Tisíce tun železobetonu dnes slouží jako muzeum

19. únor 2011
Po Česku

Smolkov, Adam, Hanička, Bouda a Hůrka – to jsou jména dělostřeleckých pevností, které se povedlo dokončit v rámci výstavby československého opevnění na konci 30. let. Posledně jmenovaná tvrz se nachází jen několik stovek metrů za městem Králíky a najdete v ní zajímavé vojensko-historické muzeum.

Dělostřelecká tvrz Hůrka je jednou z pěti stavebně dokončených dělostřeleckých tvrzí v našem pohraničí,“ začal naši prohlídku Martin Ráboň ze Společnosti přátel československého opevnění, která už dva a půl roku na Hůrce provozuje vojensko-historické muzeum.

„Dělostřelecké tvrze měly být pilíři pevnostní obranné linie budované od podzimu 1935,“ doplňuje můj průvodce s tím, že podle plánu mělo být opevnění kolem celé hranice dobudováno v roce 1946. Nakonec se stihlo stavebně dokončit jen pět z těchto tvrzí, včetně Hůrky, a pět dalších bylo rozestavěno.

Dělostřelecký srub K-S 11 byl během okupace značně poničen. Právě na něm totiž nacisté zkoušeli účinnost své nové tajné zbraně

Hůrku stavěla od srpna 1936 do konce září 1938 renomovaná firma doktora Karla Skorkovského z Prahy. Tvoří ji pět podzemních objektů a přibližně 1,75 kilometru podzemních chodeb a sálů. „Osádku mělo podle původních propočtů a předpokladů tvořit 424 mužů – příslušníků V. praporu hraničářského pluku 6. Stejně jako u všech jednotek obsazujících objekty těžkého opevnění šlo o elitní útvar,“ vysvětluje Martin Ráboň.

<p><iframe title="YouTube video player" width="610" height="373" src="https://www.youtube.com/embed/qyNRTR-jToA" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></p>

Jak měla vypadat služba vojáků v podzemí i jejich případné nasazení, ukazuje expozice vojensko-historického muzea. První exponáty si můžete prohlédnout už v kryté hale, která byla před vchodovým srubem postavena po 2. světové válce. Najdete tu opravdové unikáty.

„Vpravo můžeme vidět střelu z hmoždíře vzoru 16, tedy z 30,5centimetrového hmoždíře Škoda. Je to největší ráže prvorepublikových děl,“ ukazuje můj průvodce na střelu vážící kolem tří metráků. A je tu i filtr z Maginotovy linie, jediný v republice. Takových exponátů si zájemci o vojenskou historii velmi považují. Postupme však dál.

Vchodový srub je vystavěn z přibližně 4300 kubíků železobetonu, na jeho vyztužení bylo použito asi 400 tun oceli. Pak přecházíme do objektu tvrze. „Stropní deska a obvodové stěny jsou postaveny v nejvyšším stupni odolnosti používaném při pevnostním stavitelství u nás. Tvoří je tedy 3,5 metru železobetonu,“ zdůrazňuje vedoucí muzea.

Od června 2010 je v rámci prohlídky tvrze Hůrka možné zhlédnout také expozici S padákem nad hlavou věnovanou československým výsadkovým operacím za 2. světové války rámci prohlídky tvrze Hůrka možné zhlédnout také expozici S padákem nad hlavou věnovanou č

Jak se dál dozvídám, osádka tak měla být chráněna proti působení tehdy nejtěžších zbraní. „Měla snést zásahy tunovými leteckými pumami a granáty ráže 42 centimetrů. Ty váží zhruba 1000 až 1100 kilogramů a jejich dopadová energie je naprosto nepředstavitelná,“ říká Martin Ráboň a na závěr dodává, že pevnostní objekty měly případný zásah celkem bez problémů vydržet.

V nedělním výletu Po Česku budeme pokračovat v prohlídce dělostřelecké tvrze Hůrka a dozvíme se, jakou tajnou zbraň na ní za války testovali němečtí vojáci.


Zobrazit Dělostřelecká tvrz Hůrka u Králíků na větší mapě

Spustit audio