Tigrida jsem měl rád. Netušil ale, co pro nás karlovarský festival znamená. Museli jsme ho zachránit, vzpomíná Bartoška

Vy jste sám zahájil výstavu na památku vaší dlouholeté karlovarské souputnice Evy Zaoralové. Jaké to bylo?

Zrovna včera se mě někdo ptal, jak a proč jsme se před 29 lety dali s Evou dohromady. A já jsem říkal: Protože jsme chtěli zachránit festival. Tehdejší ministr kultury Pavel Tigrid dospěl k názoru, že festival není perspektivní, a že se zruší. Šlo ale o druhý nejstarší festival na kontinentu a nám přišlo škoda, takovou věc rušit. Proč ji nezkusit znova nastartovat?

Čtěte také

iROZHLAS

Zemřela první dáma karlovarského filmového festivalu Eva Zaoralová. Bylo jí 89 let

Pana Tigrida jsem měl rád. Dokonce to byl můj soused. Bydleli jsme v Meislově ulici vedle sebe. Bylo to ale možná dáno tím, že žil dlouho ve Francii a netušil, co pro nás karlovarský festival znamenal. Takže se založila nadace. Od roku 1959 se ale karlovarský festival střídal s moskevským festivalem. A první, co jsme s Evou Zaoralovou udělali, bylo, že jsme zajeli do Moskvy a oznámili jim, že se střídat nebudeme.

Mám pocit, že jim to i vyhovovalo, protože tím pádem mohli mít moskevský festival každý rok. A začala, nazvu to velkohubě, nová éra karlovarského festivalu. Dneska je to 29 let, kdy se ze záchrany stalo to, že jsme se snažili, aby každý rok, když ne o patro, tak aspoň o dva schody, byl festival lepší a lepší.

Eva byla matkou rodu. Byl to nádherný vztah. Nejenom pracovní, ale i lidský, protože Eva byla voda a já jsem byl oheň. A mám pocit, že kdyby festival dělaly dva ohně nebo dvě vody, tak ani jedno by nebylo dobré.

Scházeli jste se mezi ročníky festivalu třeba každý týden?

Čtěte také

Česká tvorba je na festivalu zastoupená mimořádně silně, těší se ředitel festivalu v Karlových Varech Karel Och

Hodně lidí si myslí, že film se točí tak dlouho, jak se promítá. Není to pravda. Film se točí déle. A festival se dělá rok. A jestliže dneska máme 56. ročník, tak už tady vlastně připravujeme 57. ročník. Scházíme se s partnery, domlouváme některé věci. Je to tedy práce na plný úvazek. A i s Evou jsem se opravdu scházeli často.

Když festival skončí, jede celý váš tým někam na společnou dovolenou, aby si to ještě dovyprávěl?

Když festival skončí, tak se říká, že se vyrovnává karlovarský jet-leg. Když skončí festival, je to jako když se zaoceánská loď zastaví. Ale ještě se jede dál. Dojezd tam je. Vždycky lituji týmu lidí, který potom likviduje festivalovou výzdobu. Vždycky v neděli se rozloučíme s brigádníky. V Thermalu jim uděláme oslavu. Poděkujeme jim a poprosíme je, aby příští rok zase s námi dělali. A můžu vám říct, že ještě nikdy nikdo neřekl, že se nám na to vyprdne.

Co jste z toho, co jste chtěl stihnout, letos nestihl?

Čtěte také

Vladimír Polívka: Divadlo je pro mě upřímnější, netočí se v něm miliony. S tátou nás spojilo

Každý rok nestíhám vidět filmy. Vidím protokolární filmy, to znamená openingový a closingový biják. Viděl jsem Trojúhelník smutku, a to jen proto, že Karel Och pro štáb, než začne festival, vybere jeden titul, a ten jsme si promítli. Chtěl jsem vidět Dušana Hanáka. Chtěl jsem vidět znovu zrekonstruovaný Žert. Toto všechno mi uniká. Stejně jako každý rok.

Tento rok obdrží vaši cenu, cenu prezidenta Mezinárodního filmového festivalu Bolek Polívka. To byl chytrý nápad vzít sem Zapomenuté světlo. Jak vás to napadlo?

Bolek Polívka dostal v roce 2015 Křišťálový glóbus za mužský herecký výkon. A Bolek je můj souputník. Já jsem s ním byl na škole, byl jsem s ním Na provázku v angažmá, a vlastně jsme kamarádi tím pádem strašných let. Dneska jsem četl titulek, jestli to není z protekce. A já si říkal, proboha když politici rozdávají kamarádům pozice, proč já bych nemohl Bolkovi dát medaili? Notabene když si ji zaslouží.

Na jakém projektu bude Jiří Bartoška pracovat po skončení festivalu? Má doma v některém z pokojů červený koberec? A proč nemá rád kostýmní zkoušky? Poslechněte si celý rozhovor Jana Pokorného.