Tomáš Jakl

Cílem obou armád postupujících z opačných světových stran bylo podle historika Tomáše Jakla jediné místo. Berlín, hlavní město Německa a zároveň i důležitý symbol. „Jak Sověti, tak američtí vojáci toužili dobýt Berlín a stát se tak těmi, kdo dovrší porážku nacistického Německa,“ vysvětluje historik.

Těmi, kdo dobyli německé hlavní město, se nakonec stali Sověti. „A Američané jim v tom moc nebránili,“ dodává Tomáš Jakl. „Věděli totiž, že poslední německý odpor přinese útočícím vojskům velké ztráty.“

I v případě osvobozování Berlína se tak ukázalo, že taktika obou armád osvobozujících jednotlivá města i celé země zpod nacistické nadvlády byla odlišná. „Američtí vojáci byli pod přísnou vojenskou kontrolou. Ve chvíli, kdy jim začaly narůstat ztráty, jim hrozilo odvolání z funkce. Na sovětské straně tomu bylo naopak. Sověti si cenili, když velitel dosáhl toho, co mu Stalin uložil, a ztráty v tom nehrály roli.“

V době, kdy spojenecká a ruská vojska postupovala Evropou byla německá vojska zdecimována předcházejícími válečnými lety. „Němečtí stratégové na to reagovali vytvářením takzvaných bojových skupinek, které byly silně vyzbrojeny nejmodernějšími zbraněmi, především se jednalo o pancéřové pěsti.“

S jakou výzbrojí proti nim stanuli američtí a ruští vojáci? A do jaké míry spolu spojenecká a sovětská vojska spolupracovala v koordinaci svých akcí? Také podobné otázky položil Tomáš Pancíř historikovi Tomáši Jaklovi a jeho odpovědi si poslechněte v záznamu celého rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Tomášem Jaklem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.