Tradiční dřevěná loď je v Chorvatsku skoro členem rodiny

Po Jaderském moři se dodnes plaví sto let staré, tradiční dřevěné lodě, které se odnepaměti staví podle stejných plánů. Některé už mohou posloužit jen jako historický exponát. Mnohé pak v sezóně vozí turisty. Ti si často ani neuvědomují, na jakém se plaví skvostu.

Dokud porostou stromy v lese, moje loď bude pořád nová. To vám na potkání řekne každý hrdý majitel tradiční lodi postavené z dubového dřeva. Že by ocel jako materiál byla lepší, neřekne ani jeden z nich.

Kapitáni a vlastníci – což je nejčastěji tatáž osoba – se lodi věnují pořád. Každý rok se musí celá loď obrousit a znovu přelakovat. Na chvíli musí z vody ven do suchého doku.

Hrvoje Nazor, kapitán lodi Jerolim, která po Jadranu vozí turisty, říká, že ani v zimě se od lodi nehne, a to po sezóně, kdy se ani na den nedostal domů.

„Dřevěná loď, to je živá bytost. Dřevo je živé, proto musíš žít s lodí. I když pojedu na týden na dovolenou, mám ji pořád v hlavě. Když neplujeme a já se ráno probudím, hned jdu na loď. Ráno přijdu, večer odejdu – něco čačkat bačkat,“ popisuje kapitán ve zvukomalebném chorvatském originálu.

„Kdo by takovou loď neměl rád, ať ji radši nemá. Když přijdeš do přístavu, hned poznáš, jestli gazda má svou loď rád, nebo jestli ji má jen pro peníze. To se vidí hned,“ je přesvědčen.

Loď je v Chorvatsku téměř členem rodiny

Na Palagruže se každoročně pořádá historická regata

Jerolim je typem velký kuter. Má ostrý kýl, pobere na 20 turistů. Je poháněn motorem a lodním šroubem. Na plachty by Jerolim mohl plout také, ale skoro nikdy se to nedělá.

Vznikl v roce 1954 jako plovoucí autobus – přepravoval cestující podél pobřeží a na ostrovy. Když přišly trajekty, společnost Jadrolinija už Jerolim nepotřebovala a zbavila se ho. Postupně se loď dostala do služeb turistům. Teď vozí například cyklisty, kteří si užívají chorvatských ostrovů.

Jsou tu i lodě, které můžete potkat v jejich původní podobě. Zvlášť na ostrově Vis jsou velmi hrdí na takzvané falkuši. Poznáte je podle skoseného, takzvaného latinského ráhna. Byly to rybářské plachetnice.

Aby jejich tradice zůstala živá, každoročně se na ostrůvku Palagruža pořádá historická regata. Motory jsou samozřejmě zakázány.

Město Komiža na Visu, centrum rybářských falkuší

Jeden z ročníků vyhrála falkuša jménem Mikola. Tato loď se skutečně zrodila tady na Visu, na což jsou místní náležitě hrdí.

Kapitán dřív musel být psychologem

„Dříve se lidé navzájem uctívali,“ soudí kapitán, když srovnává minulost s dneškem. „Kapitán, to byl ctěný pán – jako dnes třeba profesor. Muži v posádce se oslovovali ‚pane‘ a vykali si. Kapitán lodi musel umět navigovat podle hvězd i předpovídat počasí. Víte, co to bylo za dřinu?“

„Někdy museli na Palagružu doveslovat, hodit sítě, lovit ryby, nasolit je,“ popisuje. „Stávalo se, že někdo padl, zranil si hlavu a přišel na to až tehdy, když se druhého dne probudil. V těchto podmínkách musel kapitán umět udržet vztahy na lodi. Být psychologem.“

Jedno je jisté. Taková loď, to je tradice, člen rodiny. Na tom se za staletí nic nezměnilo.


Zvětšit mapu: chorvatský ostrov Palagruža

autor: Martin Ježek
Spustit audio