Tomáš Oulík, notář, který nejen zapisuje a štempluje.

14. srpen 2005
Notářská komora

Český rozhlas 1 - Radiožurnál uvádí víkendový pořad, ve kterém vám představujeme zajímavé osobnosti. Doktor Tomáš Oulík, ročník 1953, je notář a dříve než jeho jsem znala jeho knižní debut, knížku V mracích, o té tu ještě bude řeč. Ptala jsem se kolegů v rozhlasové redakci, při jaké příležitosti se setkali s notářem. Odpověď zněla, dědictví po rodičích, potvrzení jakýchsi listin, koupě a převod nemovitosti. Notář prý sedí za stolem, cosi zapisuje do knihy a razítkuje. A že je to mimořádně nudná profese. Nudíte se při práci, pane doktore Oulíku?

Host (Tomáš Oulík): Musím říct, že mi nezbývá čas nudit se v práci, protože někdy je práce tolik, že mě pohlcuje a potom takové věci, jako knížečky dokonce jdou stranou.

Moderátor (Jana Klusáková): A to, že jenom zapisujete a štemplujete, to je povrchní pohled?

Host (Tomáš Oulík): No, tak povrchní pohled. Je to jeden úhel pohledu, protože určitě k té práci patří i razítkování, ale určitě to není podstata naší práce.

Moderátor (Jana Klusáková): A kromě toho, už teď nezapisujete do sešitu, ale především do počítače, že.

Host (Tomáš Oulík): Tak to je asi znak doby.

Moderátor (Jana Klusáková): Musí k tomu mít člověk vysokou školu, aby byl notářem?

Host (Tomáš Oulík): Musí mít vysokou školu, ukončené právnické vzdělání.

Moderátor (Jana Klusáková): To je nějaká specializace při studiu práv, notářství?

Host (Tomáš Oulík): Ne, ne, je to profese podobně jako je profese advokáta nebo profese soudce, která vyžaduje další potom předpoklady, praxi, zkoušku zvláštní, nicméně studium je jednotné.

Moderátor (Jana Klusáková): Ano. Takže vy jste absolventem právnické fakulty. Mladým člověkem plným dychtivosti a teď co dál?

Host (Tomáš Oulík): No tak jsem rád, že mě jako padesátníka označujete za mladého člověka.

Moderátor (Jana Klusáková): Promiňte, já hovořím obecně. Já jsem chtěla říct někdo teď právě vyšel práva a rozhodl se, že bude notářem. Co pro to udělá?

Host (Tomáš Oulík): Měl by se zajímat u někoho z výkonných notářů, zda hledá notářského koncipienta a tam potom takový student začíná od píky v praxi ověřovat své teoretické znalosti a po absolvování předepsané praxe může pak složit notářskou zkoušku.

Moderátor (Jana Klusáková): To znamená za jak dlouho?

Host (Tomáš Oulík): Po pěti letech.

Moderátor (Jana Klusáková): To je asi jako u advokátů, že?

Host (Tomáš Oulík): Asi tak.

Moderátor (Jana Klusáková): K 1. lednu 1993 byl notářský stav v České republice privatizován. Co to znamená pro náš stát?

Host (Tomáš Oulík): Je to návrat, domnívám se, k určitému evropskému standardu, který vychází z latinského práva.

Moderátor (Jana Klusáková): Co znamená privatizace notářů pro občany?

Host (Tomáš Oulík): Notář je jejich konkrétnějším partnerem než to byla instituce státního notářství. To si myslím je hlavní rozdíl.

Moderátor (Jana Klusáková): A můžete to konkrétně vysvětlit? Při všelijakých úředních úkonech mám já možnost vybrat si svého notáře?

Host (Tomáš Oulík): Takhle musí se asi rozlišit dva případy v praxi notářů. A to je projednávání pozůstalostí, kde notář je vlastně úředníkem soudu a tam nemá bohužel občan na výběr k jakému notáři se svou pozůstalostí se dostane.

Moderátor (Jana Klusáková): Proč říkáte bohužel? Je to asi spravedlivější, protože nemohu toho notáře nikterak ovlivnit.

