský. Údajně spadl při útěku z koně a utopil se v bažině.“
„Uherské vojsko bylo početně poloviční, čítalo kolem 30 tisíc vojáků. Turci měli navíc spoustu kanónů,“ upozorňuje na okolnosti známé maďarské prohry. „Tato tragická událost se tak hluboce zapsala do povědomí Maďarů, že když jim něco spadne na zem a rozbije se, obvykle to komentují slovy: V Moháči jsme přišli o víc.“
S Tamásem Kántorem procházíme po památníku tragické bitvy, ke které došlo pár kilometrů od městečka Moháč. Na bojišti, kde byly odkryty masové hroby vojáků, se ze země tyčí dřevěné vyřezávané kříže, dřevěné sloupy nahrazující náhrobní kameny a vyřezávané postavy vojáků a koňských hlav, které působí zvlášť emotivně.
Karnevalem se lidé loučí se zimou a vítají jaro
Tureckou přítomnost v této části Maďarska připomíná každoroční karneval v Moháči. Legenda o jeho vzniku říká, že při tureckém vpádu obyvatelé Moháče uprchli a ukryli se v bažinách. Tam se vyzbrojili strašidelnými maskami, klacky a vidlemi a za hlasitého rachotu se vrátili zpět do města, odkud Turky vyhnali.
Ve skutečnosti je karneval mnohem starší. Koná se na konci února a lidé se při něm loučí se zimou a vítají jaro. V hlučném a rozverném mumraji hrají hlavní roli muži oblečení do zvířecích kožichů a s pestře pomalovanými maskami na tvářích.
„Busojáras je několikadenní festival – jakýsi průvod masek, který vrcholí na náměstí, kde se sejde asi tisícovka rarachů. Přidají se k nim folklórní tanečníci, lidé v krojích, hudba, přijedou ozdobené vozy a všichni tancují, veselí se a dovádějí,“ popisuje Tamás Kántor.
„Večer je pak velký ohňostroj. Převleky a masky se v průběhu staletí prakticky nezměnily,“ upozorňuje.
Řemeslníci se drží historických postupů
„Je to tradiční výroba, a tak se snažím používat materiály, které byly v minulosti dostupné. Dřevo, ovčí kožešiny, dobytčí nebo ovčí rohy. Dřív masky potírali zvířecí krví, dnes používáme barvy,“ říká Antal Englert v řezbářské dílně a dlátem ryje do měkkého vrbového dřeva.
Domácí řemeslní umělci se při výrobě řídí historickými kresbami, které si předávají z generace na generaci. K výstroji pravého moháčského raracha patří řehtačka, se kterou v průvodu nadělá co nejvíce rámusu.
Rozpustilá podívaná přitahuje každý rok do Moháče tisíce turistů. UNESCO ji zapsalo na seznam světového nehmotného kulturního dědictví v roce 2009.
Zvětšit mapu: ke slavné maďarské porážce došlo nedaleko Moháče v roce 1526
