Tohle může odnést vaše hlava i žaludek! Vinobraní neznamená zašmelení vína, varuje Pavel Maurer

20. září 2015
Glosa Pavla Maurera

Je čas vinobraní. Každý známe ta velká jména: beaujolais, chianti, Znojmo, Mikulov, Troja, Grébovka, Valtice, Pálava nebo Blatnice. Všichni vinaři oslavují a my, milovníci vína, spolu s nimi, že se nám urodila réva vinná, že sklizeň dopadla dobře a že se můžeme těšit na další ročníky tohoto okouzlujícího moku.

Někdo si ale výraz vinobraní trochu plete a domnívá se, že se nejedná o sběr vína, ale o to, že někomu něco seberete. Totiž že víno ukradne, zpronevěří nebo nějak zašmelí. Bezostyšně tak potřísní tento krásný produkt svou chamtivostí a zlořádem.

Představte si, že třeba jednomu skladníkovi z nejslavnější vinařské oblasti na světě, francouzského Bordeaux, se podařilo během čtyř let nenápadně zaměnit téměř tisíc lahví tohoto slavného červeného vína. Tajně do prestižních lahví za několik set korun, propašoval víno mající hodnotu sotva dva americké dolary. Než jej chytli, vydělal tenhle šikula desítky milionů.

U nás na Moravě se kradou například sazenice vzácných odrůd. Podvádí se také tak, že do vína přilijete vodu a pak přidáte nějaké sladidlo nebo barvivo, případně cokoli jiného, aby na to konečný zákazník hned nepřišel. Pak často poznáte, že vás druhý den po pančovaném víně bolí hlava nebo žaludek.

Čtěte také

Ministerstvo zemědělství konečně připravuje novelu zákona o vinohradnictví a vinařství. V současné době se diskutuje o tom, jak zabránit černému trhu se sudovým vínem.


Poslední trest smrti za opakované krádeže hroznů byl vykonán nad hustopečským mydlářem roku 1610. „Dnes jsou postihy nejspíš velmi mírné, protože si s vínem a alkoholem vůbec dovolí hazardovat kdekdo,“ myslí si Pavel Maurer.

Skutečností je, že sudová vína se v posledních letech stala jedním z nejfalšovanějších zemědělských produktů. Dokazují to data Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Během roku 2014 inspektoři zkontrolovali 471 vzorků sudového vína, z čehož 151 neprošlo. To znamená, že každé třetí sudové víno bylo závadné.

Poctiví vinaři, jež svá vína nepančují, se ale nemají čeho obávat. Novela bude mířit na ty, kteří šidí spotřebitele, vína ředí nebo vydávají levné cizí patoky třeba za vína moravská, což není fér.

Je čas vinobraní. Pojďme si tedy při dobrém burčáku připomenout původní význam tohoto slova. Víno bychom neměli nikomu brát, ale šetrně jej pěstovat, sbírat a nakonec velebit.

autor: Pavel Maurer
Spustit audio