Host (Tomáš Oulík): Ano, ano, v tomto směru to je správné, čili ta možnost ovlivňování tam není, na druhou stranu určitě v naší profesi jsou členové lepších kvalit, horších kvalit a tam domnívám se, občan by měl mít právo na určitý výběr, tak, jak to je v ostatní činnosti, čili v činnosti sepisování listin, v činnosti obchodních společností a podobně.

Moderátor (Jana Klusáková): Ano. Jak je to ostatně u jiných profesí. Tam jsou také lepší či horší profesionálové a nakonec můžeme si dnes už i vybrat lékaře.

Host (Tomáš Oulík): Ano.

Moderátor (Jana Klusáková): Někdy spíše teoreticky.

Host (Tomáš Oulík): Ano.

Moderátor (Jana Klusáková): A konečně, co znamená privatizace pro samotné notáře?

Host (Tomáš Oulík): Notáři ztratili určitý ochranný deštník, který nad nimi do té doby drželo ministerstvo spravedlnosti, které jim vybavovalo kanceláře, místnosti i personál a notáři kromě své tradiční práce se nemuseli starat o chod svých úřadů, což je agenda, která, domnívám se, každého z nás bohužel pohlcuje čím dál víc, a na samotnou práci někdy zbývá času méně než asi by nám bylo milé.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže vy musíte někam vykazovat, co jste ten den, měsíc, rok učinili?

Host (Tomáš Oulík): Pochopitelně. Jsou to nejen běžné statistiky o výkonu práce, ale je to normální běžná daňová agenda podnikající osoby a personální otázky všechny možné.

Moderátor (Jana Klusáková): No, to musíme dělat teď každý.

Moderátor (Jana Klusáková): Změnila se nějak zásadně náplň vaší práce, pane doktore, po roce 1989?

Host (Tomáš Oulík): Zásadně. Do té doby městský notář, státní notář, zejména projednával pozůstalosti a po roce hlavně 1992 notáři z větší části se věnují právě tradiční notářské práci, sepisování listin, osvědčování skutečností.

Moderátor (Jana Klusáková): Jakých skutečností?

Host (Tomáš Oulík): Takových skutečností, které jsou důležité z hlediska jiných právních předpisů, čili osvědčování různých valných hromad, čili určité události, které probíhají v konkrétním čase na konkrétním místě tak, aby v budoucnu bylo nezpochybnitelné, jak třeba probíhalo určité hlasování.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže vy nejenom, že sedíte v té své kanceláři, ve své pracovně, ale vy musíte i vyjít někam?

Host (Tomáš Oulík): Ano, vyjít a nejen sedět na valných hromadách, ale někdy i postávat ve sklepních prostorách na rozličných schůzích bytových družstev společenství vlastníků a podobně.

Moderátor (Jana Klusáková): A tam osvědčujete, že to proběhlo v pořádku?

Host (Tomáš Oulík): Podstatou je zachytit určitou proceduru hlasování a s tím souvisí i posouzení, zda tam byly splněny ostatní předpoklady toho přijatého rozhodnutí.

Moderátor (Jana Klusáková): Změnila se náplň práce českých notářů po vstupu naší republiky do Evropské unie?

Host (Tomáš Oulík): Tak jako se asi změnil život ostatních profesí, takže souvisí to s tím, že je potřeba zvládat daleko větší objem právních norem. Jenom pro srovnání, Sbírka zákonů v loňském roce čítala přibližně 12 tisíc stran, před 10 lety to byla zhruba čtvrtina a domnívám se, že dynamika nárůstu objemu právních norem v budoucích letech, bohužel, bude spíš růst k neprospěchu věci, k nepřehlednosti.

Moderátor (Jana Klusáková): Ano. Čili vy říkáte ze 3 tisíc vzrostla na 12 tisíc, tak to půjde pořád dál?

