Tisíc a jedna chuť světa. Ľubomír Smatana představuje zajímavá bistra v Česku

Tady v lese je to paráda, pochvaluje si Vysočinu francouzský kuchař. Vaří na samotě a rezervace má na týdny dopředu

Daleko od velkého města, ve vesničce Horní Dubenky na Vysočině, vaří francouzský kuchař Remi Decroix a umí to tak dobře, že má rezervace na týdny dopředu. Podnik se jmenuje Bistrot de Papa, tedy Tatínkovo bistro, otevřeno má jen od čtvrtka do neděle a připravuje pouze čtyři hlavní jídla, pár předkrmů a sadu zákusků. To všechno proto, že vaří a peče sám, personál se stará hosty. Jeho kuchyně je navíc zákazníkům na očích, aby viděli, co pro ně chystá.

„Jen ať se hosté podívají, co dělám,“ říká česky se silným francouzským přízvukem padesátník, který prošel mnoho restaurací po celém světě, než se usadil na českém venkově. S manželkou Evou koupili starou usedlost u rybníka, stylově ji opravili a nesmlouvavě tady útočí na chuťové buňky hostů zblízka i zdaleka.

Remi stojí za pultem, kde podává servírkám jídlo, na pár metrech čtverečních má všechno po ruce a ještě vidí ke vchodu i do jídelny. Na pultu právě přistává kachní stehno na třešňové omáčce.

Bistrot de papa najdete ve vesničce Horní Dubenky na Vysočině

„Šéf opravdu vaří všechno sám. Ráno vstane na pátou a peče zákusky. My obsluhujeme a máme čas na hosty,“ říká Lucie, která tu pracuje od začátku. „On tomu všemu dává duši. A to neříkám jako klišé. Navíc všechno řeší s klidem a vytváří rodinnou atmosféru.“

Tatarák jako nikde jinde

Remi Decroix má otevřeno pouze čtyři dny v týdnu, aby mohl připravit nové menu, nakoupit správné suroviny a připravit si základ pro čtyři dny vaření. „Dřív jsem kupoval 95 procent surovin ve Francii. Teď kupuju 95 procent surovin v Česku a skoro nejvíc tady v okolí. Třeba skvělé hovězí mám ze statku 15 kilometrů odsud, tatarák dělám hodně rád.“

Na tatarák se do Bistrot de Papa opravu jezdí, tím je podnik vyhlášený. Dal si ho i cyklista Ladislav Vaďura, který teď přichází do kuchyně a staví na pult láhev s čirou tekutinou. „To je pro vás, vřelé díky, “ říká kuchaři a potřásá mu rukou.

„Jezdíme každý rok do Telče na festival a tohle bistro nemůžeme vynechat. Vaří neskutečně a v podstatě mě seznámil s francouzskou kuchyní. Tohle je slivovice od nás z Uherského Hradiště jako dárek,“ usmívá se.

Šéf všemu dává duši a neříkám to jako klišé, chválí Remiho servírka Lucie

Láska prochází žaludkem

Do kuchyně vplouvá v bílé halence a s dlouhým copem přes rameno usměvavá paní domu Eva Decroix. „Když jsme to koupili, tak tady byla naše kuchyně a v jídelně byl náš obývák. Ale já v podstatě nevařím, to jsem nechávala vždy na manželovi, přiznává.

S francouzským kuchařem se seznámila jako studentka, když přišla na brigádu do pražského podniku, kde Remi pracoval. Láska i v tomto případě prošla žaludkem. „Otevřená kuchyně byl manželův nápad. Já ani nemůžu říct, jestli to je francouzský styl, já nevím. Prostě je to náš styl a skvěle to funguje.“

Eva Decroix se manželovi do kuchyně neplete

Rodina je základ

O tom, že podnik funguje skvěle, svědčí přímo v kuchyni vyzvánějící telefon. Servírka přijímá hovor a zapisuje si rezervace. Přijít sem bez ohlášení nemusí vyjít. „Mám obsazeno na tři týdny dopředu a rezervace průběžně až do konce roku. To je perfektní, protože se na hosty můžu připravit a vím, kolik toho mám uvařit,“ říká Remi, když si na chvíli sedne ke stěně, kterou zdobí černobílá fotografie prarodičů z 50. let minulého století.

„Babička měla deset dětí. Já pocházím z Lille, což je na sever od Paříže. Tohle je můj táta. Rodina je základ a i proto mám otevřeno jen čtyři dny v týdnu. Abych měl čas na manželku a na obě dcery,“ říká s nezaměnitelným přízvukem Remi Decroix, který v lesích Vysočiny dokazuje, že vynikající kuchař nemá o hosty nouzi na žádném místě a v žádné době.

autoři: Ľubomír Smatana , and | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.