Tradice s vůní moči, vápna a holubího trusu. Kůže se v marockém Fezu zpracovávají stejně jako před staletími
V historické koželužně Chouara v marockém městě Fez se zvířecí kůže dodnes zpracovávají stejným způsobem jako ve středověku. Boty, brašny či kožené bundy pak místní prodávají ve svých obchůdcích v křivolakých uličkách Fezu a také je vyvážejí do celého světa.
„Tohle je největší koželužna v celé severní Africe, pochází z 11. století. Pracuje tu 180 rodin, z generace na generaci,“ vítá nás prodavač Saad. Míříme k vyvýšenému altánku, odkud máme celý proces zpracování kůže jako na dlani.
Většina prací se odehrává přímo pod širým nebem všude kolem nás dole v kamenných kádích, které připomínají kulaté malé bazénky. Jsou plné různě barevných tekutin.
„Sem přivážejí čerstvou kůži rovnou z jatek. Toto je krok jedna. Tam ji rovnou namočí do vody s vápencem a solí, protože vápenec odstraňuje chlupy,“ vysvětluje Saad.
Teď už chápu, proč mi při příchodu místní podali snítku máty, abych k ní přičichla. Ani vůně bylinek ale úplně nepřekryje místní pach.
Barevná koupel
„Po vápenci se kůže naloží na týden do holubího trusu. To je přírodní amoniak, používá se na odstranění bakterií z kůže. Poté se kůže vypere ve vodě a následně se použijí květy mimózy, které dodají kůži vůni,“ pokračuje v popisu výrobních postupů Saad.
Místní pracovníci v gumových oblecích vypadají trochu jako rybáři. Někteří z nich stojí přímo v kádích s tekutinou, kde s kůží pracují.
Část bazénků je vyhrazená pro barvení různými typy přírodních barviv. „Červená je z květu vlčího máku, hnědá z cedrového dřeva, oranžová z henny, modrá z indiga,“ vyjmenovává můj průvodce.
Kůže pochází z koz, ovcí, krav i velbloudů. Během procesu výroby, který trvá zhruba měsíc, stráví kůže patnáct dní ve vápně, týden v holubím trusu a týden v kádi s barvou. „Pak kůže uschne a natáhne se, aby změkla. A pak už jde k řemeslníkům, kteří z ní vyrábí boty, tašky, kožené bundy, pantofle a tak podobně,“ uzavírá své vyprávění Saad.
Třináct generací
V jeho obchůdku jsme si nakoupili krásné barevné pantoflíčky v marockém stylu a pak nám prodavač ještě prozrazuje, že jeho bratranec má nedaleko hedvábnou dílnu.
„To je tkalcovský stav. Jak vidíte, tkadlec pracuje rukama a také nohama pomocí pedálů,“ vysvětluje Ahmad, zatímco další bratranec Jusiv se činí za starodávným dřevěným stojem. Na tkalcovském stavu je prý možné zpracovávat různé druhy látek.
„Je velmi starý. My už jsme třináctá generace v téhle dílně. Někdy tam dáváme bavlnu, vlnu, len, samet, někdy agávové hedvábí. V Maroku, jak víte, nemáme hedvábné larvy, takže vyrábíme rostlinné hedvábí z agáve,“ vysvětluje Ahmad.
Poté, co jsme u Ahmada koupili hedvábný šátek, nakonec ještě míříme o pár ulic dál, kde jeho teta vyrábí kosmetiku z arganového oleje. Tuším, že ani z její dílny neodejdeme s prázdnou.
Související
-
Své rodinné dědictví střeží arabské rody jako oko v hlavě. A s ním i historickou paměť Palestiny
Archivní dokumenty neopatrují v Palestině velké státní instituce, ale místní rodinné klany. Rodina Chálidí pečuje o největší sbírku rukopisů v Palestině.
-
Usmlouvat v Maroku zvláštní talisman může znamenat, že vás přepadne touha přejít Saharu pěšky
Historický kompas vykládaný ebenovým dřevem objevil na svých toulkách s kamarády jižním Marokem Vladimír Kroc. Ocitli se ve starobylém ksaru pojmenovaném po kmeni Benhadu.
-
Svá místa si čističi bot v Tunisu bedlivě střeží. Nejdůležitější je právě jejich strategická poloha
Jdete na obchodní schůzku a potřebujete na poslední chvíli přeleštit boty. V Tunisu najdete tuhle službu přímo na ulici běžně. A odejdete nejen se zářícími botami.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Rozděl a panuj. Více než sto let fungující záležitost, kterou se Putin snaží rozeštvat Západ, říká Bříza
-
Začne Evropa recyklovat železný šrot? ‚Potřebujeme hlavně levnou energii,‘ říká šéfka Ocelářské unie
-
Česko nadále neochvějně stojí při Kyjevu, říká vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny
-
ŽIVĚ: Hokejisté Sparty vyhráli v Třinci po prodloužení 4:3, Pražany dělí od postupu jediná výhra
