TGM: Odkaz filosofa na trůnu
Českému podzimu dávají výraznou přidanou hodnotu tři sváteční dny: 28. září, 28. říjen a 17. listopad. Na příští úterý připadá Den vzniku samostatného Československa. O tomto státním svátku více než jindy mluvíme o Tomáši Garryku Masarykovi a dalších osobnostech, které stály při zrodu nového státního útvaru v roce 1918. Otázka stojí, jak vypadá pohled na tyto postavy našich dějin, datovaný rokem 2014...
Od sv. Václava přes masarykovskou republiku k pádu komunismu – všechny tyto svátky vnášejí do našich životů připomínku pojmů jako „svoboda“, „demokracie“, „státnost“. S těmito daty je spojena celá škála asociací, podotýká prof. Tomáš Halík, s tím, že je ale třeba s nimi dál pracovat.
Tomáš Halík: „Aby ty asociace byly také aktualizovány. Samozřejmě ne násilně, povrchně aktualizovány, ale aby promlouvaly nějak do naší dnešní situace.“
Jak to prof. Halík myslí, ukazuje na příkladu sv. Václava.
Tomáš Halík: „Ten svátek sv. Václava, zvláště v dnešní době, nám připomíná, že se sv. Václavem je spojena osudová volba kulturní orientace naší země – směrem na Západ. A já si myslím, že to je dneska velmi, velmi aktuální.“
Zrovna tak 28. říjen, který nám připomíná vznik moderní české demokracie: okolo tohoto dne bychom si, podle Halíka, měli klást otázku, jak s demokracií vlastně nakládáme.
Tomáš Halík: „Demokracie je kultura vztahů mezi lidmi. Může fungovat jenom tam, kde je rozvinutá občanská společnost, jenom tam, kde je určitý stupeň vzdělání – jestliže lidé mají většinově rozhodovat o důležitých věcech, tak k tomu musí být také kompetentní – a tam, kde je určitá biosféra sdílených morálních hodnot. Jestli tohleto není, tak prostě ta demokracie nemůže existovat. Čili je třeba také stále pracovat na té předpolitické rovině, na té kulturně duchovní rovině, která ovlivňuje celkové klima ve společnosti.“
Tomáš Halík malinko varuje před tím, aby postavy typu sv. Václava nebo Tomáše Garrigua Masaryka neutonuly v oblaku našich projekcí a idealizací. Je třeba poctivě kutat na jejich interpretaci, týká se to samozřejmě i Masaryka. K němu je třeba se stále vracet, ale nejen v oslavných frázích.
Tomáš Halík: „Masaryk se stal symbolem určitého typu autority v Čechách, můžeme říci, že to má jistý mytologický nádech: že v Čechách asi Masaryk posílil takový ideál prezidenta, který nemá být jenom nějakou politickou figurou, ale který vlastně navozuje ten platónský ideál filosofa na trůnu. Takže takto byl Masaryk vnímán, a samozřejmě on také do toho chápání prezidentského úřadu vnesl určité monarchické prvky. Už ta volba Hradčan jako sídla hlavy státu... takže ten psychologický přechod mezi císařem pánem a tatíčkem Masarykem nebyl zase tak dramatický, protože Masaryka vnímali jako takovou postavu, která je něco víc, než pouze jedna z politických figur. No a samozřejmě na tenhleten archetyp intelektuálního prezidenta navázal také Václav Havel. A já si myslím, že tohleto jsou samozřejmě obrazy, které mohou dojít nějaké realizace pouze v nějakých velmi dramatických okamžicích našich dějin.“
Až budete, třeba během úterního státního svátku, kroutit hlavou nad zprávami z politiky, vzpomeňte na Masaryka. Na jeho spojení politiky s kulturně morálně duchovním obsahem. Třeba zrovna to je apel, který nám tu zpoza času po Masarykovi zůstal, a čeká na svou renesanci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
