Tma a dunění metra. Tvůrci Zmizení Sáry Lindertové natáčeli tam, kam se běžný člověk nedostane

Kolik různých tunelů, uliček, slepých uliček, které jsou v podzemí Prahy a o kterých my, kteří jezdíme metrem, vůbec netušíme, jste museli projít vy?

Matěj Chlupáček: Prošli jsme desítky kilometrů podzemních cest. Netočili jsme zas tak v mnoha z nich, ale v Kolbenově a na Florenci jich je nejvíc a jsou nejkrásnější.

Čtěte také

iROZHLAS

Kam zmizela Sára Lindertová? Nový seriál zasazuje detektivní pátrání do pražského metra

Když se točí horor v metru, není to hororové už samo o sobě? Mně přijde, že už by to stačilo. Museli jste ještě přidat, aby se herci báli ještě o něco víc?

Chlupáček: Určitě. Měnili jsme stovky světel v metru, abychom je mohli ovládat na panelu a blikat s nimi, aby to mělo tu správnou hororovou atmosféru. Proměnili jsme je třeba na červenou.

Tadeáš Moravec: Já musím říct, že když jsme se poprvé v katakombách u Kolbenovy prošli, byl jsem překvapený, že něco takového existuje. Neměl jsem o tom ani ponětí. Samozřejmě když se k tomu přidala blikající světla, působilo to opravdu strašidelně. Vypadá to tam jako v nějaké vesmírné lodi.

Julie Šoucová: Mě překvapil atomový kryt za velkými dveřmi, který se otevíral takovým tím kolem. A zároveň se mi stalo, že když jsem procházela jedním z tunelů, filmaři najednou vypnuli světla. Zůstala jsem tam úplně ve tmě a nebylo to vůbec příjemné.

To je úplně škodolibý úsměv, co má teď na tváři váš režisér...

Chlupáček: Protože jsem šel za Julií a taky jsem se strašně bál. V jeden moment nám vypadla polovina tunelu. Takže když jdete 300 metrů v úplné tmě a slyšíte jenom dunění metra v pozadí, má to atmosféru.

Julie Šoucová v minisérii Zmizení Sáry Lindertové|foto:Stanislav Honzík, Canal+

Jak se točí v metru? Nemá člověk pořád pocit v zádech, že jede metro?

Šoucová: Metro tam projíždí každých deset minut, takže jsme spíš ve stresu, abychom metro na tu danou scénu stihli, protože Matěj tam nemá úplně svoje metra.

Chlupáček: Někdy jo, ale jenom v noci.

Vy si umíte objednat vlastní soupravu metra?

Chlupáček: Ano. Proto je to největší projekt, který kdy pražský dopravní podnik točil. Vlastně je to úplně největší spolupráce s dopravním podnikem.

V jedné scéně, kterou jsme točili s Josefínou v jednom ze slepých tunelů, který navazuje na linku metra, jsem potřeboval, aby v pozadí za křičící Josefinou projížděla souprava. Bylo strašně těžké to načasovat tak, aby dialog doběhl v ten daný moment přesně do toho okamžiku, kdy metro těch několik málo sekund projíždí. Takže jsme všichni stáli se stopkami a časovali jsme křik přesně na ten daný moment. Trvalo nám to asi hodinu, než jsme to trefili. Vyšlo to ale skvěle.

Josefína Prachařová v titulní roli minisérie Zmizení Sáry Lindertové|foto:Stanislav Honzík, Canal+

Šoucová: A zároveň Josefína to zvládla úplně skvěle, protože to pro ni byla nesmírně náročná scéna – aby se soustředila časově a zároveň na svoji emoci.

Moravec: Na druhé straně je celkem příjemné natáčet v létě pod zemí.

Jaká je dole teplota?

Moravec: Tak o půlku míň, což je v těchto vedrech skvělé. 

Kolik natáčecích dní už máte za sebou? A dá se říct, že to nejhorší už je z vámi?

Chlupáček: To určitě ne. Jsme zhruba v polovině z celkového počtu kolem šedesáti dní. Je to těžké kvůli tomu, že v metru můžeme natáčet jenom tři až čtyři hodiny – od jedné do čtvrté hodiny ranní –, kdy vypnou koleje a my můžeme mít svůj vagon, který si tam navezeme a točíme v něm. Natáčení je tedy relativně roztříštěné a musí se k sobě vždycky kombinovat různé typy nesourodých obrazů.

Minisérie vzniká s podporou Česka, Francie, Polska i dalších evropských partnerů. Je takový model financování budoucností české seriálové tvorby? Poslechněte si celý rozhovor.