Host (Tomáš Oulík): No, obávám se, že ten trend byl nastoupen takto, ale osobně si myslím, že to není dobře, pokud nemá občan možnost akceptovat právní normy za své vlastní a ztotožnit se s nimi a považovat je za spravedlivé, tak je bere jako něco, co ho obtěžuje, bere tyto normy jako jenom přibližné a čím dál víc se sklouzává do jakéhosi dualismu. Je to něco podobného, jako to bylo zřejmě před roku 89, kdy třeba na veřejných schůzích zazníval jeden hlas, jeden názor a něco jiného si občan sedící na schůzi, myslel, takže je to asi podobný přístup k právu, které potom už je natolik komplikované a natolik stěžující jakékoliv lidské počínání, že není možné se jím řídit bez výhrady.

Moderátor (Jana Klusáková): To co říkáte svědčí o tom, že nejsme žádní chudáci, protože bohatý stát v tom prý přibývá úředníků a je všeobecně známo, že ti úředníci si musí vymýšlet nějakou náplň práce, tak mimo jiné zřejmě vymýšlejí i ty nové právní normy. Vyznáte se, pane doktore, v tom papírovém chaosu? Jenom loni byl zákon o daních z příjmu novelizován čtrnáctkrát. A tak já se vás ptám, komu to prospívá?

Host (Tomáš Oulík): No tak, pominu-li to, že to prospívá zřejmě papírenskému průmyslu, pak to asi neprospívá nikomu jinému než úředníkům, protože taková nepřehlednost určitě není k ničemu dobrá.

Moderátor (Jana Klusáková): A přitom platí, že neznalost zákona neomlouvá. Jak se má občan, prosím vás, v tom vyznat, když ani daňový poradci už se nevyznají?

Host (Tomáš Oulík): Mám za to, že i to právo se stane určitou složkou trhu, kdy nezbude občanům než i na banální věci najímat právní poradce, specialisty, kteří za něho dosud běžné věci budou možná vyřizovat sami.

Moderátor (Jana Klusáková): A všechno se to bude platit. Mají notáře ve všech členských státech unie?

Host (Tomáš Oulík): Ano. Notáři jako instituce jsou ve všech členských státech unie s různými odchylkami své činnosti, ale působí všude.

Moderátor (Jana Klusáková): Jsou i státy, myslím ty civilizované, kde se obejdou bez notářů?

Host (Tomáš Oulík): V některých zemích anglosaského světa notáři nepůsobí, nicméně tam kde se vychází v právní úpravě z římského práva, tam působí notáři všude.

Moderátor (Jana Klusáková): V které zemi byste chtěl být notářem, kdybyste si mohl vybrat?

Host (Tomáš Oulík): Já jsem rád, že jsem notářem v Praze, protože všude jinde bych se necítil osobně tak dobře, protože v Praze jsem se narodil, toto místo je mi milé, jinak dokázal bych si představit tuto práci provádět kdekoliv pokud bych nebyl třeba na Čukotce.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste řekl městský notář. Existuje také termín vesnický nebo venkovský notář?

Host (Tomáš Oulík): Ano, ano. Je tomu tak. Náplň notářské praxe je trochu jiná ve městě, trochu jiná na venkově. Na venkově notář daleko víc se podílí na převodech nemovitostí, víc asi zná leckdy historii venkovských rodin a venkovských usedlostí, městský notář zase tradičně má malinko blíž k obchodnímu právu, protože většina společností sedí spíš ve větších městech.

Moderátor (Jana Klusáková): V Českém rozhlase 1 - Radiožurnále vám představujeme doktora Tomáše Oulíka, notáře a svérázného prozaika. Knížka V mracích je malá, nápaditě ilustrovaná fotografiemi Ivany Fridrichové a se zajímavou obálkou Ludvíka Felera. Vydala ji společnost Lešehradeum a najdete v ní krátké, kratší i nejkratší texty. Z těch krátkých vybírám životopis. Vyrůstal jsem v Nuslích jako nejmladší ze 4 bratrů. K lítosti otce jsme tak byli nepoužitelní k nošení dámských klobouků, jichž byl po babičce, známé pražské modistce, plný byt. Píšu od svých šesti let. Začal jsem evidencí bonbónů, které mi mají moji bratři vrátit. Tato písemná památka, za léta značně rozsáhlá, se žel nedochovala. Nedochovali se ani pozdější dlužní úpisy mých bratrů. Byť znějící na někdy desetihaléřové částky, neboť mě o ně obehrál k kartách bratr Jiří, básník. Když jsem namítl, že podvádí, řekl, tak to chodí, brácho. To je opravdu váš vlastní životopis?

Host (Tomáš Oulík): Ano, je.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste ze 4 bratrů?

Host (Tomáš Oulík): Ano. Ten životopis mohl pokračovat tím, že hned v zápětí mi bratr vyrazil zub.

Moderátor (Jana Klusáková): Žalujete?

Host (Tomáš Oulík): Ne.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak se vám říká, pane doktore nebo pane notáři?

Host (Tomáš Oulík): Je to jedno. Říká se mi lecjak.

Moderátor (Jana Klusáková): Kdo byli vaši rodiče?

Host (Tomáš Oulík): Můj otec byl nástupcem v obchodu s dámskými klobouky, po roce 48 působil jako účetní v družstvu až nakonec v různých profesích přes řidiče a podobně se dopracoval jako vedoucí prodejny klobouků ve Vodičkově ulici. Vzpomínám si, bylo to někdy v 70. letech, otec se dostavil do svého obchodu a zjistil, že je rozbitá výkladní skříň. A i v dobách nejhlubšího socialismu toho využil k tomu, že umístil do rozbitého výkladu cedulku: "I zloději mají zájem o naše zboží".

Moderátor (Jana Klusáková): A maminka zřejmě vychovávala vás 4 kluky.

Host (Tomáš Oulík): Maminka asi měla dost práce s námi dětmi. Vedle toho si nacházela čas pochopitelně i na práci, protože utáhnout takto početnou rodinu asi nebylo tak jednoduché.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy sám máte děti?

Host (Tomáš Oulík): Dvě dcery.

Moderátor (Jana Klusáková): A co dělají?

Host (Tomáš Oulík): Starší dcera vystudovala práva, je advokátní koncipientkou, mladší dcera studuje čínštinu.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak jsem se tak v poslední době, vědouc, že přijdete do studia, ptala lidí na notáře, dověděla jsem se mimo jiné, že by to měla být dnes jedna z nejlukrativnějších profesí. Notář prý si v tichosti vydělá každý měsíc svých pár set tisíc. Z toho důvodu jsou tahle místa v podstatě dědičná. Je na tom, pane doktore, něco pravdy nebo je to další z nových pověstí českých?

Host (Tomáš Oulík): No, je to hezká pověst, přál bych každému, aby měl možnost tuto pověst si prožít na vlastní kůži. Ani pokud jde o měsíční příjmy, ani pokud jde o dědičnost, není to tak zcela pravda. Pravdou je, že počty notářů stanoví ministerstvo spravedlnosti. Na tato pevně stanovená místa se vyhlašují konkurzy, v loňském roce třeba na 2 nová místa v Praze, do každého konkurzu bylo přihlášeno asi 16 uchazečů, což je poměrně dost.

Moderátor (Jana Klusáková): A ostatně ani ty poplatky si nevymýšlíte, ty vám také stanovuje stát.

Host (Tomáš Oulík): Je tomu tak, protože u nás se neuplatňuje až tak konkurenční prostředí, takže naše pevné ceny stanoví stát.

Moderátor (Jana Klusáková): Prvním známým českým notářem prý byl Jan z Nepomuku. Je to pravda?

Host (Tomáš Oulík): No, určitě nebyl prvním notářem, protože první notáři u nás by se dotovali zřejmě někam do počátku 12. století, nicméně pravdou je, že jako vyšehradský kanovník působil i jako notář.

Moderátor (Jana Klusáková): A na závěr se vracím ke knížce V mracích. Tentokrát cituji 3 z vašich nejkratších textů. Stověžatá. Krasavice z kamene, rovnátka z betonu. Šumava. Déšť vyleštil tajuplný vltavín. A konečně Slast. Póry v ní odkryty. Vibrujeme. Já i ty. Dnes jsme vám, vážení posluchači, představili doktora Tomáše Oulíka, notáře a autora knížky V mracích. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio
autor: Jana Klusáková